Na tento rozhovor jsem se vážně těšila a věděla jsem proč. Veronika a Dušan jsou úžasný pár, milující rodiče a hlavně skvělí lidé. Při čtení tohoto rozhovoru jsem se přistihla, jak se usmívám, nebo se mi dokonce zaleskly oči. Je krásné číst, co dokáže 50 dnů. Věřím, že i ty budeš stejně unesená jako já.
Veroniko a Dušane, jedno velké WAU! Z vaší proměny jsme všichni byli totálně unesení, vy jste šli do výzvy jako pár. V čem je to jiné, než když se do výzvy pustí jen jeden z manželů?
Veronika: Já jsem fanouškem Fitshakeru už delší dobu, dostala jsem se s ním do opětovné formy po porodu a mám za sebou pro mě dokonalou Harmonickou výzvu.
Po Vánocích jsme oba nabrali hodně kil navíc a oba jsme se už opravdu necítili dobře ve své kůži, proto mě velmi potěšilo, že se se mnou do něčeho takového poprvé pustil i manžel.
Je to opravdu úplně jiné, když jsme na to dva – když jsem cvičila sama, mohla jsem se před manželem pochválit, ale v podstatě mu to nic neříkalo. Takto jsme si mohli popovídat po každém cvičení, o tom, jak nám to šlo a co bylo těžké – ukazovat si, jak změnit techniku a tak podobně. Když jsme byli na rodinné oslavě, bylo mnohem snadnější si udržet zaběhnutou stravu, když jsme se mohli vzájemně podpořit.
Dušan: V minulosti jsem měl fáze, během kterých jsem chodíval cvičit do fitka a snažil se dát svoje tělo do lepší kondice, lépe vypadat a částečně se mi to i dařilo. Ale po čase člověk poleví, změní se priority jako například při narození naší Ninky nebo už během těhotenství Niky. Cvičení s Fitshakerem, které nebylo ani časově náročné, bylo opravdu super. O to víc, že jsme oba cvičili to stejné.
V dnešní době lidé zanedbávají komunikaci formou osobního rozhovoru. A i když u nás doma netrpíme nedostatkem diskusních témat, toto byla další věc, o které jsme si mohli každý den popovídat. Když cvičí jen jeden z dvojice, může se při tréninku cítit nepříjemně v přítomnosti toho druhého. Tomu může zase například překážet to, že v době, kdy se chce dívat na něco v telce, tam ten druhý „zavazí“. Tím, že jsme do toho šli společně, to ani jednomu z nás nepřekáželo a měli jsme pro sebe pochopení. Dokážu si představit, že pokud by se do této výzvy pustil jen jeden z nás, výsledky by nebyly tak dobré, jak jsou.
Jak jste výzvu vnímali? Bylo to pro vás něco nového, něco, do čeho jste se museli nutit? Nebo naopak po prvním odcvičeném videu jste si řekli, že to je pro mě to pravé ořechové?
Veronika: S manželem jsme uzavřeli sázku – kdo zhubne procentuálně z váhy a ze čtyř měr víc, vyhraje cenu, kterou si necháme pro sebe. Tato cena nás motivovala a „hecovala“ a já jsem se opravdu nemusela do ničeho nutit.
A ještě víc to, jak se mění manžel.
Dušan: Nika nebyla moc zastáncem silových cvičení a já jsem se na druhé straně nikdy nezabýval cvičeními typu pilates nebo jóga. V novoroční výzvě jsme oba poznali víc forem tréninku a zjistili jsme, jak se umí vzájemně doplňovat a oba jsme si uvědomili, že takto nějak má asi vypadat cesta, po které se chceme ubírat. Do cvičení jsme se nemuseli vůbec nutit. Jednoduše se stalo součástí každého našeho dne. Je ale pravda, že na některé tréninky se člověk těší více a na některé méně.
Cvičili jste videa společně, nebo pro vás bylo příjemnější cvičit zvlášť?
Veronika: Ne, cvičili jsme zvlášť. Jednak každému vyhovoval jiný čas – já cvičím ráno před prací, manžel zase podvečer. Také jsme oba trochu „rýpavé“ povahy a určitě bychom komentovali techniku toho druhého.
Dušan: Spolu jsme odcvičili jen asi dva tréninky jógy. Já jsem cvičil večer, Nika si přivstala a cvičila, než odešla do ambulance. Při odchodu mě občas vzbudila slovy: „Byla to makačka, ty určitě umřeš!“ V našem přeplněném obýváku bychom ani tak nedokázali společně odcvičit moc tréninků.
Změnila se u vás doma i strava? Co z toho, co jste předtím neznali, do vašeho jídelníčku přibylo a co u vás naopak ztratilo místo na talíři?
Veronika: Vždy jsme se snažili stravovat zdravě, ale poslední měsíce jsme to opustili a dopřáli jsme si opravdu hodně nezdravého jídla a taky alkoholu (u nás je to víno a pivo). Během výzvy jsme úplně vypustili alkohol, sladké a velmi jsme snížili sacharidy. Naše strava sestávala z velkého množství zeleniny spolu s kvalitními bílkovinami a tuky. Při večerním filmu jsme křoupali oříšky, celerové hranolky a kedlubnu.
Dušan: Upřímně řečeno jsem velký jedlík. Jídlo mi chutná a rád jím. Proto jsem měl doteď velké potíže s poklesem hmotnosti. I když to při mých předešlých pokusech šlo vždycky i dolů, selhalo to na stravě, a když potom došlo k polevení ve cvičení, jak už jsem vzpomínal, tak se váha opět časem vrátila nahoru. Tuto zimu se dokonce vyšplhala na moje absolutní maximum. A tehdy jsme si řekli, že takhle to dál nejde.
Na začátku jsme drasticky snížili příjem sacharidů, zapomněli jsme, že existují nějaké brambory, rýže, omezili jsme i těstoviny. Nahradili je hlavně různé druhy salátů a vůbec zelenina na mnoho způsobů. Běžné pečivo bylo vyměněné za příležitostný knäckebrot. Sladké pečivo, čokolády a jiné drobné pochutiny nahradili například malé dávky oříšků. V podstatě jsou to všechno věci, které jsme už dávno znali, ale teď jsou podstatně více využívané.
Být na to dva je skvělé, bylo to tak i u vás? Povzbuzovali jste se navzájem a dodávali si energii? Kdo z vás byl ten hlavní tahoun, který toho druhého vždycky nakopl energií?
Veronika: Jakmile přešel první týden, začali jsme jeden na druhém vidět změny. Nic není lepší motivací než to, když vám člověk, na kterém vám záleží nejvíc ze všech, řekne, že vypadáte lépe, zdravěji, víc sexy... Je to něco, co vás opravdu pohání dopředu.
Dušan: Je to opravdu tak. Už jen to, když jsem viděl, jak je Nika odhodlaná a vstává každé ráno v 5:30, dávalo i mně sílu cvičit a nepolevit. Dělali jsme to nejen pro sebe, ale i jeden pro druhého. Abychom byli zdravější a déle si „vydrželi“.
Začít s výzvou byl popravdě Ničin nápad. A tak i ona byla místy tou, která byla tou hnací silou. Hlavní ale je, že po čase jsme už nepotřebovali nikdo nikoho hnát. Je to úžasný pocit, když vás začnou lidé z okolí oslovovat, jak jste zhubli. A ještě lepší je, když se na vás začne i manželka dívat tím „jiným“ pohledem.
Vaše proměna v číslech je parádní! Podělte se spolu s námi o výsledek, kolik kg a cm se vám podařilo shodit?
Veronika: Do konce výzvy jsem shodila 6 kilo, z boků 5,5 cm a z pasu 9 cm. Mám radost, že to jde i nadále – sice pomaleji, ale stále dolů.
Dušan: Od 6.1. do 22.2. jsem zhubl 12,2 kg, v pase mi ubylo 14 cm, okolo pupíku 13 cm a okolo boků 6 cm. Od té doby jsem se už neměřil, ale cíl je jít s váhou ještě o něco dolů a nadále formovat to, co zůstalo.
Doporučili byste i ostatním manželům, ať do toho jdou společně?
Veronika: Doporučila bych to všemi deseti.
Je skvělé, že jsem nemusela vařit jedno jídlo pro sebe a druhé pro rodinu, ale vařili jsme a dál pro sebe všichni společně vaříme zdravou stravu – je to samozřejmě levnější a taky je víc času na jiné aktivity.
Dušan: Nám to každopádně pomohlo.
Někdo možná žije ve vztahu, kde si člověk zevšední. Toto je krásný způsob, jak dát jeden druhému najevo, že mu na tom druhém záleží, že ho stále miluje, a přinést tak do manželského vztahu nový vítr.
Jak se po výzvě cítíte, co se u vás doma změnilo?
Veronika: Cítíme se výborně a nadále se snažíme pokračovat v zaběhnutých kolejích. Ve stravě dál převažuje množství zeleniny, bílkoviny a zdravé tuky, ke kterým jsme přidali kvalitní sacharidy (quinoa, kuskus, bulgur, občas celozrnné těstoviny).
To, co si neumíme odpustit, je sklenka vína po těžkém dnu, ale upřímně nás to ani nemrzí – každý má svoje malé prohřešky. Každý jsme si zvolili aktivity, které nám pomáhají udržet a zlepšovat to, čeho jsme dosáhli. Já jsem například začala chodit do práce a z práce pěšky a k tomu denně ráno cvičím různé kombinace cvičení z Fitshakeru. Našli jsme si způsob života, který umíme dodržovat, ale necítíme se omezováni. Naučili jsme se sledovat si, kolik se za den hýbeme, a tomu v ten den přizpůsobit i stravu.
Dušan: Každopádně se pomalu začal měnit šatník. Všechny kalhoty mi jsou velké, opaskům chybí dírky.
Vaříme dál zdravě. Myslím si, že Novoroční výzva splnila svůj účel a dosáhla toho, čeho měla. Oba jsme změnili svoje myšlení a životosprávu. A tak to nebylo 50 dnů a „konec“, bylo to prvních 50 dnů začátku zbytku našeho života. Je jen na každém z nás, jak se postavíme ke svému tělu a ke svému zdraví. Je pravda, že si teď dopřejeme i věci, na které jsme poslední 2 měsíce ani nepomysleli. Ale všeho s mírou. Ve cvičení pokračuju, ale teď jsem zvýšil intenzitu silových cvičení, přičemž nezapomínám na dobrý strečink, cvičení i s vysokou intenzitou a na přidání trošku jógy v týdnu.
Na závěr už jen jedna otázečka, šli byste do výzvy znovu?
Veronika: Už teď se hecujeme, kdo vyhraje Výzvu do plavek. :-D
Dušan: Rozhodně ano. Děkuju Nice, že přišla s nápadem zapojit se do této výzvy.
Veronice a Dušanovi děkujeme za rozhovor. 😊
Úsměv na tváři, vařečka v ruce a stále nové nápady. Tak nějak bych se charakterizovala. Baví mě vymýšlet nové zdravé a hlavně bezlepkové recepty, na kterých si pochutná skutečně každý. Toho, že jsem komunikativní a ráda si povídám s lidmi, si můžete všimnout v rozhovorech, které pravidelně přibývají na našem blogu. Proto, jestli ti chybí motivace, rychle si nějaký přečti.