Blog

Chtěla bys vědět, co je při hubnutí úplně nejdůležitější věc?

Jaká je top rada, kterou dávám svým klientkám?

Co je klíčem k tomu, aby se nám nejen podařilo zhubnout, ale i vnitřně se změnit do takové míry, že se k přejídání a následnému přibírání časem nevrátíme?

Tak dnes je tvůj lucky day, kočko!

Odpověď zní: Změnit svůj pohled na jídlo.

V článku ti povím, proč potřebujeme změnit pohled na jídlo (a jak to udělat), pokud chceme mít štíhlou postavu do konce života.

Každá žena, která má za sebou nějaké to hubnutí, ale i následné přibírání, ví, že jen zhubnout nestačí. Štíhlé a zdravé tělo budeme mít, jen když si ho budeme umět udržet.

Ale jak toho dosáhnout?

Odpověď najdeš v mém (a svém) dětství.

...

Když jsem byl ještě malý (takže tak před 3 lety), někdo mi jednou řekl, že přijde den, kdy mě hračky přestanou zajímat.

Doteď si pamatuju svou reakci: nevěřil jsem mu ani slovo.

Neuměl jsem si představit, že to, co je pro mě teď tak úžasné, může být později nezajímavé.

Věděl jsem, že dospělí už si s hračkami nehrají (aspoň ne tak, aby je bylo vidět). Ale já jsem si myslel, že jsou hloupí. :-D

Všimni si, že i když jsme hračky milovali, nejen že jsme si s nimi přestali hrát, ale ani jsme se k nim od té doby nevrátili.

A nevracíme se k panenkám ani teď, ani ve stresu, a vsadím se, že i kdyby manžel spotřeboval najednou všechen tvůj nejdražší pleťový krém, nerozběhneš se do Bambule koupit si My Little Pony.

Jak to, že se ti podařilo opustit hračky – něco tak úžasného – a už tě to nezajímá?

Protože ses změnila. Změnily se tvoje priority a změnil se tvůj pohled na hračky.

A to samé potřebujeme udělat při hubnutí.

Nejdřív se ale pojďme podívat na to, jak vnímáme jídlo teď a jaké to má následky.

Teď se zamysli nad tím, jak vnímáš jídlo.

Co pro tebe znamená?

K čemu jídlo slouží?

A k čemu ho používáš?

Jakou roli hraje v tvém životě?

Jaký k němu máš vztah?

Jakou hodnotu ti jídlo do života přináší?

Ale taky: Jakou cenu za to v životě platíš? Jaké následky způsobuje tvůj současný pohled na jídlo?

…

Odpovědi se můžou u každého lišit. Ale ze zkušenosti můžu říct, že většina z nás nemá k jídlu právě nejzdravější vztah.

Nejíme jen tehdy, když máme hlad.

• dostaneme chuť,
• něco uvidíme,
• nám někdo jídlo nabídne,
• oslavujeme,
• trápíme se,
• zlobíme se,
• jsme smutní,
• jsme ve stresu,
• je to škoda vyhodit,
• nudíme se
• a takhle bych mohl pokračovat...

To způsobuje, že jíme příliš a při výběru preferujeme maximální požitek chuti namísto živin.

Nechci kazit zábavu, jen poukázat na to, že nám toto chování zbytečně způsobuje nadváhu, zdravotní problémy a spoustu trápení.

To, že jsme postavili jídlo na piedestal. Udělali jsme z něj nejlepšího přítele, odměnu, relax, zlepšovač nálady, univerzální lék na všechny problémy.

Nejde o to, kdo nás to naučil, i když hodně z toho pochází z dětství a hodně chyb dělá společnost.

Chci ti jen ukázat, že to, jak vnímáme jídlo, má velký vliv na to, kolik toho sníme, a pak i související nadváhu.

Řekněme, že náš vztah k jídlu způsobil, že jsme jedli víc a nezdravě – a to přispělo k nadváze.

A tak se rozhodneme zhubnout.

Potíme se na podložce, vaříme brokolici, vyběháváme sladkosti, co jsme snědli snad ještě ve školce.

Tím sice vytváříme kalorický deficit a ano, hubneme...

Jenže pokud zároveň neměníme svůj vztah k jídlu, neodstraňujeme tím skutečnou příčinu nadváhy.

Budeme mít celou dobu pocit, že jídlo je ta nejúžasnější věc na světě, kterou si jen já, chudinka, nemůžu dát, protože hubnu.

A nastane jeden ze dvou scénářů:

• # 1: buď se nám vůbec zhubnout nepodaří, protože si nevydržíme odpírat něco tak „úžasného“,
• # 2: nebo se nám to po zhubnutí nepodaří dlouho udržet, protože budeme mít plné zuby sebekontroly při sledování toho, jak si ostatní můžou „užívat“ život, a my ne.

Můj fitness koučing a moje pomoc ženám je zaměřena na to, abychom nadváhu vyřešili jednou a pořádně.

A k tomu potřebujeme nejen cvičit a jíst míň, ale i změnit vztah k jídlu.

Změnit pohled na jídlo neznamená, že se ho začneme bát. Se vztahem k jídlu je to podobné jako se vztahem k jiné osobě.

Pokud budeš příliš závislá, nebude to zdravý vztah a budou problémy (nadváha, zdravotní problémy).

Ale taky platí, že pokud k němu budeš mít odpor, budeš se na něj zlobit nebo se ho bát a vyhýbat se mu, taky to nebude zdravý vztah a nastanou problémy (anorexie, bulimie, další poruchy příjmu potravy). (Negativní pohled však můžeš mít k velmi nezdravým jídlům a sladkostem.)

Jestli v tom chceš získat rovnováhu, navrhuju nebrat jídlo černobíle.

Vnímej ho takhle:

• Jídlo je v určitém množství pro tělo lékem a po překročení tohoto množství se postupně stává jedem.
• Jídlo je v určité kvalitě pro tělo lékem a po snížení této kvality se postupně stává jedem.

Netvrdím, že nás kousek pizzy na místě zabije, a stejně tak nás kousek brokolice nevyléčí. Ale každý kousek vede k dalším kouskům a ty nakonec rozhodnou o tom, jestli svoje tělo budeme léčit, nebo ho postupně otrávíme.

Poznámka: Samozřejmě že řešením není jíst co nejmíň (protože i to může být problém), ale zastavit se, když už máme jídla dost.

Být štíhlá není jen o jednom tajemství.

Ale když my tak rádi posloucháme tajemství, že?

Jestli chceš tajemství hubnutí, tady je:

To znamená:

1. Tankovat ho jen tehdy, když to tělo potřebuje.
2. Tankovat jen tolik, kolik tělo potřebuje.
3. A tankovat kvalitní palivo.

Když to splníš + zajistíš pohyb + dáš tomu dost času = 80 % hubnutí bude vyřešeno.

Uvědomuju si, že jídlo může mít pro lidi i jiný význam. Společenský, kulturní, gurmánský, utěšující... Ale pokud máme problémy s váhou nebo se zdravím, tyto pohledy na jídlo všechno jen komplikují.

I alkohol může mít hodně významů, jenže když v jeho užívání nedokážeme dodržovat hranice a ničí nám život, bude lepší vnímat ho jako něco, co našemu tělu ubližuje, a vzdát se ho.

Protože jídla se nemůžeme vzdát, je lepší vnímat ho jen jako palivo a chodit do lednice jako na benzinku: přijdu, natankuju, odejdu a příště přijdu, až když mám prázdnou nádrž.

Teď už víš, že jídlo máš vnímat jako palivo. Ale i tak nebude lehké odolat mu.

Na odolávání funguje více způsobů a jedním z účinných, které pomáhají i mým klientkám, je tento:

No co asi, když ho nespálí? Uloží.

Představuj si, že ten nepotřebný kousek jídla, co se chystáš sníst, si můžeš rovnou nalepit na zadek.

Tehdy se zeptej sama sebe:

Nemusí to zafungovat vždy, ale tato vizualizace nám aspoň ukáže skutečnou cenu toho pamlsku.

Předtím, než to zavedeme do praxe, mám otázku:

Skutečně chceš změnit svůj pohled na jídlo?

Protože ne každá žena chce.

Hodně žen touží po štíhlé postavě. Ale mnohé chtějí taky pokračovat v jedení sladkostí, kdykoliv si dát větrník, neomezovat se na oslavách a sníst půlku mléčné čokolády kdykoliv, když večer dostanou chuť.

Nechtějí to změnit. Jen chtějí, aby z toho nepřibíraly.

Někdy si řeknou, že by chtěly „omezit“ sladkosti. Ne přestat jíst. Jen omezit.

Protože nechtějí mít ten nepříjemný pocit, že dostaly na něco chuť, a nemůžou si to dát.

Já sice chápu snahu mít oboje a jsem pro tebe nerad poslem špatných zpráv, ale u drtivé většiny lidí to takhle fungovat nebude.

Musíš se rozhodnout, co chceš víc.

Jestli chceš štíhlou postavu a zdravý životní styl, zeptej se sama sebe:

• Jsem ochotná zaplatit cenu v podobě toho, že se vzdám klasických kupovaných sladkostí?
• Jsem ochotná jíst jen tehdy, když je čas doplnit palivo, a říct jídlu ne, když jen náhodně dostanu na něco chuť?
• Jsem ochotná nedat si jídlo, když ho nepotřebuju – i tehdy, když sedím mezi lidmi, kteří ho do sebe házejí bez rozmyslu?

Pokud ne, já to respektuju. Aspoň jsme k sobě upřímní a můžeme snížit svá očekávání, abychom nežili celý život v iluzích, že jednou budeme štíhlí, ale dál budeme moct jíst cokoliv, kdykoliv a v jakémkoliv množství.

Mít štíhlé a zdravé tělo má svoji cenu. A je jen na nás, jestli jsme ochotni ji zaplatit.

Na závěr ještě jedna myšlenka, kterou jsem se naučil:

Život nabízí hodně „čokolád“. A ty nejlepší nejsou zabalené a nedají se koupit v obchodě.

Je pochopitelné, že máš jídlo ráda. Co si budeme povídat... Některá nezdravá jídla jsou fakt dobrá!

Ale za jakou cenu? Stojí nám za to, že nás připravují o zážitky s rodinou? O sebevědomí? O zdraví? O skvělý pocit lehkosti, přitažlivosti a energie ve vlastním těle? O možnost žít úžasnější a naplněnější život?

Jestli máš pocit, že jedení bez omezení je jednou z posledních radostí v tvém životě a teď ti Martin chce i tuhle vzít, možná by bylo fajn zamyslet se nad tím, jestli to jedení bez omezení není příčinou toho, proč je to jediná radost během dne.

Víš, jako taková falešná kamarádka, co se postará o to, abys žádné jiné neměla.

Nedělejme z jedení smysl života. Nestavme jídlo na piedestal. Jasně že ho k životu potřebujeme, ale ať je to jen náš nástroj, ne životní cíl.

A jestli se i po zhubnutí přece jen objeví nutkání potěšit se zbytečným jídlem, obrať svoji pozornost na jiné radosti v životě.

Plánuj výlety. Čti knížky. Dej si teplou sprchu. Zkoušej si šaty a prohlížej se v zrcadle, čeho jsi změnou stravy a cvičením dosáhla. Zavolej mámě nebo kámošce. Dej si jógu. Vychutnej si meduňkový čaj (protože ten uklidňuje). Hraj si s dětmi, a když usnou, hraj si s manželem. Nebo zkrátka chvíli nedělej nic, jen mysli na to, co je v tvém životě super a není to samozřejmé pro každou kamarádku.

Hlavně nedělej z jídla smysl toho všeho.

Pohled na jídlo se nedá změnit ze dne na den. Ale dá se na to zapomenout za jeden den, a proto mám pro tebe úkol:

Dej si vizuální upomínku, abys na nový pohled na jídlo myslela každý den.

Jako pomůcku jsem pro tebe připravil tapety, které si můžeš nastavit na pozadí telefonu a každý den si tak připomínat nejdůležitější věc při hubnutí. Můžeš si je stáhnout TADY.

Cokoliv uděláš, jen na to prosím nikdy nezapomeň, protože tohle je tajemství hubnutí a udržování štíhlé postavy. Když se jídlo stane jen nástrojem, který nám slouží. Ne smyslem.

P.S.: Pokud tě trápí nadváha a chceš tento problém vyřešit jednou provždy,

získej zdarma můj návod: „Jak zhubnout svých prvních 10 kg (a zůstat štíhlá) – pokud ovládáš teorii, ale nemáš pevnou vůli.“

A pokud bys chtěla individuální pomoc, přečti si, jak pomáhám svým klientkám.