Fitshaker

Možná sis už někdy řekla: „Najím se později, teď nemám čas.“ Nebo jsi hlad potlačila, protože jsi chtěla vydržet až do večeře. Na první pohled to vypadá jako maličkost, ale pro tělo je to obrovský stres. Co se tedy děje, když vědomě či nevědomě hlad ignorujeme?

Představ si, že ti někdo blízký volá a ty to nevezmeš. Když to uděláš víckrát, přestane se ozývat. Stejně tak reaguje i tělo – když ignoruješ jeho signály hladu, postupně ztrácíš schopnost je vnímat.

Ignorování hladu spouští hormonální změny. Zvyšuje se hladina grelínu (hormonu hladu) a když nereaguješ, přidává se kortizol – stresový hormon, který podporuje ukládání tuku v oblasti břicha. Zhoršuje se také citlivost na inzulin, což vede k silným chutím na sladké a kalorické jídlo.

Když tělo dlouhodobě nedostává energii, začne si ji nárokovat rychle a urgentně. Proto přichází bažení po hyperchutných potravinách – čokoládě, zákuscích, chipsech. Je to přirozený důsledek toho, že jsme hlad odkládali.

Pokud hlad opakovaně ignorujeme, naše rozhodování se přesouvá z vědomého do impulzivního režimu – jíme víc, než chceme, a často to, co jsme si původně zakazovali. Zároveň se dostáváme do vnitřního konfliktu – tělo hlásí, co potřebuje, ale my to potlačujeme. Tak si postupně přestáváme věřit.

Hlad není nepřítel, ale klíčová informace od tvého těla. Když se naučíš na něj reagovat, tělo se ti odmění – i optimální váhou. Proto si v následujících dnech zkus neignorovat signály hladu a dopřej tělu energii, když si ji říká.