Fitshaker

Přejedení není selhání vůle. Nejčastěji je to signál, že tělo či mysl během dne nedostaly to, co potřebovaly: dost jídla, dost klidu, dost pozornosti. Tady je jednoduchý návod v 5 bodech, který tě vrátí k rovnováze – bez zákazů a bez výčitek.

Přejedení = sním víc, než potřebuju. Spouštěčů může být víc: přes den jím málo nebo příliš „kontrolovaně“, funguju na autopilota, jím ve stresu, jídlem si kompenzuju emoce, mám návyk „vždy dojíst“ (strach z nedostatku), nebo mě jídlo neuspokojí chuťově a hledám „sladkou tečku“.

Tělo potřebuje většinu energie, když je v záběru (obvykle do cca 15.–16. hod.). Pokud přes den šetříš, večer si to tělo přirozeně vyžádá – často impulzivně. Dopřej si plnohodnotná hlavní jídla a rozumné svačiny tak, aby ses do večera nedostala vyhladovělá.

Rychlé hltání, mobil, e-maily = odpojení od signálů. Jez v klidu (parasympatická pauza), vnímej chutě a po každém soustu se na vteřinu zastav. Jen tak zachytíš „chemický“ signál sytosti a dokážeš přestat dřív, než přijde těžoba.

Nuda, stres, frustrace či smutek nejsou signály k jídlu. Jídlo krátkodobě „přepne“ stav, ale příčina zůstává. Zkus krátkou mikropauzu: zavři oči, nadechni se, pojmenuj, co cítíš, a teprve pak se rozhodni, jestli jde o hlad, nebo potřebu uklidnit se jinak (procházka, dech, pár minut ticha).

• U stolu si dejte hru: vyhrává ten, kdo dojídá poslední (poctivě žvýká).
• U příborového jídla po každém soustu příbor odlož.
• Zkus vyměnit dominantní ruku při lžíci/vidličce – přirozeně zpomalíš.
• Jez vzpřímeně, bez obrazovek.
• Po 3.–4. soustu se zeptej: „Mám ještě hlad, nebo jen chuť?“ Zastav se v magickém bodě 5 (polosytost).

Žádné zákazy ani pocity viny – jen víc pozornosti k tělu. Když přes den sníš dost, zpomalíš a rozlišíš hlad od emocí, přirozeně sníš akorát. Tak vzniká nový návyk: jíš v klidu, končíš při polosytosti a večer tě nepřepadne nájezd na ledničku.

Zkus už při dalším jídle jeden malý krok – a všímej si, co se změní.