Když se řekne rakovina, většina z nás si automaticky představí operace, chemoterapii nebo ozařování. Méně se však mluví o tom, co následuje potom – o návratu zpět do běžného života, k pohybu a často i k vlastnímu tělu. Právě zde hraje fyzioterapie velmi důležitou roli, zejména u onemocnění, jako je rakovina prsu nebo gynekologické nádory.
Jizva jako součást těla, nejen estetická stopa
Po operacích, ať už v oblasti prsu nebo malé pánve, zůstává jizva. Na první pohled jde o estetickou záležitost, z pohledu fyzioterapie má však mnohem větší význam.
Jizva totiž není jen „kůže“. Je to tkáň, která se hojila jiným způsobem a může mít odlišné vlastnosti než okolí.
Pokud se o jizvu nestaráme, může být tuhá, méně pohyblivá a může vytvářet tah do okolí. To se pak může projevit například omezeným zdvihem ruky po operaci prsu, bolestí, změnou držení těla nebo dokonce ovlivněním dýchání či funkce pánevního dna.
Pohyb jako přirozená součást léčby…
Ještě donedávna se pacientkám často doporučovalo především odpočívat. Dnes už víme, že úplná pasivita tělu spíše škodí. Pohyb totiž neznamená přetížení – pokud je správně nastavený, funguje jako forma podpory léčby.
Výzkumy opakovaně potvrzují, že pravidelný pohyb pomáhá snižovat únavu, která je u onkologických onemocnění velmi častá. Zlepšuje kvalitu spánku, náladu, fyzickou kondici a podporuje návrat do běžného života.
Možná tě překvapí, že pohyb se doporučuje i během samotné léčby. Samozřejmě ne ve formě intenzivních tréninků, ale jako jemná, pravidelná aktivita, která respektuje aktuální stav těla. Někdy to může být procházka, jindy lehké cvičení nebo vědomé dýchání. I malé množství pohybu má význam.
Doporučení Americké onkologické společnosti hovoří o přibližně 150–300 minutách mírné aktivity týdně a o 2 silových trénincích týdně, ale v praxi je důležitější začít tam, kde se právě nacházíš. Někdy je to 10 minut denně – a i to je naprosto v pořádku.
Lymfedém jako častá, ale řešitelná komplikace
Při léčbě rakoviny prsu nebo gynekologických nádorů se často odstraňují lymfatické uzliny nebo se daná oblast ozařuje. To může ovlivnit tok lymfy a vést ke vzniku lymfedému – otoku, který se nejčastěji objevuje na ruce nebo dolních končetinách. Mnoho žen se lymfedému obává, případně neví, jak ho řešit.
Důležité je vědět, že nejde o stav, který by nešlo ovlivnit. Právě naopak – včasná fyzioterapie může výrazně pomoci.
Součástí léčby bývá manuální lymfodrenáž, kompresní terapie a specifické cvičení. Pohyb zde hraje klíčovou roli, protože svalová aktivita pomáhá lymfě „proudit“ tělem. I zde však platí, že vše by mělo být nastaveno individuálně a s respektem k aktuálnímu stavu. Ženy měly v minulosti často strach ze silového tréninku, dnes už ale víme, že při lymfedému není kontraindikovaný.
Pohyb funguje i jako prevence…
Onkologická léčba často mění nejen tělo, ale i vztah k němu. Mnoho žen začne být opatrných, bojí se pohybu a mají pocit, že se musí dlouhodobě šetřit. To je však jeden z nejčastějších mýtů. Tělo po léčbě nepotřebuje pasivitu, ale postupný návrat k pohybu. Nemusíš čekat, až budeš „úplně v pořádku“, abys začala – pohyb je totiž součástí uzdravování, ne až jeho výsledkem.
Nemusí být intenzivní ani dokonalý, důležité je, že je pravidelný a přizpůsobený tomu, kde se právě nacházíš. Právě díky němu si postupně buduješ sílu, zlepšuješ funkci těla a znovu si vytváříš důvěru ve vlastní tělo.
Fyzioterapie ti v tomto procesu pomáhá najít bezpečnou cestu, jak se hýbat bez strachu. Protože tvoje tělo si po tom všem nezaslouží jen odpočinek – zaslouží si i pohyb, který ho podpoří na cestě zpět k sobě.
Na tělo a bolest se dívám komplexně – s respektem k propojení fyzických, funkčních i psychických aspektů. Věřím, že velké procento problémů pohybového aparátu lze efektivně řešit, ale klíčem k úspěchu je důkladná diagnostika. Ve své praxi se zaměřuji především na vertebrogenní a ortopedické obtíže, viscerální terapii, pooperační stavy v oblasti břišní stěny a fyzioterapii pro ženy s diagnózou rakoviny prsu. Mým cílem je poskytovat odbornou a kvalitní péči v prostředí, kde se pacienti cítí bezpečně, vyslyšeni a respektováni. Základem mé práce je přístup vycházející z medicíny založené na důkazech (EBM).