Blog

Syndrom vyhoření, jinak i vyhasnutí nebo vypálení, je stav psychického, emocionálního a fyzického vyčerpání, způsobeného dlouhotrvajícím nebo opakovaným stresem. Postihnout může každého. Negativní účinky tohoto syndromu se obvykle přenášejí do jiných oblastí života (rodinné, partnerské a pracovní vztahy, zdravotní stav a jiné). Na toto téma jsem se ptala víc psycholožky Mgr. Lucie Dankové.

Jestli se tě toto téma týká přímo, nebo nepřímo, doporučujeme ti přečíst si následující řádky. V rozhovoru se dozvíš víc o příznacích, diagnostice, léčbě a opětovné radosti ze života.

Když jsem končila základní školu, dělali jsme si psychologické testy, pro jaká povolání máme předpoklady. Nepamatuji si, co mi vyšlo, ale vím, že mě zaujala právě práce psychologa.

Na střední pedagogické škole jsem měla možnost seznámit se se základy psychologie a to jen utvrdilo můj zájem o tuto oblast a ve studiu jednooborové psychologie jsem pokračovala na vysoké škole. Po skončení školy jsem krátce působila v psychiatrické nemocnici.

Mým druhým snem bylo podnikat. Ještě během studia vysoké školy jsme s tehdejším přítelem založili firmu v oblasti profesionálních čisticích služeb. Pozitivní reference se mezi klienty šířily velmi rychle. Zakládali jsme si na tom, abychom poskytovali kvalitní služby a byli co nejvíc časově flexibilní.

Po 10 letech přišel rozchod a s ním nutná změna celého mého fungování. Bylo nutné nastavit si nová pravidla v práci, abychom dokázali pokračovat ve společném podnikání, a určit hranice mezi soukromým a pracovním životem. V té době jsem si udělala koučinkové výcviky a postupně jsem se vrátila zpět k práci s klienty.

Momentálně jsem na mateřské dovolené s roční dcerkou. Mám vyhrazených několik hodin do týdne, kdy se věnuji psychologickému poradenství a koučinku svých klientů. I když to bývá občas časově a organizačně náročné, cítím, že jsem našla rovnováhu, kterou jsem dlouho hledala. Dcera je moje priorita. Zároveň pro svoje psychické zdraví a duševní pohodu potřebuji i pár hodin, kdy se cítím užitečná a mám pocit, že se realizuji a rozvíjím v tom, co mě profesně naplňuje.

Při syndromu vyhoření jde o stav psychického, emocionálního a fyzického vyčerpání, způsobeného dlouhotrvajícím nebo opakovaným stresem.

Přichází pozvolna, ale může přerůst až do stavu, který snižuje osobní komfort a pracovní efektivitu. Když se jím necháme pohltit, postupně se odzrcadlí na zdraví souborem příznaků souvisejících se ztrátou zájmu a nadšení.

Mezi typické psychické a emoční projevy patří např. pocit, že vás všechno obtěžuje. Můžete pociťovat ztrátu zájmu o práci a vyhýbat se povinnostem. I když pracujete, nejste schopni soustředit se. Objevit se může pocit hněvu vůči lidem, kteří od vás něco vyžadují, a s tím související stažení se do samoty.

Přichází pocit selhání a sebekritické sebeobviňování z nezvládání pracovních požadavků. Konflikty s jinými lidmi (nejen kolegy) jsou čím dál častější. Nepřiměřené emoční výbuchy zlosti nebo pláče vznikají i kvůli nepodstatným podnětům. Těžkosti se můžou projevit i poruchami spánku, úzkostnými stavy nebo depresemi.

Postupně se přidružují tělesné pocity únavy, slabost svalů, křeče, pokles fyzické a sexuální výkonnosti. Můžou se vyskytovat bolesti hlavy nebo různé trávicí problémy. Tento nepříjemný stav se může odzrcadlit i na změně tělesné hmotnosti nebo poklesu imunity. Můžou se vybudovat závislosti na různých návykových látkách, k nimž člověk uniká.

Syndrom vyhoření vzniká jako důsledek dlouhodobého stresu.

Ohroženi jsou zejména pracovníci v pomáhajících profesích, kteří se setkávají s vysokým zanícením, jsou na ně kladeny vysoké požadavky a mají nízké možnosti profesionálního rozvoje a ocenění.

Ne vždy musí být dlouhodobý stres způsoben jen prací. Rodiče a partneři můžou také zažívat nadměrné vyčerpání, cítit se sklíčeni svými povinnostmi nebo se obviňovat, že ve své roli selhali. Riziková přesvědčení, která můžou vést k vyhoření, jsou:

• „Když nejsem každou chvíli zaneprázdněný, znamená to, že nejsem dost dobrý, jsem líný a nedělám nic se svým životem.“
• „Nikdo to neudělá tak dobře jako já. Na všechno jsem sám.“
• „Jestli to neumím udělat perfektně, neměl bych to dělat vůbec.“
• „Když požádám druhé o pomoc, budou si myslet, že nic neumím, jsem slabý.“

Na internetu najdete několik testů, díky kterým si můžete udělat orientační představu o tom, jak na tom jste.

Zbystřete pozornost, když vás někdo z blízkého okolí požádá, abyste pracovali méně, protože si u vás všiml určitých změn.

Všímejte si svého emočního prožívání. Cítíte se často rozzlobeni na svoji práci, klienty nebo kolegy? Máte pocit, že jste mnohem podrážděnější a přecitlivělejší (například začnete plakat, křičet, zlobit se), ale nemáte k tomu žádný důvod?

Všímejte si, jak se cítí vaše tělo. Cítíte se dlouhodobě slabí a fyzicky vyčerpaní a „dobít baterky“ vám činí čím dál větší problém?

Všímejte si, jak vypadají vaše vztahy. Cítíte se vinni, že s přáteli, rodinou nebo se sebou sama netrávíte dostatek času? Jestliže rodina, jídlo, spánek přestávají být zajímavé, zatěžující, zdají se nepotřebné, protože vás obírají o čas a energii, kterou byste mohli věnovat práci, jste na cestě k vyhoření.

Tehdy je nejvyšší čas zamyslet se nad tím, jaké změny můžu udělat, abych se vrátil zpátky do své rovnováhy. Pokud si neumím pomoct sám, je možné a vhodné oslovit odborníka.

Pokud se domníváte, že některé z popsaných příznaků se vás týkají, a chcete to řešit, už jste na dobré cestě k vyléčení.

Zamyslete se nad tím, jaké kroky můžete podniknout ke snížení pracovní zátěže. Když zjistíte, co vás nejvíc vyčerpává, bude jednodušší najít pro sebe nejlepší řešení.

Nezůstávejte na to sami a popřemýšlejte, kdo by vás mohl podpořit. Zjistěte, co vám způsobuje největší stres a podle toho hledejte řešení.

Je dobré být otevřený, popovídat si s nadřízeným a vysvětlit mu svůj problém. Navrhnout úpravu pracovní doby nebo rozsahu kompetencí. Někdy pomůže delegování povinností na jiné spolupracovníky, práceneschopnost na určitý čas nebo sabatical.

Někdo to řeší i odchodem z práce nebo přeřazením na jinou pozici. Při takovém radikálním řešení je však třeba zvážit, jak budete toto rozhodnutí vnímat časem.

Přemýšlením o tom, jaké konkrétní řešení je pro vás vhodné, vás může provázet psycholog, psychoterapeut nebo kouč. Tuto osobní a pracovní krizi můžete brát jako podnět k sebepoznání. Zejména ve spolupráci s odborníkem můžete přehodnotit své priority a žebříček hodnot. Díky lepšímu poznání svých slabých a silných stránek dokážete lépe identifikovat, proč problém vznikl. S odborníkem se můžete zaměřit na identifikování a odbourávání vlastních limitujících přesvědčení, která se podílela na vzniku syndromu vyhoření.

Bude vhodné, ba přímo nezbytné, když se naučíte říkat ne. Je dobré zaměřit se i na pěstování zálib, které nesouvisí s prací a umožní regeneraci sil. Začít se dá nenáročnými činnostmi jako posezením v kavárně, procházkou, horkou lázní nebo lehkým cvičením. Podle toho, na co máte sílu. Dopřejte si dostatek spánku a kvalitní prožití času s přáteli a rodinou.

To, že jste pro něco zapálený, ještě neznamená, že je to špatné nebo že to vede až k posledním fázím samotného syndromu vyhoření. Mnoho lidí bez toho, aby byli v práci úspěšní, nedokáže existovat.

Řekla bych, že je důležité být upřímný sám k sobě. Akceptovat sám sebe a svůj způsob fungování. Vědět, co je pro mě důležité, jaké jsou moje hodnoty a co mi dává v životě smysl. Tomu se věnujte.

Zároveň poznejte a akceptujte svá slabá místa. Přenechejte některé své povinnosti ostatním a i jim dopřejte seberealizaci a ocenění. Možná zjistíte, že činnosti, které jsou vaše neoblíbené a pro vás zatěžující, oni dělají lépe a radši.

Nejprve se naučte stanovit si hranice mezi prací a soukromím. Dovolte si plnohodnotný relax, dovolenou, spánek. Najděte si něco, co vás dobíjí a co vám dává smysl i mimo práci. Pěstujte si kvalitní vztahy. Dopřejte si péči, kterou potřebujete. Pochvalte se a oslavte, když se vám něco podařilo. Dopřejte si odměnu za úspěch.

Najděte si čas být v tichu sám se sebou. I kdyby jen pár minut denně. Uvědomte si, kde jste právě teď, co máte a za co jste vděční. Poslouchejte svůj vnitřní hlas. Jak se cítí vaše tělo? Jak se má vaše duše? Co od vás potřebují? Občas odstupte od svého koloběhu povinností a podívejte se na svou situaci nestranným pohledem. Co vidíte? Pokud si neumíte představit takový rozhovor se sebou sama, vyhledejte psychologa nebo kouče. Oni vás tím procesem provedou.

Mgr. Lucia Danková je business a life koučka, psycholožka, podnikatelka s dlouholetou praxí. Aktuálně i maminka na mateřské dovolené. Víc k tomuto, ale i jiným tématům z oblasti psychologie se můžete dozvědět na www.mozes.sk. Tímto děkujeme za úžasné informace.

Tématu vyhoření se věnují i odborníci na portálu www.vyhorenie.sk, který také doporučujeme ke zhlédnutí.

• Pojem „vyhoření“ poprvé použil americký psycholog Herbert Freudenberger na počátku 70. let 20. století (konkrétně v roce 1974).
• Syndrom vyhoření na Slovensku aktuálně není definován jako samostatná diagnóza.

Jednou z možností, jak ventilovat hlavu, je vyzkoušet meditace. To můžeš i z pohodlí domova díky našemu online programu Meditation. Nebo se můžeš přidat do naší nadcházející výzvy Harmonie těla a duše 2023. Kde tě mimo jiné čekají i meditace či uvolnění pomocí cvičení jógy nebo pilatesu.