V posledních letech se o diastáze přímých břišních svalů mluví čím dál více. Zejména ženy po porodu se často setkávají s množstvím rad, doporučení a někdy i zákazů – například že by neměly zvedat těžší váhy, cvičit silově nebo zatěžovat břišní svaly.
Realita je však o něco komplexnější. Moderní výzkum a zkušenosti z fyzioterapie ukazují, že diastáza nemusí být automaticky problémem a silový trénink nemusí být pro ženy s diastázou zakázaný. Naopak, v mnoha případech může být právě správně nastavený trénink jednou z nejlepších cest, jak zlepšit funkci břišní stěny.
Je diastáza skutečně problém?
Diastáza přímých břišních svalů, odborně diastasis recti abdominis, označuje stav, při kterém se zvětší vzdálenost mezi pravým a levým přímým břišním svalem. Mezi těmito svaly se nachází vazivová struktura nazývaná linea alba, která je spojuje a zároveň umožňuje přenos sil mezi jednotlivými částmi trupu.
Důležité však je uvědomit si jednu věc – diastáza není automaticky patologický stav. V mnoha případech jde spíše o adaptaci tkáně na změny v těle než o problém, který by nutně musel způsobovat potíže. (více se dočtete v předchozích blogech o diastáze)
V populárních diskusích se často vytváří dojem, že diastáza je vždy něco, co je třeba „opravit“. Vědecké poznatky však ukazují, že situace není tak jednoduchá.
Systematické přehledy studií naznačují, že velikost diastázy sama o sobě nemusí souviset s bolestí zad, slabostí nebo funkčními problémy. U některých žen může být diastáza přítomná bez jakýchkoli symptomů, zatímco jiné ženy mohou mít potíže i při relativně malé vzdálenosti mezi svaly.
Proč je břišní stěna důležitá při silovém tréninku?
Břišní stěna není izolovaný systém. Spolupracuje s dalšími strukturami, jako jsou bránice, pánevní dno a hluboké svaly páteře. Společně vytvářejí mechanismus, který pomáhá stabilizovat páteř a regulovat nitrobřišní tlak.
Při silovém tréninku hraje tento systém zásadní roli. Při zvedání vah nebo při náročnějších pohybech musí tělo dokázat efektivně přenášet sílu mezi horní a dolní částí těla. Břišní stěna přitom funguje jako důležitý stabilizační most mezi hrudníkem a pánví.
Pokud je tento systém dobře koordinovaný, páteř je chráněná a pohyb je efektivní. Pokud však stabilizační systém nepracuje optimálně, některé struktury mohou být přetěžovány.
Silový trénink a diastáza
V minulosti se ženám s diastázou často doporučovalo vyhýbat se náročnějším formám cvičení. Postupně se však ukazuje, že takový přístup může být zbytečně omezující.
Moderní studie naznačují, že přiměřená zátěž může dokonce zlepšit funkci břišní stěny. Mechanické napětí totiž hraje důležitou roli při adaptaci pojivové tkáně. Tento proces se nazývá mechanotransdukce – jde o způsob, jakým buňky reagují na mechanické podněty a přizpůsobují strukturu tkáně zátěži.
To však neznamená, že každé cvičení je automaticky vhodné. Při silovém tréninku u žen s diastázou je důležité zejména:
- postupné zvyšování zátěže
- dobrá kontrola trupu
- koordinace dýchání a břišní stěny
- schopnost aktivace pánevního dna
- umět diastázu „zavřít“ (pokud ji máte)
Správně vedený silový trénink může přinést řadu benefitů. Může pomoci zlepšit sílu trupu, koordinaci svalů břišní stěny a schopnost stabilizovat páteř při zátěži. Z praktického hlediska je to důležité i proto, že každodenní život zahrnuje mnoho situací, které vyžadují sílu – zvedání dítěte, nošení nákupů nebo sportovní aktivity.
Pokud se ženy těmto pohybům vyhýbají ze strachu z diastázy, mohou paradoxně přijít o příležitost zlepšit funkci svého těla.
Břišní cviky a diastáza: proč jsou tak kontroverzní?
Jedním z nejdiskutovanějších témat je otázka klasických břišních cviků (sit-ups nebo crunches). Dlouhá léta se ženám s diastázou doporučovalo, aby se těmto cvikům zcela vyhýbaly. Důvodem bylo především to, že během klasického „břišáku“ dochází k výrazné aktivaci přímých břišních svalů a zvýšení nitrobřišního tlaku. Teoreticky by to mohlo vést k většímu rozestupu linea alba.
Některé výzkumy ukazují, že aktivace přímých břišních svalů může krátkodobě zmenšit vzdálenost mezi svaly během kontrakce, protože se svaly při aktivaci přibližují k sobě. Jiné studie však naznačují, že určitý typ cvičení může vzdálenost mezi svaly zvyšovat, zejména pokud břišní stěna nedokáže efektivně přenášet napětí. Existují situace, kdy mohou být břišní cviky včetně modifikovaných „břišáků“ zcela v pořádku.
Obecně je pravděpodobnější, že budou vhodné, pokud:
- břišní stěna dokáže vytvořit napětí bez výrazného vyklenutí
- žena má dobrou kontrolu dýchání
- nedochází k pocitu tlaku směrem dolů do pánevního dna
- cvik je progresivně zařazen do tréninku
Pro některé ženy může být postupný návrat k náročnějším břišním cvikům přirozenou součástí návratu ke sportu.
Co si z toho odnést?
I když silový trénink nemusí být při diastáze problémem, existují situace, kdy je vhodné postupovat opatrně.
Moderní přístup ve fyzioterapii se postupně posouvá od otázky „které cviky jsou zakázané“ k otázce „jak tělo zvládá zátěž“. U někoho mohou být „břišáky“ problém a u někoho ne. Je důležité postupovat vždy individuálně a v případě nejasností se poradit s fyzioterapeutkou.
Na tělo a bolest se dívám komplexně – s respektem k propojení fyzických, funkčních i psychických aspektů. Věřím, že velké procento problémů pohybového aparátu lze efektivně řešit, ale klíčem k úspěchu je důkladná diagnostika. Ve své praxi se zaměřuji především na vertebrogenní a ortopedické obtíže, viscerální terapii, pooperační stavy v oblasti břišní stěny a fyzioterapii pro ženy s diagnózou rakoviny prsu. Mým cílem je poskytovat odbornou a kvalitní péči v prostředí, kde se pacienti cítí bezpečně, vyslyšeni a respektováni. Základem mé práce je přístup vycházející z medicíny založené na důkazech (EBM).