Blog

V USA na tuto otázku odpovědělo kladně až 60 % dospělých! Pokud je to i tvůj případ, pravděpodobně znáš těch nekonečně dlouhých 5 sekund, kdy se na tebe upírají všechny oči v očekávání, co ty na to. Jak zareaguješ? Můžeš poděkovat a předstírat, že jsi dostala přesně to, po čem jsi toužila. Nebo rovnou říct, že to není úplně ono. Nebo si věc nechat a darovat ji dál. Vyhodit ji? Nebo jít příkladem a svoje okolí vést dlouhodobě k jinému, laskavějšímu přístupu k dárkům?

Přiznávam, že poslední jmenovaná možnost je dlouhodobý proces, ale výsledky se objeví o to dřív, o co dřív začneš (ehm, že by opět analogie s tvarováním postavy 😊?). Ideálně hned teď.

Výborným začátkem je odpovědět si na následující otázku maximálně upřímně:

Opravdu upřímně. Zdůrazňuju to proto, protože hodně lidí podvědomě vybírá dárky podle sebe. Je to něco podobného, jako když jsme v dětství darovali rodičům sošky andělíčků nebo zvířátek. Líbily se nám a v naší dětské hlavě jsme si projekcí přenesli svoje tužby do přání jiných. Dnes už děti nejsme, ale tato psychologická past naší mysli možná stále funguje. Dárek je však dárkem tehdy, pokud udělá radost obdarovanému, ne dárci.

Pokud chceme člověka skutečně potěšit, potřebujeme ho znát. Tak doopravdy. Ptejme se průběžně, co by chtěl, poslouchejme ho během celého roku, všímejme si ho. Jakou hudbu poslouchá, jaké knihy či filmy má rád, jaké jsou jeho sny? Je to o celém roku, nejen o těch pár dnech před Vánocemi.

Nakupování dárků ve spěchu jen proto, aby nějaké byly, se úplně míjí s podstatou tohoto období. Kdysi jsem četla, že na Štědrý den se takovýto dárek zdá zábavný, druhý den hloupý, třetí trapný a dvanáctý končí v odpadkovém koši. Kvůli často doslova několika minutám zábavy nakupujeme a objednáváme jako o závod věci vyrobené z materiálů, jejichž těžba ovlivní budoucnost celé generace.

Annie Leonardová uskutečnila před natočením svého 21minutového filmu průzkum. Zjistila, že půl roku po koupi používáme jen jedno procento věcí! Dokonce i to, o čem jsme si mysleli, že nám bude sloužit dlouho, je odsouzeno příliš rychle k zániku – buď se opotřebuje rychleji, než bychom čekali, nebo ho subjektivně vnímáme jako zastaralé (jednoduše se nám už nezdá moderní).

V Británii i kvůli tomu vyhodí po Vánocích každý rok dárky za 700 milionů liber. No nebylo by mnohem rozumnější tyto peníze použít na něco smysluplnějšího než na odpad?

Poznámka redakce: Toto není reklamní článek, všechno, co tu zmiňujeme, je na základě našeho doporučení. Fotky mají pouze ilustrační charakter.

V naší dvoučlenné domácnosti máme s partnerem tradici, že si pod stromeček nedáváme nic kromě obálky s dopisem, kde sepíšeme, co pro nás ten druhý znamená a za co všechno mu za uplynulý rok děkujeme. Je to taková milá osobní rekapitulace, ze které máme radost při jejím čtení a stejně při jejím psaní. Zároveň je výsledkem času, který jsme psaní věnovali, a myšlenek, na které je v dnešní době jaksi stále méně času. Je mi však úplně jasné, že ne každému je takovýto minimalistický styl blízký, a už vůbec ne, pokud má doma několik párů dětských očí plných očekávání. Proto vám sem připnu několik mých tipů na dárky s hodnotou, kterou na cenovce nenajdete:

Například ve formě zážitku. Lístky na koncert, do divadla, relaxační pobyty, permanentky, kurzy... Pokud si úplně nejste jistí konkrétním výběrem, výborně fungují poukázky a detaily tak už necháte na obdarovaném 😊. Pokud chcete udělat radost hned dvakrát, vyberte si malého lokálního poskytovatele služby. O to víc bude ochotnější dohodnout se např. na platnosti poukázek či předplacení služby.

Pokud jste pracovně zaneprázdněni během celého roku, snad to nejcennější, co můžete darovat, je váš čas. Například v podobě víkendu bez vyzvánějícího telefonu, společného kurzu, masáže, na kterou půjdete společně s maminkou, či jiné aktivity. Možností je spousta.

Čili takové, které jsou doslova vyrobeny z něčeho, co by se stalo odpadem. Znamená to, že na jejich výrobu nebylo potřeba těžit novou surovinu a zasahovat do Země. Krásným příkladem jsou výrobky z dílny Umelohmotné, sobi-eco nebo takovéto hrnky.

A tím nemyslím jen oblečení. Starožitnosti a antikvariát v sobě ukrývají hodnotu, o které možná ani sami nevíme. Například moji babičku dějepisářku by nadchlo několik děl, které můžu najít jen tam.

Jejich hodnota ukrývá i naše myšlenky a čas na jejich přípravu.

To znamená, že si dopřejeme pár chvil na to, abychom zjistili, odkud daná věc pochází. Například místo deseti kousků levného oblečení věnujme jeden dražší, kvalitní, od lokálního krejčího, jehož práci tak oceníme nákupem. Je velká pravděpodobnost, že nám ten kousek po čase ochotně opraví nebo upraví a nebudeme ho muset vyhodit. Pokud se o příběh věci podělíme i se svými blízkými, zvýšíme pravděpodobnost, že si jí budou vážit ještě víc, a zejména – možná je inspirujeme. Nezapomínejme, že spolu s předmětem si do nákupního košíku vkládáme i jeho příběh. Inspirovat se můžete tady.

V podobě udržitelných alternativ k běžně používaným věcem. Například pokud máte ve zvyku koupit pod stromeček kosmetiku, zkuste letos českou (či slovenskou) a zdravou – seženete ji možná dokonce i bez obalu. Budete si tak jistí, že se využije, a zároveň nenápadně svému okolí posunete něco nového. Za běžných okolností by si ji možná nekoupili, takto budou mít příležitost objevit její kouzlo a kdoví – možná se přidají na vaši cestu za udržitelností.

Pokud máte v dárcích jasno, ale obáváte se, že vaše okolí ještě ne, usnadněte toto trápení jim i sobě. Perfektně fungují seznamy pro „ježíška“, kam napíšete to, co doma potřebujete/využijete/opravdu chcete.

Překvapení zůstane, protože nevíte, co ze seznamu se k vám opravdu dostane, a zároveň se vyhnete nepříjemné situaci nechtěného dárku. Ale zejména platí ta stále opakovaná a pravdivá věta: Vánoce opravdu nejsou závod o největší a nejdražší dárek.

Jedním takovým může být například i náš Fitness diář 2024. Je nejen výborným pro zapisování, ale je také motivátorem, učitelem inspirátorem. Začni nový rok s ním.