Blog

Majko, Vy jste napsala velmi hezký příspěvek do skupiny, jak Vás výzva změnila. Nejen co se týká shozených kil, ale hlavně nastavení mysli.

Během této výzvy přišel takový „AHA“ moment, kdy jsem si uvědomila, jak velkou roli sehrává jídlo v mém životě. Věděla jsem, že si jídlem a sladkostmi kompenzuju stres, problémy a frustrace. Ale teď jsem zjistila, že já jídlem řeším i hodně jiných každodenních momentů. Byly to spíš takové chvilky jako např. vyplnění krátkého volného času, okamžiků, kdy jsem se cítila tak trochu ve vzduchoprázdnu a nevěděla, s čím začít, nebo kdy jsem musela v práci sedět u počítače a byla právě volnější chvilka. Jídlem jsem řešila vnitřní neklid a stavy, kdy jsem nevěděla, co se sebou, když jsem cítila prázdnotu, když jsem se necítila pohodlně, ale i když mi bylo dobře. Jídlo pro mě bylo tím nejjednodušším způsobem, jak vyřešit danou situaci, nebo to byl takový světlý bod, na který jsem se těšila a soustředila na něj svoji pozornost. A padlo rozhodnutí, že to tak nechci. Můj mozek s tím kupodivu úplně bez odmlouvání a jakýchkoliv protestů souhlasil, přestože tím pro něj vznikly nové výzvy. A tak pro mě sice jídlo zůstalo něčím důležitým, stále jsem mu věnovala hodně pozornosti (plánování, příprava...) a stále mi přináší uspokojení a radost, ale není řešením všeho. Už očima netlačím hodinovou ručičku, aby už byl konečně čas na další chod😄.

A co to konkrétně znamenalo v běžném životě? Že ráno po probuzení nejsou moje první myšlenky na jídlo, že moje tělo nevstává s potřebou najíst se nebo dát si kávu, aby pocítilo spokojenost a mohlo začít fungovat. Ví, že jídlo i káva bude asi 2 hodiny po probuzení a na tu dobu si tedy bude muset vymyslet jinou aktivitu, která ho uspokojí, že si bude muset najít nějakou aktivitu, kterou ten čas vyplní, a to i během dne. Že když má např. jen půl hodiny a s ničím velkým se nedá začít, může ji využít na rychlé cvičení. Taky jsem zjistila, že cvičení celkem dobře funguje i jako řešení těch situací, kdy nevím, co se sebou, když mě chytají depky...

Moje snídaně byla už skoro jako Pavlovův reflex, že po příchodu do práce, zapnutí počítače a kontrole mailů přišla přímo extatická chvíle – snídaně! 😄 Tělo ani mysl už nemají to nastavení a vazbu na snídani, a když přijde její čas, berou to jako fakt a samozřejmě si ji vychutnají, ale už to není bytostná potřeba. Učím se vědomě nacházet aktivity, kterými vyplňuju čas, a nepropadat nejjednodušší činnosti – jedení. Že když přijde pocit smutku nebo frustrace, tak se snažím s těmi pocity pracovat, nejen to potlačit nějakým dobrým jídlem. Obecně se to asi dá shrnout jednou větou tak, že jídlo je důležitou součástí mého života, ale není to všemocné řešení všeho, a že vědomě vynakládám námahu na skutečná řešení situací.

A druhá velká změna, která se během výzvy udála ve vztahu k jídlu, je, že jsem během výzvy začala toto fungování vnímat nikoliv jako nějaký proces hubnutí, ale jako životní styl. Jednou někdo ve skupině na Facebooku zmínil, jak máma řeší jeho/její hubnutí. Ta moje je stejná. Taky jsem už čekala otázku, do kdy chci ještě hubnout. A tak jsem si připravila odpověď: „Já nehubnu, to je můj životní styl.“ A přišlo to v krátké době. 😄 Když jsem to pak vyslovila, uvědomila jsem si, že to tak skutečně vnímám. A tak navzdory tomu, že byly chvíle, kdy jsem ze zoufalství snědla všechno sladké ve svém okolí :-D nebo když jsem si dala jeden večer s manželem „skleničku prázdných kalorií“, neměla jsem výčitky svědomí. Tak jako přijímám svoji nedokonalost v jiných součástech života, přijímám ji i v tomto...

A snažím se nacházet i ve stravě cestu, kterou nejen chci, ale dokážu po ní i kráčet a fungovat dlouhodobě. O tom, že to i můj mozek vidí reálně, svědčí i fakt, že mě jednoho dne během výzvy najednou popadla myšlenka, že je čas vyhodit všechno odložené oblečení na dobu, kdy bude zase potřebné... 😄

A také jsem zjistila, že kalorické tabulky vůbec nejsou taková věda a že to s nimi je vlastně celkem jednoduché. Doteď pro mě byly komplikovaným strašákem, ale beru to tak, že všechno má svůj čas. A v každé době je třeba najít to, co bude právě fungovat

Někdy dávno v mládí byl pohyb a aktivita součástí mého života. Ale věkem jsem zpohodlněla. A v posledních letech jsem se do cvičení jako takového nedokázala dokopat. Dokonce jsem si před rokem koupila permanentku na 10 cvičení, dala jsem 2. Přestože to bylo úžasné, už jsem se tam nedostala.

Na začátku výzvy se v některém videu říkalo, že pravidelné opakování nějaké činnosti vytvoří zvyk. Doteď si pamatuju, že jsem si sama pro sebe řekla, že to se u mě s cvičením asi nestane 😄. Ale zjistila jsem, že to asi skutečně funguje. A mně se to cvičení zalíbilo. Velmi mi vyhovuje, že trvá 30 minut, protože to bylo pro mě tak akorát zvládnutelné. Díky tomu jsem našla odvahu a vydala se na hodinové skupinové cvičení, které najednou přestalo být strašákem.

Za vše asi mluví fakt, že jsem se minulý víkend na výletě s kámoškami v sobotu ráno vzbudila, všichni ještě spali a moje tělo přímo bytostně zatoužilo jít ven k jezeru a zacvičit si. Byla z toho úžasná ranní hodinová rychlochůze kolem jezera. A úžasný pocit! Dokonce to vyšlo tak, že další víkend jsme byli zase na rodinném pobytu ubytovaní na místě, kde měli běhací pás, a mně to nedalo jen tak večer relaxovat s knížkou, aniž bych na něj na půl hodinky nešla 😄.

A po velmi dlouhé době jsem během výzvy dokonce zažila endorfiny po cvičení, na jejichž existenci jsem asi ani nevěřila 😄. Nedávno, jedno pondělí v práci, kdy jsem se od rána cítila velmi zvláštně, rozhozeně a ve 14.00 jsem měla snědené už všechno, co jsem s sebou na celý den měla, jsem po hodině vnitřního boje, jestli vyběhnu do malého cvičebního centra, co tam máme, nebo ne, protože nemám s kým jít a určitě tam někdo bude, jsem se nakonec odhodlala jít tam, a ne do obchodu. A svoje depky jsem vychodila na páse a vycvičila při videu na daný den.

Už jsem asi jen krůček od toho, že aspoň jednu cestu do nebo z práce budu chodit pěšky, přestože doteď jsem to vnímala tak, že si to kvůli času nemůžu dovolit. Takže můžu potvrdit, že pravidelným opakováním se asi opravdu dokáže vytvořit zvyk a potřeba 😄.

Váhový úbytek za tu dobu mi nepřijde až tak velký, cca 4 kg, ale i tom jsem se během výzvy posunula k jinému vnímání čísla na váze. Není pro mě důležitá samotná váha, ale sleduju tuky a svaly. A i když se jednou stalo, že váha klesla, nepotěšilo mě to, protože se snížila i váha svalů. Sledování tuku a svalů mi velmi pomáhalo během celé výzvy, že mi jakoby ukazovalo, co zlepšit, změnit, upravit... A kondice se zlepšila výrazně a je to výborný pocit. Vnímám, že i držení těla je úplně jiné.

Anooo, přibyly a mám z toho velkou radost. Přibylo několik kousků. Jeden den mi manžel přinesl balíček s novými legínami těsně před cvičením. Samozřejmě jsem se na ně musela hned podívat. Doteď si pamatuju, s jakou radostí jsem tenkrát šla cvičit, protože díky cvičení jsem si je mohla obléct. A právě po tom cvičení na mě v motivačním tipu vyskočila zmínka o odměňování se. Mohla jsem jen souhlasit, že to tak funguje.

A během výzvy byl ještě jeden motivační bod. Zhruba uprostřed výzvy jsem se setkala s jedním kamarádem, se kterým jsem se naposledy viděla někdy před Vánoci, a on mi jen tak z ničeho nic řekl: „Nevím, co děláš, ale děláš to dobře.“ A to mě potom provázelo jako jakési motivační motto zbytkem výzvy.

Odkdy jsem ve videu zaslechla, že ve vyšším věku je zapotřebí silové cvičení, tak jsou mi tato sympatičtější než HIIT nebo kardio. I jsem si uložila dost videí do oblíbených, ale zatím jdu postupně podle kalendáře. Přesný čas na cvičení nemám, ale většinou je to večer. Ale mám plán, že když se oteplí, tak si ráno přivstanu a dám si ranní cvičení venku. Jen nevím, jestli budu mít hned po probuzení dost síly, ale při západu slunce se určitě taky fajn cvičí.

Na začátku výzvy zůstalo několik neodcvičených dní. Ale potom, když se cvičení stalo jakousi součástí mého života, už se mi ta bílá místa nelíbila... No a protože mám ráda systematičnost, tak jsem cvičení doháněla později. Naštěstí byly dva volné dny v týdnu, tak se to dalo dohnat, přestože ještě stále nezvládám dvě půlhodinová cvičení za sebou. Cítím na svém těle, že každodenní cvičení 7 dnů v týdnu by nezvládlo, těch 5 je tak akorát, ale v každém dnu mám nějaký aktivní pohyb.

Tím, že odložené větší věci už šly pryč a ty nové, které teď přibyly do mého šatníku, se mi moc líbí, tak už musí být pohyb a zdravá strava součástí natrvalo 😄. Ale zároveň se mi tento životní styl momentálně hodně líbí a cítím se v něm velmi dobře, takže věřím, že i takhle za rok zkonstatuju, že tento životní styl je opravdu super a činí mě šťastnou už celý rok.

Takto můžeš snadno změnit svůj životní styl i ty! Vyměň své nezdravé aktivity za zdravější alternativy a opakuj je stále dokola. Ani si nevšimneš, jak se tento úkol stane tvým každodenním zvykem a ty se posuneš o krok blíž ke zdravému životnímu stylu!