Blog

Začali jste více běhat, připravujete se na závody nebo jste si jednoduše řekli, že je čas zařadit pohyb do života? Všechno jde podle plánu, dokud se neobjeví nepříjemná bolest na vnitřní straně holeně. Nejprve jen po běhu. Poté během něj. A nakonec už i při chůzi.

Pravděpodobně se setkáváte s problémem, který zná mnoho běžců – Medial Tibial Stress Syndrome (MTSS), lidově označovaný také jako „shin splints“ nebo zánět okostice. Přestože jde o velmi časté běžecké zranění, stále kolem něj koluje mnoho mýtů. Pojďme si vysvětlit, co MTSS vlastně je, proč vzniká, jak ho odlišit od únavové zlomeniny a co dělat, když se objeví první příznaky.

Přemýšlíš, že začneš běhat, ale nevíš, jak na to? V kurzu Zamiluj si běh ti ukážeme, jak se rozběhnout bezpečně, bez frustrace a s radostí. Během 7 dní získáš praktické tipy, díky kterým bude běh příjemnější a udržitelnější.

Startujeme už 29. 6. 2026.

Shin splints (MTSS) vznikají kombinací dvou hlavních mechanismů: přetížení kosti a tahu (trakce) na tkáně připojené k holenní kosti.

1. Přetížení kosti – hlavní mechanismus

Představte si kost jako živý materiál, který se neustále obnovuje. Při běhu a skákání se holenní kost (tibie) opakovaně ohýbá a zatěžuje. Za normálních okolností tělo reaguje tak, že odbourává starou kost a vytváří novou, silnější kost. U MTSS však tento proces nestíhá – odbourávání kostní tkáně je rychlejší než její tvorba.

Výsledkem je dočasně oslabená kost, která způsobuje bolest. Histologické studie (vyšetření tkáně pod mikroskopem) ukázaly, že není přítomen zánět okostice (periostitida), jak se dříve předpokládalo.

2. „Tenting efekt“ – svalově-fasciální mechanismus

Druhý mechanismus souvisí se svaly a fascií (pevným obalem kolem svalů). Při běhu, zejména když noha nadměrně „padá“ dovnitř (pronace), se hluboké lýtkové svaly (zejména *musculus flexor hallucis longus a musculus soleus) silně stahují. Tyto svaly jsou spojeny s tibiální fascií (pevným vazivovým obalem), která se upíná podél celé vnitřní hrany holenní kosti.

Když se svaly opakovaně stahují, vytvářejí napětí v této fascii, která následně táhne za kost – jako kdybyste opakovaně tahali za lano připevněné k tyči.

Tento „tenting efekt“ znamená, že zvětšený sval vytváří napětí na fascii, která následně táhne za místo svého úponu ke kosti, což způsobuje bolest a poškození.

• náhlé zvýšení týdenního objemu běhu,
• přechod ze 2 běhů týdně na 4–6 běhů,
• zařazení intervalů nebo běhů do kopce bez přípravy,
• příliš prudké zvýšení frekvence tréninků,
• návrat k běhu po delší přestávce (například po nemoci),
• kombinace více sportů s vysokým dopadovým zatížením.

• Tělo jednoduše dostane větší zátěž, než dokáže zpracovat.
• MTSS nevzniká pouze kvůli tréninku. Většinou jde o kombinaci více faktorů, mezi které patří i biomechanické faktory, tedy způsob, jakým běháte.

Některé pohybové stereotypy mohou zvyšovat zatížení holeně:

• větší pronace chodidla,
• snížená kontrola dolní končetiny při dopadu (například výraznější dopad přes patu),
• slabost lýtkových svalů,
• slabost hýžďových svalů,
• omezená pohyblivost kotníku.

Je však důležité říct, že samotná pronace, „plochá noha“ nebo dopad na patu ještě automaticky neznamenají problém. Riziko roste především v kombinaci s vysokou tréninkovou zátěží.

Mezi typické příznaky patří:

• bolest na vnitřní straně holenní kosti,
• citlivost na dotek podél větší části holeně,
• bolest na začátku běhu,
• zlepšení po zahřátí,
• návrat bolesti po tréninku.

Obě diagnózy, jak medial tibial stress syndrom, tak i únavová (stresová) zlomenina, vznikají z přetížení a při ignorování bolesti na sebe mohou časem začít navazovat (primárně při ignorování MTSS). Únavová zlomenina však představuje závažnější poškození kostní tkáně.

V praxi je proto vždy velmi důležité vyloučit přítomnost únavové zlomeniny, protože léčba této diagnózy je odlišná. Únavovou zlomeninu lze nejlépe potvrdit pomocí MRI, protože rentgenové vyšetření nemá dostatečnou citlivost k jejímu potvrzení nebo vyloučení.

Pamatujte, že bolest není radno ignorovat, protože neléčené MTSS může při pokračující zátěži přejít až v únavovou zlomeninu.

Hop test

Zkuste několikrát poskočit na jedné noze. Pokud se objeví výrazná ostrá bolest, a to hned na začátku, je vhodné zbystřit a zvážit odborné vyšetření.

Reakce na zátěž

Sledujte, jak se bolest chová:

• objeví se až po několika minutách běhu? (spíše MTSS)
• ustoupí po rozcvičení? (spíše MTSS)
• nebo se zhoršuje s každou další minutou? (spíše únavová zlomenina)

Tyto informace pomáhají fyzioterapeutovi nebo lékaři určit závažnost problému.

Mnoho běžců udělá jednu ze dvou chyb. Buď bolest úplně ignorují, nebo okamžitě přestanou sportovat na několik týdnů. Ani jedna strategie nemusí být ideální. Proto si řekneme, jak k této bolesti ideálně přistupovat.

1. Snižte zátěž

Prvním krokem není úplný klid, ale snížení objemu a intenzity.

Například:

• běhejte méně kilometrů (tolik, aby se bolest v následujících dnech nezhoršovala),
• zařaďte méně intervalů (někdy může pomoci jejich úplné vynechání),
• zkuste zvýšit kadenci (počet kroků za minutu) o 5 % až maximálně 10 %,
• zařaďte více odpočinkových dní.

2. Sledujte reakci bolesti

Mírná bolest během aktivity nemusí být problém.

Pokud se však bolest:

• během běhu výrazně zvyšuje,
• přetrvává déle než 24 hodin,
• zhoršuje se z týdne na týden,

je potřeba zátěž dále upravit a konzultovat stav s fyzioterapeutem nebo běžeckým trenérem.

3. Udržujte kondici jinými aktivitami

Zařaďte také jiné aerobní sporty, při kterých nepociťujete bolest, aby vám neklesala respirační výkonnost (kolo, plavání, veslování, SkiErg).

Díky tomu si zachováte kondici bez dalšího dráždění holeně.

4. Nezapomínejte na cvičení

Cvičení a silový trénink jsou důležitou součástí terapie. U MTSS se chceme zaměřit především na:

• posílení lýtkových svalů (především musculus soleus),
• posílení chodidla (zejména pokud máte zvýšenou pronaci chodidla nebo plochonoží),
• trénink hýžďových svalů a celých dolních končetin,
• postupné zvyšování tolerance kostí vůči zátěži (například zařazením intenzivnější plyometrie).

5. Nepodceňujte regeneraci

Kost potřebuje čas na adaptaci.

Důležité jsou:

• kvalitní spánek,
• dostatečný energetický příjem,
• přiměřený příjem bílkovin,
• dostatek vitamínu D a vápníku.

Vyšetření doporučujeme, pokud:

• bolest přetrvává několik týdnů,
• zhoršuje se navzdory snížení zátěže,
• objevuje se už při běžné chůzi,
• máte podezření na únavovou zlomeninu,
• chcete si nechat poradit, jak správně nastavit zátěž.

MTSS patří mezi nejčastější běžecká zranění, ale ve většině případů nejde o důvod přestat s pohybem úplně. Je to spíše signál těla, že zátěž rostla rychleji, než se stihlo přizpůsobit. Nejčastější příčinou bývá prudké zvýšení objemu nebo frekvence běhu, nedostatečná regenerace a kombinace více rizikových faktorů. Pokud problém zachytíte včas, upravíte trénink a postupně zvýšíte toleranci tkání vůči zátěži, bývá návrat k běhu úspěšný.

Nejhorší strategií je bolest ignorovat a snažit se ji „rozběhat“. Protože to, co začíná jako MTSS, může v některých případech skončit až únavovou zlomeninou. Nebojte se vyhledat ve svém okolí odborníka, který vám rád pomůže.

Chceš začít běhat bezpečně a bez zbytečných chyb? Přidej se do našeho 7denního kurzu Zamiluj si běh. Naučíš se 7 jednoduchých běžeckých hacků, díky kterým se rozběhneš s lehkostí a radostí.

Začínáme už 29. 6. 2026.