Fitshaker

Možná sis už všimla, že někteří lidé si dokážou udržet váhu bez větší námahy, zatímco jiní se roky trápí s dietami. Pravda je, že náš organismus má od narození nastavený jemně vyvážený systém, který řídí, kdy máme jíst, kolik a co. Tento systém je moudřejší než jakýkoli jídelníček či pravidla zvenčí – jen jsme se od něj postupně odpojili.

Každý z nás se rodí s tzv. váhovým set-pointem – intervalem, ve kterém se naše tělo cítí nejlépe. V této zóně funguje optimálně: má dost energie, vitalitu, u žen pravidelný cyklus a celkové zdra ví. Když jsme v této zóně, nemusíme své tělo „napravovat“ dietami. Problém nastává tehdy, když se snažíme set-point překročit – ať už přílišným hubnutím, nebo snahou „dotlačit“ tělo do jiného ideálu.

Regulace příjmu potravy je jeden z nejsložitějších systémů v organismu. Nejde jen o množství, ale i o typ živin, které tělo potřebuje. Při rozhodování, co si „žádá“, hrají roli hormony jako ghrelin (hormon hladu), leptin (hormon sytosti), inzulin, cholecystokinin nebo neuropeptid Y. Všechny tyto signály probíhají mimo naši vůli – tělo přesně ví, co potřebuje.

Ačkoli se rodíme s dokonalým mechanismem, existují tři hlavní důvody, proč se od něj během života odpojíme:

1. Vyhasnutý sytící reflex v dětství.
Děti přirozeně vědí, kdy mají dost. Pokud ale rodič neustále zasahuje („musíš dojíst“, „ještě máš místo“), dítě se učí nevnímat vlastní signály.

2. Toxická kultura štíhlosti a diety.
Už v pubertě se často setkáváme s ideály krásy a zkoušíme první diety. Tím začínáme víc poslouchat pravidla zvenčí než své tělo. Výsledkem je cyklus deprivace a viny – zakazuji si potraviny, touha po nich roste, a když povolím, přichází pocit selhání.

3. Chemické „lži“ v potravinách.
Zejména umělá sladidla či aditiva umí tělo zmást. Ústa cítí sladkou chuť, mozek očekává glukózu – ale ta nepřichází. Tělo se tak učí nevěřit vlastním signálům a apetit i sytost se stávají nejasnými.

Koncept intuitivního jedení je vlastně návratem k tomu, co už v nás je. Pokud začneme znovu poslouchat signály hladu a sytosti, pokud přestaneme potlačovat chuť či emoce spojené s jídlem, tělo si umí regulaci obnovit. Někdy to trvá déle – zejména pokud máme za sebou roky diet nebo zdravotní komplikace – ale cesta zpět existuje pro každého.

Možná se bojíš, že kdybys úplně důvěřovala svému tělu, snědla bys všechno a přibrala. Opak je pravdou. Hlad je jen informace – signál, že tělo potřebuje energii. Pokud ho budeme respektovat a nebudeme se snažit kontrolovat vše hlavou, postupně se obnoví rovnováha mezi tím, co tělo chce, a tím, co skutečně potřebuje.

Tvoje tělo je moudré. Umí si samo říct, kdy a kolik potřebuje, a právě v tom spočívá klíč k přirozené váze i zdraví.
Pokud mu začneš znovu důvěřovat a nebudeš se snažit obcházet jeho signály, postupně se dostaneš k pocitu lehkosti, energie a spokojenosti – bez extrémů a neustálého boje.