Znáš ten pocit, kdy máš celý den rozjetý jako vlak – a ty jen jedeš. Vyřídíš, zařídíš, postaráš se, zkontroluješ, pomůžeš, nezapomeneš, uděláš… a večer si lehneš do postele s otázkou, kterou si mnohé ženy raději ani nepřipustí:
Ne ve smyslu fyzicky – vždyť jsi tam byla celý čas. Ale ve smyslu, že jsi na sebe myslela. Že jsi udělala něco pro sebe. Že ses cítila jako člověk, ne jako funkce. A to je přesně ten problém. Ženy často fungují v režimu „nejdřív všechno ostatní“ a až potom… možná ony. Pokud zůstane energie. Pokud zůstane čas. Pokud zůstane nálada. Pokud je všechno hotové. Pokud jsou všichni spokojení.
Není to jen o čase. Je to o nastavení.
Často si myslíme, že se dáváme na poslední místo, protože máme hodně povinností. A ano – povinností máme hodně. Někdy opravdu extrémně hodně. Jenže někde hlouběji je pravda ještě trošku jiná. Mnohé ženy se dávají na poslední místo proto, že se to naučily.
Od malička jsme nenápadně poslouchaly, že dobrá žena je ta, která se stará. Pomáhá. Myslí dopředu. Je ochotná. Má věci pod kontrolou. A hlavně – nedělá problémy. Nežádá moc. Není náročná. Vydrží.
A když náhodou začne víc mluvit o sobě, víc si hlídat hranice nebo si jednoduše dopřeje něco „jen tak“?
Tehdy si v hlavě často spustíme alarm:
- „Nemám na to právo.“
- „Nejdřív musím všechno udělat.“
- „Nemůžu být sobecká.“
A tak si péči o sebe odkládáme. Jenže čím víc ji odkládáme, tím těžší je se k ní vrátit. Protože tělo si zvykne fungovat v režimu přežití. A psychika také.
Ženy často nesou víc, než je vidět.
Jsou dny, kdy navenek možná neděláš nic výjimečného. Jen „běžný den“.
Jenže ve skutečnosti je to běžný den ženy, která:
- myslí za celou domácnost,
- plánuje, organizuje, kontroluje,
- drží emoce rodiny pohromadě,
- řeší termíny, povinnosti, věci do školy, lékaře,
- k tomu pracuje a chce být i dobrá máma/partnerka/dcera/kamarádka.
Tato neviditelná práce je vyčerpávající právě tím, že ji nikdo nevidí. A možná ji už ani ty sama nevnímáš jako zátěž – protože sis na ni jednoduše zvykla.
Jenže právě to je ten důvod: dlouhodobě jsme dávaly všem. Jen ne sobě.
„Až dokončím všechno, pak bude čas na mě.“
Toto je jedna z největších pastí, do které ženy padají s úplnou přirozeností. Někdy je to dokonce náš hlavní životní plán. Nejdřív všechno udělám. Nejdřív všechno vyřídím. Nejdřív se postarám. Nejdřív… a až potom. Jenže realita je krutá a zároveň osvobozující: Nikdy nebude všechno hotové.
Vždy bude pračka. Vždy budou e-maily. Vždy bude něco potřeba. Vždy bude někdo něco chtít. Vždy se bude někam spěchat. A pokud budeš čekat na chvíli, kdy bude dokonalé ticho a prostor, tak ta chvíle nepřijde. Ne proto, že jsi neschopná, ale proto, že život se nezastaví jen proto, abys sis ty mohla odpočinout.
Proto to funguje opačně:
Nejdřív musí přijít ty. Až potom zbytek. Ne jako egoismus. Ale jako zdravý základ.
Jak to otočit bez pocitu viny?
Nejdřív si řekněme upřímně: nechceme z tebe dělat ženu, která od zítřka začne meditovat, vstávat v 5:00, psát si deník, dělat pilates, pít smoothie a mít na všechno náladu. Takhle se změna nedělá. A už vůbec ne u žen, které jsou dlouhodobě vyčerpané. Otočení „sebe na posledním místě“ se děje nenápadně. Je to malá revoluce v hlavě. A potom postupně i v životě.
Začni tím, že si uvědomíš jednu jednoduchou pravdu: Pokud se o sebe nebudeš starat ty, nikdo jiný to neudělá za tebe.
A teď přijdou ty nejdůležitější malé kroky. Zkus se na sebe dívat ne jako na „další bod v programu“, ale jako na člověka, který potřebuje základní věci: jídlo, spánek, pohyb, ticho, laskavost. Ne jednou za měsíc, ale každý den trochu.
A potom si polož otázku, která může měnit život:
👉 Co by mi dnes udělalo dobře?
Možná to bude 10minutová jóga. Možná teplá sprcha. Možná obyčejná procházka. Možná zrušení jedné povinnosti. Možná vypnutí a odpočinek bez výčitek. Není důležité, co přesně to bude. Důležité je, že se začneš poslouchat. Velmi často totiž ženy nejdou na poslední místo proto, že by nechtěly, ale proto, že se už ani neptají, co chtějí. Jsou zvyklé řešit potřeby jiných, až se úplně odpojily od sebe. A tam se to celé začíná.
Sebe nedáváš na první místo proto, aby byli ostatní na posledním.
Tohle je bod, který je extrémně důležitý, zejména pro ženy s velkým srdcem. Když začneš myslet na sebe, neznamená to, že se staneš chladná, tvrdá nebo sobecká. Znamená to, že se z tebe stane žena, která má z čeho dávat.
Protože když se vyšťavíš, co potom dáváš? Podrážděnost. Hněv. Ticho. Slzy. Napětí. Vyčerpání. A to nechceš ani ty, ani tvoji blízcí. Když se o sebe postaráš, dáváš druhým ten nejlepší dar – sebe v lepší verzi. Klidnější. Vyrovnanější. Šťastnější. Přítomnější.
A to není luxus. To je zdraví.
Začni maličkým „já“ každý den.
Nemusíš otočit celý život najednou. Stačí, když se přestaneš neustále odsouvat.
Možná dnes:
- nebudeš muset všechno,
- nebudeš muset být všude,
- nebudeš muset všechny zachraňovat.
Možná dnes stačí udělat jen jednu věc. Jednu věc pro sebe.
Úsměv na tváři, vařečka v ruce a stále nové nápady. Tak nějak bych se charakterizovala. Baví mě vymýšlet nové zdravé a hlavně bezlepkové recepty, na kterých si pochutná skutečně každý. Toho, že jsem komunikativní a ráda si povídám s lidmi, si můžete všimnout v rozhovorech, které pravidelně přibývají na našem blogu. Proto, jestli ti chybí motivace, rychle si nějaký přečti.