Blog

Když se řekne rakovina, většina z nás si automaticky představí operace, chemoterapii nebo ozařování. Méně se však mluví o tom, co následuje potom – o návratu zpět do běžného života, k pohybu a často i k vlastnímu tělu. Právě zde hraje fyzioterapie velmi důležitou roli, zejména u onemocnění, jako je rakovina prsu nebo gynekologické nádory.

Ještě donedávna se pacientkám často doporučovalo především odpočívat. Dnes už víme, že úplná pasivita tělu spíše škodí. Pohyb totiž neznamená přetížení – pokud je správně nastavený, funguje jako forma podpory léčby.

Výzkumy opakovaně potvrzují, že pravidelný pohyb pomáhá snižovat únavu, která je u onkologických onemocnění velmi častá. Zlepšuje kvalitu spánku, náladu, fyzickou kondici a podporuje návrat do běžného života. 

Možná tě překvapí, že pohyb se doporučuje i během samotné léčby. Samozřejmě ne ve formě intenzivních tréninků, ale jako jemná, pravidelná aktivita, která respektuje aktuální stav těla. Někdy to může být procházka, jindy lehké cvičení nebo vědomé dýchání. I malé množství pohybu má význam.

Doporučení Americké onkologické společnosti hovoří o přibližně 150–300 minutách mírné aktivity týdně a o 2 silových trénincích týdně, ale v praxi je důležitější začít tam, kde se právě nacházíš. Někdy je to 10 minut denně – a i to je naprosto v pořádku.

Při léčbě rakoviny prsu nebo gynekologických nádorů se často odstraňují lymfatické uzliny nebo se daná oblast ozařuje. To může ovlivnit tok lymfy a vést ke vzniku lymfedému – otoku, který se nejčastěji objevuje na ruce nebo dolních končetinách. Mnoho žen se lymfedému obává, případně neví, jak ho řešit. 

Důležité je vědět, že nejde o stav, který by nešlo ovlivnit. Právě naopak – včasná fyzioterapie může výrazně pomoci.

Součástí léčby bývá manuální lymfodrenáž, kompresní terapie a specifické cvičení. Pohyb zde hraje klíčovou roli, protože svalová aktivita pomáhá lymfě „proudit“ tělem. I zde však platí, že vše by mělo být nastaveno individuálně a s respektem k aktuálnímu stavu. Ženy měly v minulosti často strach ze silového tréninku, dnes už ale víme, že při lymfedému není kontraindikovaný.

Onkologická léčba často mění nejen tělo, ale i vztah k němu. Mnoho žen začne být opatrných, bojí se pohybu a mají pocit, že se musí dlouhodobě šetřit. To je však jeden z nejčastějších mýtů. Tělo po léčbě nepotřebuje pasivitu, ale postupný návrat k pohybu. Nemusíš čekat, až budeš „úplně v pořádku“, abys začala – pohyb je totiž součástí uzdravování, ne až jeho výsledkem.

Nemusí být intenzivní ani dokonalý, důležité je, že je pravidelný a přizpůsobený tomu, kde se právě nacházíš. Právě díky němu si postupně buduješ sílu, zlepšuješ funkci těla a znovu si vytváříš důvěru ve vlastní tělo.