Blog

Když ses rozhodla začít s hubnutím, počítala jsi s tím, že budeš i selhávat? Ani já, asi jako každý člověk, nesnáším, když mi něco nevyjde. Ale časem jsem pochopil, že selhání přece jen nemusí být až tak špatná. Neznamenají konec světa. A když se naučíš, jak na ně správně reagovat, můžou dokonce urychlit tvoji snahu zhubnout. V tomhle článku ti ukážu jak.

Když jsem jako malý hrál s kamarády basketbal, snažil jsem se, jako všichni, dát koš a získat body. To byl cíl. A jak se toho dalo dosáhnout?

Tím, že jsem vzal míč a hodil ho na koš.

Ano, většinou jsem netrefil = selhal. Ale to byl taky jediný způsob, jak se v tom zlepšit, jak se to naučit a jak v tom uspět.

A to samé platí i u hubnutí. Když se snažíme zhubnout nebo změnit svůj životní styl, je jasné, že nechceme selhávat. Víme, že vynechat cvičení nebo sníst na návštěvě koláč by byly kroky zpět. A ty nás do plavek nebo eskových triček nedostanou. Právě naopak: už když jsme s tím začali, chceme to dodržovat a neselhat ani jednou, aby byly výsledky co nejdřív.

Podle mě je super, jestli i ty máš takové odhodlání, ale v praxi to tak bohužel nepůjde.

Jako fitness kouč ti ze zkušeností povím, že dodržet všechno každý den na 100 % je jen iluze. Je to vysněná (ale nereálná) představa.

Selháním se při hubnutí nevyhneme. Počítej s tím, že minimálně první dva měsíce nějaká ta selhání přijdou. Očekávat, že dodržíme všechno na 100 % od prvního dne, by bylo jako očekávat, že při basketbalu dáme koš z každého pokusu. Jestli jsi netrénovala už v děloze a nenarodila ses jako dokonalá, tak se to nestane a při svých pokusech budeš selhávat.

Ale má to i pozitivní stránku:

Měla jsi už pocit, že všem ostatním to jde líp než tobě? Že už jich tolik dokázalo zhubnout a vykouzlit z 2 pneumatik na břiše bříško rovné jako letiště, jen ty neustále selháváš?

Kdepak, kočko, selháváme všichni. Každá z těch úspěšně proměněných žen, s nimiž jsem si povídal, mi říkala o svých pádech.

Tak jak to, že jsou hubené?

Protože zatímco selhání máme všichni, ne všichni na ně reagujeme stejně.

Když například nestihneme odcvičit nebo si ukousneme z oplatky pro děti a potom si večer dáme druhou, v podstatě můžeme reagovat 3 způsoby:

První možnost je, když selžeme a vzdáme to. To se děje, když hubneme s postojem: „Všechno, nebo nic.“ Buď jsem každý den stoprocentní, nebo to nemá smysl a končím.

Jak jsme si už říkali výš = 100% není dlouhodobě nikdo. Takže s tímhle postojem máme v podstatě záruku, že za rok na tom budeme s postavou stejně nebo hůř než teď.

Bohužel, většina z nás reaguje na selhání tímhle způsobem. Tohle je klasický scénář:

• Řeknu si, že nebudu jíst sladké.
• 3 dny odolávám jako abstinující alkoholik na ruské svatbě.
• 4. den si celá na nervy dám 2 sušenky.
• Jsem ze sebe zklamaná, nemá to smysl, všechno jsem pokazila, já to nedám, nemám pevnou vůli – a tak se na to vykašlu.

Výsledek: Když to po každém selhání vzdáš, i za rok budeš stále na začátku.

Druhá možnost je, když svoje prohřešky hodíme za hlavu a pokračujeme dál. Ignorovat svá selhání (a to, že jsme se včera na návštěvě přejedli) je už mnohem lepší postoj. Znám spoustu žen, co to takhle dělají, a je skvělé, že to nevzdají. Ale taky to nepovažuju za dlouhodobé řešení.

Proč?

Protože, když jsme ve stresu snědli balíček sušenek + budeme to ignorovat + nic nezměníme = je dost možné, že za týden ve stresu uděláme to samé = selžeme.

Ignorovat selhání je fajn tehdy, pokud jsi si jistá, že to byla situace, která se nezopakuje.

Výsledek: Když svoje selhání odignoruješ, sice to nevzdáš, ale budeš stále selhávat v tom samém a budeš mít slabší výsledky.

Asi je ti už jasné, že poučit se ze selhání je ta ideální možnost.

Když náhodou vynecháš trénink nebo sníš něco, co bys neměla – nevzdávej to, ale ani to neignoruj. Zamysli se nad tím, proč k té situaci došlo a kde byl problém. Můžeme svalovat vinu na svoji šéfku nebo pevnou vůli, ale ty se za týden nezmění. Potřebujeme přijít na to, jak tuhle situaci příště zvládnout líp.

Zeptej se sama sebe: „Proč jsem vynechala ten trénink?“

Jestli to bylo například kvůli času, ptej se dál: „Co bych mohla příště udělat jinak, abych ho i v takovéhle situaci dodržela?“

A oba víme, že když něco skutečně chceme, mohli bychom vymyslet kreativní způsob, jak příště stihnout třeba jen 5–10minutové cvičení.

Výsledek: Když se ze svého selhání poučíš, příště už na téhle překážce neselžeš, budeš selhávat méně často a v zrcadle začneš vidět, jaká krásná štíhlá kočka byla ukrytá pod tou vrstvou tuku.

Jak jsi mohla vidět, selhání máme všichni, ale jedním z důvodů, proč nejsme všichni fit, je to, jak na svá selhání reagujeme. Jedni mají tendenci vzdát to. Brát to jako znamení, že to nemá smysl. (Klid, i já jsem to tak dělával.)

Druzí to ignorují, což je dokáže dostat dál, ale pouze pokud je těch selhání míň.

A potom jsou tu lidé, kteří se naučili (opakuju: NAUČILI) reagovat na selhání tak, že si z něj vezmou lekci.

A to samé se můžeš naučit i TY. Jestli chceš, aby tě tvoje selhání posouvala vpřed, musíš si z každého vzít nějakou lekci a učinit takové změny, abys příště neselhala stejným způsobem.

Jak?

Tak, že si po každém svém selhání položíš tuhle kouzelnou otázku: „Co se z toho můžu naučit, abych to příště zvládla líp?“

„Od rána jsem odkládala cvičení na později, až jsem si uvědomila, že je půl jedenácté večer, a to už jsem byla totálně unavená.“

Zeptáš se sama sebe: „Co se z toho můžu naučit, abych to příště zvládla líp?“

• Že v půl jedenácté večer mě k cvičení nedotáhne ani přístavní jeřáb...
• Že druhý den kvůli tomu budu ze sebe zklamaná...
• Že cvičení musím vyčlenit pevné místo v programu (jako kdybych byla na tu dobu objednaná a nedalo se to přesunout)...

„Šéfka mě v práci vytočila, a tak jsem si hned rozbalila čokoládu ze šuplíku.“

Zeptáš se sama sebe: „Co se z toho můžu naučit, abych to příště zvládla líp?“

• Že mám zvyk uklidnit se sladkostmi...
• Že když je sním, tak se budu později doma cítit ještě hůř kvůli tomu, že dělám kroky zpět a přibírám...
• Že nemůžu mít v práci sladkosti…

„Celý den jsem nejedla skoro nic, a když jsem přišla domů z práce, měla jsem takový hlad, že jsem snědla nejdřív chleba, potom dětské piškoty, a než jsem se pustila do vaření, na stole byly už prázdné obaly i od zákusku a BeBe sušenek.“

Zeptáš se sama sebe: „Co se z toho můžu naučit, abych to příště zvládla líp?“

• Že když si neplánuju, co budu jíst, celý den skoro nic nejím...
• Že když přijdu domů hladová, sním první, co uvidím. Nemám hranice a perníkovou chaloupku bych snědla i se základy...
• Že si potřebuju plánovat a balit jídlo do práce + nemít doma BeBe sušenky ani jiné věci, kterým nedokážu odolat + mít doma zásoby zdravých potravin, které si rychle udělám, když náhodou přijdu hladová...

Když se díky té otázce naučíme, že doma nemáme mít sladkosti, ale nezbavíme se jich = nic se nezmění.

Ano, já vím, že na to bys přišla i sama. A že lekce, jak „nemít doma sladké“, pro tebe nebudou nic nového. Tak proč je nezavedeme do praxe?

Protože i když jsou řešení našich selhání často jednoduchá, není emočně snadné je učinit, a proto jsme se jim doteď vyhýbali.

Všimni si následujících úkolů, které by ti mohly změnit život. Například:

1. Vyhodit sladkosti z bytu jednou provždy, dětem péct jako náhradu zdravé sladkosti a s manželem si popovídat o tom, že jestli bez nich nevydrží, ať si je sní cestou domů.
2. Vařit si jídlo aspoň na 2 dny předem, abys po příchodu z práce jen otevřela lednici a mohla se hned najíst.
3. Oznámit rodině, že už nebudeš vařit tolik receptů z mouky a cukru, ale že je chápeš, a proto se budeš snažit najít náhrady, které by jim také chutnaly.
4. Říct manželovi, že při dětech a domácnosti potřebuješ hodinku denně pro sebe, abys mohla spolehlivě fungovat dalších 23 hodin.
5. Před návštěvou předem oznámit mamce, tchyni, kámošce, sestře, rodině, že ti jejich jídla moc chutnala, ale že jsi kvůli trávicím problémům nucená změnit stravování a že jim děkuješ za to, že to budou respektovat a nebudou tě zbytečně pokoušet.
6. …

Pro mnoho z nás to nejsou žádné novinky. Jen jsme se doteď báli učinit taková rozhodnutí.

Na jednu stranu to chápu. Ale jestli chceš žít úžasnější a naplněnější život, musíš překonat tenhle strach a být asertivnější. Pokud neustále selháváme v jedení sladkostí, přejídání se, nedostatku času pro sebe + neučiníme rázné kroky = hádej, co se změní za rok?

Nic!

Oh... něco přece jenom ano:

Naše tělo bude vypadat ještě hůř a bude fungovat ještě míň. Budeme se svým životem ještě nespokojenější a naším životním hobby zůstane „jak se i dnes co nejlépe schovat pomocí oblečení“. A to nikdo z nás nechce.

Být tou akční mámou, která bude s dětmi blbnout a povede je ke sportu. Cítit se přitažlivá pro svého manžela. Vidět při pohledu do zrcadla tu vytouženou postavu, kterou máš v hlavě několik let, a mít pocit, že jsi to konečně dokázala a jsi na sebe hrdá.

To všechno JE možné!

Ale vyžaduje to překonat strach a učinit ráznější rozhodnutí, abys neselhávala donekonečna v tom samém.

Stále tě mrzí, že jsi selhala? Tady je malé tajemství, o kterém se moc nemluví:

Když jsem tuhle větu slyšel poprvé, nedávala mi smysl. Vždyť selhání znamená, že jsme nedosáhli toho, co jsme chtěli. A to je opak úspěchu. Ale není to tak!

Znovu si vzpomeň na ten příklad s basketbalem. Stojíš na basketbalovém hřišti, v rukou máš míč a chceš dát koš.

Hodit míč a dát koš je v tomhle případě ÚSPĚCH.

Hodit míč a nedat koš je SELHÁNÍ.

Ale opakem úspěchu není nedat koš, ale nehodit míč = NEZKUSIT TO!

To je opakem úspěchu.

Selhání = to, že netrefíš, ti dá aspoň zpětnou vazbu, díky níž budeš vědět, jestli máš házet výš nebo níž, víc doleva nebo doprava, silněji nebo slaběji.

Anebo, jak řekl známý filantrop a miliardář Richard Branson:

Je to součást procesu. Každé selhání ti něco napoví a ty na základě toho zlepšuješ svoje házení. Až dokud se nedostaneš do bodu, kdy dokážeš poměrně snadno hodit přesně do koše.

Tenhle stav nazýváme ÚSPĚCH, ale nezapomínej, že ty jsi ho nedosáhla jen tak náhodou. Dosáhla jsi ho díky 100 selhání, z nichž tě každé posunulo vpřed.

Ano, stálo tě to víc námahy než někoho, kdo by jen čekal s míčem v ruce. Ale ty už víš, jak házet. To jsi nebyla ty, kdo dosahoval opaku úspěchu, ale ten, kdo to ani nezkusil.

Tím nechci říct, že se máš snažit selhávat. To by bylo jako úmyslně házet míč vedle a to nedává smysl. Chci ti jen říct, abys do toho dala všechno, překonala se a odolávala...

Ale když náhodou selžeš, netrap se tím. Zjisti, co bys mohla změnit, aby se to už příště nestalo, a udělej to. A neber to jako opak úspěchu, ale jako součást úspěchu.

Eliminovat selhání ti může pomoct i můj návod: získej zdarma můj návod: „Jak zhubnout svých prvních 10 kilo – a to i bez hladovění a počítání kalorií“, který ti ukáže, jak začít s hubnutím tak, abys to vydržela a dotáhla to tentokrát až do konce.

Držím palce!

Ušetři čas a udělej si tělocvičnu třeba i ve svém obýváku. V našem online fitku Fitshaker.cz najdeš přes 1000 tréninků, z nichž je většina do 30 minut. Už si jen vyhraď dny a hodiny, kdy se budeš cvičení věnovat, a pojď na to: