I tebe přepadl pocit, že i přesto, že se snažíš a děláš všechno nejlíp, jak umíš, stále cítíš, že to není pro tebe nebo pro někoho jiného „dost“? Odměňuješ se často kritickými myšlenkami místo pochvaly?
Cítíš se provinile, když si chceš dopřát chvilku jen pro sebe, aniž by bylo všechno perfektní a všichni spokojení?
Na následujících řádcích se dozvíme, co bývá zdrojem takových negativních pocitů a jak s nimi pracovat, jakou roli v tom sehrává sebeláska a mnoho jiných souvisejících informací.
Mgr. Nora Šulíková je certifikovaná transformační koučka, máma, autorka knihy „Šťastie na dosah“ a zakladatelka „Školy šťastia“.
Má bohaté zkušenosti s odblokováním uvíznutých emocí, se zbavením se psychických zátěží a různých nánosů, které se tvoří během života. Optimistka, která pomáhá dosáhnout výsledků a rovnováhy v osobním i pracovním životě.
Odkud můžou pramenit negativní pocity jako „nejsem dost dobrá – žena, dcera, máma, manželka, milenka“ a podobně? Co bývá nejčastějším zdrojem takových negativních pocitů a myšlenek v nás?
Pocit „nejsem dost dobrá“ nejčastěji pramení z toho, v jakém prostředí jsme vyrůstali, jak nás lidé kolem nás ovlivňovali, co nám říkali a jaká přesvědčení jsme si jejich prostřednictvím o sobě vytvořili.
Například se mohlo v minulosti stát, že někdo malé holčičce řekl: „To nezvládneš.“ „Na to nemáš buňky.“ „Tvoje sestra je šikovnější než ty,“ nebo ta holčička potřebovala stále někomu „dokazovat“, že si lásku zaslouží, že je hodna lásky. A tak se snažila, měla možná i dobré známky, ale pochvala nepřicházela.
Přibývá množství žen, které se necítí pro sebe a svoje okolí „dost dobré“, nebo jde jen o mýtus?
Na ženu se v současné době klade velké množství požadavků ze strany rodiny, v pracovním prostředí, v partnerském vztahu a je velmi náročné najít si na sebe čas a umět se „ztišit“ a zaposlouchat do toho, co nám říká naše duše, kam nás směruje a co nám radí.
Protože tento tlak na ženy je obecně velmi velký, všechno „se musí“ stihnout, vyřídit, zmanažovat, udělat a podobně. Když žena necítí ocenění okolí, které takto přirozeně vyhledává, protože nemá čas sama na sebe, a tím na docenění sebe sama, prohlubuje se jí už dávno vytvořené emoční zranění.
Jak se naučit s těmito pocity pracovat? Co můžeme udělat hned v tuto chvíli, abychom se cítili lépe?
Hned teď, v tuto chvíli, se můžete zastavit a říct si: MÁM TĚ RÁDA. PŘIJÍMÁM TĚ. ODPOUŠTÍM TI. Je to velmi silná a léčivá formulka, kterou ze sebe nejen okamžitě uvolníte „neviditelnou“ zátěž, ale zároveň i posíláte lásku sobě.
Je dobré tuto větu opakovat na způsob mantry v kuse aspoň 3–5 minut. Můžete si ji říkat potichu, nebo nahlas nebo například i před zrcadlem s tím, že se budete sama sobě dívat do očí a v ideálním případě se na sebe i usmějete. 😊
Mohla byste nám poradit účinné cvičení, afirmaci, meditaci, literaturu, případně navrhnout něco jiného, co by změnilo nastavení mysli?
Určitě pomáhá léčivá formulka, o které jsem mluvila, ale také ztišení se formou vedené nebo volné meditace. V knize „Štěstí na dosah“ máte i možnost naučit se různé formy vizualizace nebo metod, které jsou dostupné kdekoliv a kdykoliv.
Je možné z těchto negativních pocitů vytěžit do budoucna i něco pozitivního?
Ze všeho, co se nám stalo, se něco učíme, a tím se posouváme na svojí cestě životem vpřed. Už ten samotný posun je velice důležitý a ve své podstatě pozitivní. Pozitivní je uvědomění, že i když naše podmínky nebyly vždy ideální anebo nám lidé nepřáli nebo nás mohli i ničit, můžeme načerpat ze své vnitřní síly, a to je velmi povzbudivé a nápomocné.
Jen co si uvědomíte, že máte vnitřní sílu, jakkoliv vyčerpaně se v této chvíli můžete cítit, a začnete z ní čerpat, hodně věcí se vám v životě změní a přetransformuje.
Dá se časem tyto pocit vůbec nevnímat, nepustit k sobě? Cítit se se sebou a v sobě spokojená a umět se pochválit?
Je to velmi individuální a záleží na tom, jak s tím kdo pracuje. V podstatě nejde o to nevnímat tyto pocity, právě naopak. V každé chvíli, kdy se ohledně něčeho rozhodujeme, je velice důležité, abychom vnímali, jaký pocit v dané situaci máme a podle toho se zařídili. Pokud je ten pocit takový, že člověka stahuje, ideální je uvolnit to.
Spokojenost sama se sebou nevychází z toho, že necítíme negativní pocity nebo je k sobě nepustíme. Je to právě o tom, že když přijmeme a odpustíme i to ne úplně ideální, jsme víc sami sebou, než kdybychom ty pocity chtěli potlačit nebo ignorovat. Spokojenost vychází z lehkosti, uvolněnosti, radosti a vděčnosti.
Jakou roli v celém procesu „léčby“ sehrává sebeláska?
Láska k sobě je tou nejnepostradatelnější „léčebnou“ metodou. Nedá se očekávat od nikoho a ničeho, že nás naplní a bude milovat a tím nám dodá lepší a kvalitnější pocit ze života.
Často se však stává, že člověk neví, jak se má mít vlastně rád, nebo se naopak ze všech stran valí tipy ohledně sebelásky a je to už možná až zahlcující. Stačí si však věnovat několik minut denně a postupně tento čas strávený sama se sebou prodlužovat a uvidíte, že zázraky se začnou dít. A také si připomeňte tu zázračnou kouzelnou formulku a krok za krokem si můžete vztah se sebou prohlubovat a vnímat svoji hodnotu a krásu.
Za krásná slova a vzácný čas děkujeme certifikované transformační koučce Noře Šulíkové. Jestli tě téma zaujalo, víc se můžeš dozvědět tady: https://stastienadosah.sk/.
Závěrem bych jen připomněla můj oblíbený citát:
Meditaci, ztišení a sebelásku se můžeš naučit i v naší harmonické výzvě. Tak neváhej a zapoj se, ještě to stíháš:
Jsem nadšencem zdravého životního stylu a ráda hledám novou inspiraci a teorie z této oblasti, které hned zkouším aplikovat v "praxi" - v kuchyni, cvičení, nákupech... Nejlépe se cítím v přírodě (procházky se psem, běhání, cyklistika), kde se vždy nadopuju pozitivní energií.