Blog

Říká se, že ČAS je relativní pojem, ale kdybychom s touto pravdou kráčeli všichni, vypadalo by to v našich životech i na zemi diametrálně jinak, než tomu je ve všedních zaběhnutých dnech lidstva. V mnoha z nás už jen zmínka o čase vyvolá z různých důvodů dávku nepohody nebo neklidu, hlavně proto, že se nás vícero utvrdilo v tom, že ho nejde mít pod kontrolou. Mimochodem, věděla jsi, že v 18. století se dokonce kyvadlo v hodinách (druh setrvačníku) nazývalo slovem NEKLID? Inu, má to něco do sebe...

Prvotně vznikl pojem času a hodin k tomu, aby nám sloužily a zjednodušovaly život, ale postupně se nám stal čas jakýmsi diktátorem. Často se na něj zlobíme jako na nepřístojného šéfa, že nám nebylo dopřáno víc hodin a den už je u konce, nebo že je naopak příčinou, že některé nechtěné momenty trvají tak strašlivě dlouho. Obvinění, nadávky, reptání, nespokojenost vedou k něčemu, co tu vlastně ani není. Anebo?

Dosud se žádní vědci ani filozofové neshodli na tom, co pro nás ten ČAS vlastně znamená. Neexistuje žádná přesná poučka, žádný „zakotvující“ význam. Jediné, co vnímáme, je, že plyne, a z fyziky víme, že se dá měřit, protože označuje určité trvání děje nebo období, kdy uplyne určitý interval mezi dvěma ději.

Hlavně v souvislosti se situacemi, ve kterých se nachází. Ano, je to můj pohled na věc, ale už jsi to určitě zjistila i ty. Vezmi si jako příklad situaci:

• kdy jsi na svém komfortním místě s oblíbenou knížkou v ruce nebo s filmem, seriálem nebo krásným výhledem před sebou a není tady žádná událost, kterou bys byla časově omezená. Jen ty a relax. Možná ticho nebo ponoření se do děje příběhu. Jak tehdy plyne čas?
• když jsi byla zamilovaná a ocitla ses v opojení prvního polibku, čas tehdy letěl, nebo se na chvíli zastavil jen u vás dvou?
• během testu ve škole, když jsi byla ovlivněná tolika faktory a ještě i časovým limitem, jak tehdy ubíhal stanovený čas?

Dopřejme si menší „zastavení v čase“.

I když si právě myslíš, že na tohle teď nemáš čas, jsou dvě možnosti – bleskově bez účinku přečíst tenhle článek, protože už jako obvykle nemáš čas a tvoje mysl hledá větší senzaci než ponořit se do nějakého tématu, nebo se můžeš přesvědčit o tom, že si pár minut dokážeš najít. V tom případě se prostě pohodlně usaď a zkus se jen tak na chvíli zamyslet.

Dopřej si pár minut, svět se ti mezitím nezhroutí na hlavu. :-)

• Jak ti plyne čas?
• Co pro tebe znamená?
• Uměla bys aspoň jeden den úplně přestat sledovat hodiny?
• Co by se stalo?
• Když si představíš čas jako osobu, jak by vypadala? Co by měla na sobě? Byla by to osoba, nebo věc? Co nebo koho ti připomíná?
• Odevzdej času nějaký svůj vzkaz, který máš na srdci a hodí se jen pro něj.
• Kdybys měla každý den o hodinu víc, co bys dělala/nedělala?
• Kdybys měla každý den o hodinu míň, co bys dělala/nedělala?
• Umíš odhadnout, kolik je právě hodin? (Rychle zavři oči, jestli máš hodiny na displeji mobilu, do kterého se díváš, nebo na zdi před sebou.) To můžeš zkusit kdykoliv přes den, když se právě chystáš podívat na hodiny. Je to pěkný cvik intuice.
• Jak se cítíš?

Zkus neposuzovat žádnou svoji myšlenku ani představu.

Řeknu ti, čeho jsem dosáhla, co jsem nabyla/naučila se takovým meditováním o čase já:

• Jsem s ním větší kamarádka (byla jsem totiž velká „nestíhačka“, časová „stresorka“).
• Během dne se často rozhoduju, jestli je naplánovaná aktivita, úkol, činnost pro mě důležitá, nebo ne, jestli se mi s ní chce teď zaobírat, nebo ji udělám později (někdy ji odložím, ale vrátím se k ní, když to tak cítím, protože už si z času nedělám velitele, který by určoval, kolik věcí se musí za den stihnout.
• Když mám pocit, že je něčeho příliš, radši poslouchám své tělo, které na mě volá: „Haló, už se zastav!“
• Když mi nějakou činnost překazí jiná neodkladná věc, nevytvářím v sobě hněv a zeptám se sama sebe, co je pro mě podstatné, co upřednostním, nebo k čemu se dá vrátit. (Krásný příklad pro řidiče: „Zvednu zvonící mobil, nebo ne? Vyberu si život, klid, nebo tlak času, protože musím zvednout ten telefon?“)
• Naučila jsem se, že cesta výmluv neexistuje. Jestli jsem něco zapomněla odevzdat, zaplatit, udělat, dokončit v někým určeném čase, pokorně se omluvím, dodám pravdivé vysvětlení, pokud je potřebné, a zodpovídám si za to, je to pro mě poučení do budoucna.
• Ještě stále se učím nakládat s časem a vnímat ho jinak, než jsem byla klasicky naučená. Slova musím a měla bych nahrazuju slovíčky potřebuju, chci, zvažuju, myslím si, cítím.

I tak se mi ještě občas podaří vyjít ven na procházku nebo nějakou společenskou událost nebo schůzku úplně vyvedená ze svého středu, protože mám někam přijít v určitý čas, a přestože jsem se připravovala JEN 10 minut (byla bych to odpřísáhla), hodiny si to neúprosně razily po své dráze přesně 30! :-D A tak se peru s nervozitou, hněvem, že jsem pro „šéfíka“ pojmem jasně určený čas nevyhovující, nedochvilná, mám asi svůj vlastní formát času...

(Víš o tom, že opakující se shluky identických číslic ukazující čas, na který se v určitou chvíli podíváš, pro tebe můžou být znamení? Na webu o tom najdeš víc. Jestli se ti tyto „náhody“ často opakují a díváš se na hodiny, když je například přesně 12:12 nebo 11:11 a podobně, určitě si o tom někde přečti víc.)

Jeden velký fakt, a to, že čas je nenávratný. Ještě se nikdy nikomu nepodařilo vrátit se zpět ani o minutu a změnit svoje rozhodnutí, svoji náladu, svůj čin, svůj postoj k věci a podobně.

A přeci je jen jeden krásný způsob, jak se tak trochu vrátit zpátky a něco změnit.

Podělím se o něj s vámi. :-) Je to můj tip na základě mých zkušeností.

Ne každý člověk už v životě zkusil meditovat, můžeme to nazvat i rozjímat, zahloubit se... Významů je víc, možná zvýrazním tento – najít vnitřní klid a ponořit se do sebe. A meditovat se dá opravdu o všem, co tě jen napadne. Pro mě je to životní styl, léčba, bližší spojení se svým já, ale i studium.

1. Pokud tě tedy z nějakých důvodů vnitřně trápí událost, která se odehrála v minulosti, a přijímáš fakt, že dokážeš být odborníkem, léčitelem sama pro sebe, prvním krokem je, že se sama sebe zeptáš, co se ti na ní nelíbilo, co je to, co tě znepokojuje. Je to něčí chování? Vyřknutá slova? Emoce? Nehezký čin?
2. Stačí se na pár minut ponořit do ticha v pohodlné pozici (v oblíbeném křesle, na posteli...), chvíli vnímat svůj dech jako to nejkrásnější spojení s tou nejvyšší podstatou.
3. Vizualizuj si nějaké své oblíbené nebo vysněné poklidné místo, kde se cítíš v bezpečí, potom v mysli upřímně oslov věc, kterou chceš vyřešit, napravit a setkat se s ní z očí do očí.
4. V té poklidné představě si ji přizvi k sobě. (Přivolej k sobě člověka, na kterého jsi v hádce křičela, požádej ho o odpuštění nebo věnuj odpuštění někomu, kdo ti něco způsobil. Můžete se obejmout, chytit za ruku, podívat se do očí, něco si říct, pokud to sama chceš.) Léčivé účinky má nejen odpuštění, ale i poděkování všem zúčastněným včetně tebe, na to nezapomeň.
5. Trochu uspíš ego a budeš umět jednat s láskou a porozuměním.

Tak se dá trochu vrátit zpět nebo napravit něco na energetické úrovni, což přináší výsledky a změny i v realitě, protože vesmír vždy poslouchá a všichni jsme přeci navzájem silně propojení.

Právě to, že nemá ohraničený prostor, jde si za svým :-D, je všude a je každou sekundu nový, takřka vyměněný. Přináší zrození od milisekundy až po život. Nabízí nám milion možností s něčím začít i skončit, udělat něco jinak, něco nového vytvořit, učit se, růst.

Pro jedinou věc bychom ho mohli vnímat se zdviženým prstem – daroval nám uvědomění, že svůj život jsme sem přišli žít jen na OMEZENÝ ČAS.

Na závěr pro mě velmi vědomé a moudré vyjádření o čase od výjimečného a přitom tak obyčejného muže:

„Projekt času je jeden z těch projektů, který nám brání být v přítomnosti, být v klidu. Kdybychom neznali projekt času, tak bychom byli přítomní a byli bychom v pohodě. Vnímali bychom, jaké je počasí, jaká je nálada a podle toho bychom se chovali. Jenže my jsme uvěřili v projekt času, tak máme diáře, plán, kalendář, víme, co bude zítra, pozítří, popozítří, za týden, plánujeme ekonomiku na rok, na dva, na pět let dopředu. Žijeme v projektu času a ten je v rozporu se životem jako takovým, s klidem, s vnímavostí, protože tě odvrací od vnitřní vnímavosti. On zaměřuje pozornost mimo přítomnost...“

Jaroslav Dušek (Celé video na:

Podívejme se kolem sebe na skutečný život, skutečný čas, a tím je dokonalá příroda. Ta nepotřebuje žádné hodiny, je sžitá se svým cyklem, který se pro ni nemění. Je vždy tady a teď, sama v sobě, pro sebe a pro všechny v celé své podstatě.

Nemusíme jít bydlet do dřevěného domku u lesa a vzdát se společnosti a veškerého materiálna, abychom puls matky Země, tikot těch nejpřirozenějších hodin, pocítili ve vlastním žití. Stačí nám vyladit se občas na ty správné „kukačky“ a nebudeme přitom otroky času sobě ani ostatním. Máme je v sobě všichni, nejen naše těla je umí přirozeně vnímat bez ohledu na to, jestli jsme se právě podívali na svoje digitálky nebo ikonku času v mobilu.

Vytvořila jsem pro tebe pár vlastních, od srdce psaných afirmací (pozitivních tvrzení), které by mohly zmírnit nátlak toho často zmiňovaného tikajícího „šéfíka“ a udělat si z něj „parťáka“.

Prosím, tady jsou:

• Čas je tu pro mě.
• Mám čas na všechno, co v životě právě potřebuju udělat.
• Všechno se vyvíjí a plyne přesně tak, jak má.
• S lehkostí přijímám tok každodenního času.
• Čas je mým pomocníkem, léčitelem i učitelem.
• Vím přesně, jak, čím a s kým chci trávit svůj čas.
• Můj čas proudí k věcem, které miluju.

Jestli je pro tebe náročné „ukrást si“ čas na cvičení, máme řešení. Vyzkoušej naše krátké 15minutovky. Najdeš tam mix trenérů, různé druhy cvičení, přičemž jednotlivé tréninky ti zaberou jen 15 minut: