Možná sis všimla, že bolest se dnes neobjevuje po velkém zranění, ale po úplně běžných věcech. Rameno po tréninku, achilovka po rychlé chůzi, loket po práci s myší. Bolest často nepřijde náhle, ale plíživě.
Nejdřív mírné pnutí, potom citlivost a nakonec pocit, že „něco není v pořádku“.
Jako fyzioterapeutka se s tímto scénářem setkávám velmi často. A přestože se to může jevit jako důsledek věku nebo špatné techniky cvičení, ve skutečnosti jde o kombinaci mechanického zatížení a hormonálních změn, které výrazně ovlivňují kvalitu tkání.
Šlacha není jen „lano“, které spojuje sval s kostí. Je to živá tkáň, která se neustále obnovuje, reaguje na zátěž a potřebuje čas, energii a správné biologické podmínky na regeneraci. Jedním z klíčových faktorů, které tyto podmínky ovlivňují, je estrogen.
Hormon, který může během perimenopauzy stávkovat a postupně jeho hladiny začínají klesat.
Estrogen má v těle ženy mnohem širší úlohu, než si často uvědomujeme. Kromě vlivu na cyklus a kosti hraje důležitou roli také v metabolismu kolagenu, který tvoří základní stavební jednotku šlach, vazů a fascie.
Pomáhá udržovat pružnost kolagenových vláken, podporuje hydrataci tkání a ovlivňuje schopnost šlach reagovat na zátěž bez nadměrného mikropoškození.
Dalším důležitým faktorem je zvýšená citlivost nervového systému. Pokles estrogenu ovlivňuje i vnímání bolesti. Nervový systém se stává reaktivnějším, rychleji vyhodnocuje podněty jako ohrožení a bolest se může objevit dříve a intenzivněji, i když samotné poškození tkáně není velké.
Proto někdy bolest působí nepřiměřeně silně vzhledem k zátěži, která ji vyvolala.
Ve fyzioterapii pracujeme se šlachami zejména přes cílené silové zatížení, které je dávkované postupně a respektuje aktuální toleranci tkáně. Velký důraz klademe na pomalé, kontrolované pohyby, které dávají šlaše čas reagovat a adaptovat se.
Zároveň sledujeme celkový objem zátěže během týdne, protože v perimenopauze už tělo hůř zvládá kumulovaný stres – nejen z tréninku, ale i z práce, spánkového deficitu či psychického napětí.
Stejně důležitá je práce s okolím šlachy – se svaly, fasciemi a nervovým systémem. Pokud je svalové napětí vysoké nebo je pohybový stereotyp neefektivní, šlacha přebírá zátěž, na kterou není připravená. Proto fyzioterapie není jen o „místě bolesti“, ale o celém kontextu pohybu.
A nakonec, velmi důležitý je i postoj ženy k vlastnímu tělu. Perimenopauza a menopauza nás učí, že regenerace je stejně důležitá jako trénink. Že pauza není selhání. A že respektování signálů těla je projevem síly, ne slabosti.
Pokud se na šlachové bolesti v tomto období podíváme ne jako na nepřítele, ale jako na informaci, mohou se stát průvodcem k chytřejšímu pohybu, lepší péči o tělo a dlouhodobé funkčnosti.
Tělo se nemění proti nám. Mění se tak, aby nás přinutilo zpomalit, vnímat a pracovat s ním vědoměji.
Na tělo a bolest se dívám komplexně – s respektem k propojení fyzických, funkčních i psychických aspektů. Věřím, že velké procento problémů pohybového aparátu lze efektivně řešit, ale klíčem k úspěchu je důkladná diagnostika. Ve své praxi se zaměřuji především na vertebrogenní a ortopedické obtíže, viscerální terapii, pooperační stavy v oblasti břišní stěny a fyzioterapii pro ženy s diagnózou rakoviny prsu. Mým cílem je poskytovat odbornou a kvalitní péči v prostředí, kde se pacienti cítí bezpečně, vyslyšeni a respektováni. Základem mé práce je přístup vycházející z medicíny založené na důkazech (EBM).