Blog

Mám otázku:

Kdybys stála na vrcholu budovy a bylo by okolo tebe zábradlí... Vnímala bys ho jako něco, co tě omezuje?

Já ne. Sice se nebojím výšek (jen z nich nechci spadnout dolů), ale určitě bych se cítil bezpečněji díky zábradlí.

Protože ono tam není na to, aby mě omezovalo v pohybu, ale aby mi ukázalo, pokud je to ještě bezpečné a kam už nemám jít, pokud se netoužím skutálet dolů a být večer ve zprávách.

Uvědomil jsem si, že já chci, aby tam bylo něco, co mě zastaví.

A to samé platí u jídla.

Hranice při jídle jsou jako zábradlí. Nemají tě omezovat, ale chránit. A my je ve skutečnosti chceme.

Zatím si nemusíš dávat zábradlí do kuchyně (i když by to možná pomohlo).

Jsou však i jiné způsoby.

Jedním z populárních je počítání kalorií. (Jééé, že? 😁)

Ale teď vážně:

Počítání může pomoct, ale v nadpisu jsem slíbil, že tenhle článek o počítání nebude.

Dalším používaným způsobem je určování porcí makroživin odhadem podle velikosti ruky. Například že porce bílkovin v jídle by měla být jako tvoje dlaň, porce sacharidů jako hrst, porce zeleniny jako zavřená pěst a porce zdravých tuků jako palec. (Neplatí to sice vždy na 100 % univerzálně pro každého, ale je to jedna z možností.)

Ale ani o tom tahle lekce nebude.

Mně se při určování hranic u jedení celkem osvědčilo používat 3 jednoduchá pravidla, která radím i svým klientkám:

Jinými slovy:

Jím jen tehdy, když je čas na snídani, oběd, večeři, případně svačinu. Nejím mezi jídly a nejím jen proto, že mám chuť. Případně jím, jen když mám hlad.

Moje klientky si to pojmenovaly různě:

• „Jím jen ve vyhrazeném čase.“
• „Jím jen 3–4x denně.“
• „Jím jen tehdy, když to tělo potřebuje.“

Znamená to, že pokud si jednou naplánujeme jídlo 3x denně, tak:

• nejíme před snídaní,
• nejíme mezi snídaní a obědem,
• nejíme mezi obědem a večeří,
• nejíme po večeři.

Výjimkou je skutečný hlad, ale pokud míváš hlad i mimo tuto dobu, někde je chyba.

Poznámka: Toto pravidlo není o tom, že musíš jíst jen 3x denně. Jestli máš lepší výsledky s jedením 4–5x denně, je to v pořádku. Jen jez podle plánu, ne chuti.

Protože když dostaneme na jídlo jen chuť, ale nemáme hlad, tělo toto palivo nepotřebuje a uloží ho.

Když zavedeme toto pravidlo do praxe, budeme jíst jen 3–4x denně podle plánu a nebudeme jíst 14x za den.

Což je super. Jenže i během těch tří jídel si můžeme naložit porci jako pro dřevorubce a sníst tak za den víc než sloní kulturista.

A proto potřebujeme i druhé pravidlo.

Jinými slovy:

Když budu mít pocit, že jsem sytá, přestanu jíst. Nejím zbytečně víc, než potřebuju.

Moje klientky si to pojmenovaly i:

• „Nepřejídám se.“
• „Přestanu jíst, když jsem sytá.“

To znamená, že budeš při jídle sledovat, jak se cítíš. A jakmile zjistíš, že jsi už celkem sytá, vzpomeneš si na to, že tělo víc nepotřebuje, a přestaneš jíst.

Nemusíš zbytek jídla vyhodit, pokud bys z toho měla špatný pocit. Jen přestaň jíst a to, co zbylo, si odlož na později.

Jestli víš, že to později nedojíš, vyhoď to. Ano, já vím, taky to dělám nerad.

Ale co je alternativou?

Že to sníme. A protože nadbytečné jídlo tělo uloží, skončí v našem břiše nebo zadku.

Všimni si, že vyhodit do koše pár kil z nadváhy by nám líto nebylo.

A proto podobně přistupuj k nadbytečnému jídlu:

Pokud už nepotřebuješ, odlož si na později, nebo dej manželovi, nebo psovi, pro mě za mě to rozdej srnkám v lese... Jen to nejez, když už nepotřebuješ.

Radši příště lépe odhadneme porci. Protože buďme upřímní:

Tím, že se přejíme, nezachráníme děti v Africe.

Smyslem jedení je dát tělu tolik, kolik potřebuje. A ne dojíst celý talíř, plech nebo hrnec.

Díky prvnímu pravidlu už budeme jíst jen omezeně často, řekněme 3–4x.

Díky druhému pravidlu už budeme jíst jen omezené množství jídla, nepřejíme se.

Proč to stále nestačí?

Tělu nějaký čas trvá, než se signál o nasycení dostane ze žaludku do mozku (prý to může trvat i 20–30 minut).

Potom se stává, že když něco sníme rychle, tělo už sice bude mít dost, ale my budeme ještě několik minut cítit hlad a budeme chtít jíst.

A proto potřebujeme mít i 3. pravidlo:

Jinými slovy:

Snažím se při jedení soustředit na jídlo, nepospíchat a vychutnávat si ho.

Moje klientky si to pojmenovaly různě:

• „Nejím před televizí ani jinou obrazovkou.“
• „Při jídle nečtu zprávy ani neodepisuju.“
• „Jím v klidu.“
• „Jím pomalu, vychutnávám si.“

Samozřejmě nám to nebude vycházet na 100 %.

Asi nejhůř to půjde maminkám, které nemají ten luxus v podobě 20 nepřerušovaných minut na jídlo.

Ale i tak si osvoj toto pravidlo a snaž se ho dodržet.

Proč na tom záleží?

Ze tří důvodů:

Jak jsme už zmínili, chvíli trvá, než se informace o nasycení dostane do mozku. A tak je možné, že budeš sytá, jen o tom nebudeš vědět, protože jsi jedla příliš rychle.

Pokud chceš minimalizovat potřebu jíst zbytečně moc, jez pomaleji.

Naše trávení funguje jako řetězová reakce. Tím, že vidíme, cítíme nebo myslíme na nějaké jídlo, se v těle postupně spouštějí různé procesy, které se připravují ke zpracování jídla.

Když jíme rychle, nevědomě a ve stresu, tyto procesy nefungují, jak by měly. A tak nám kromě toho, že sníme víc jídla, také hůř tráví, a z toho vznikají problémy. Nebudu ti je vyjmenovávat, jen si zapamatuj, že pomalejším a vědomým jedením si zlepšíš trávení.

Představ si, že je večer, děti konečně spí a ty se v klidu posadíš, zavřeš oči, zapálíš svíčku (nejlépe předtím, než zavřeš oči) a dáš si malý kousek kvalitní čokolády, který si necháš pomaličku rozpustit v ústech.

Nemyslíš při tom na nic zlého. Nečteš e-maily, nedíváš se na obrazovku, jen sedíš v tichém pokoji se zavřenýma očima a vychutnáváš.

…

A teď si představ, že bychom místo toho vzali celou 100gramovou čokoládu a za 30 sekund ji naházeli do sebe, v nervozitě a stresu, během luxování a křiku na děti.

Byl by to úplně jiný zážitek. Víc radosti bychom měli z malého kousku čokolády snědené v klidu než z rychlého vystresovaného emočního snědení celé čokolády.

A proto, pokud se ti stává, že máš i po jídle na něco chuť a že tě to neuspokojilo, možná jsi jen nevěnovala jídlu dostatek pozornosti.

Zajímavé je i tohle:

Celý den toužíme po jídle, ale když ho konečně máme před sebou, místo soustředěného vychutnávání odvedeme během jídla pozornost na něco úplně jiného (sledování TV, scrollování sociálních sítí, odepisování na zprávy...).

A potom se divíme, že nám to nestačilo.

Jíme, abychom se uspokojili jídlem, kterému potom ani nevěnujeme pozornost, takže nás neuspokojí.

Nedává to smysl.

Ale neměj ze sebe špatný pocit. Já jsem to tak dělal dlouhá léta – dokonce i potom, co jsem přešel na zdravou stravu. Trvalo to do té doby, než jsem si uvědomil, že:

To, jak si něco vychutnám, nezáleží ani tak na množství, ale spíš na tom, jak moc se na to soustředím.

A taky, že hrst borůvek, které sním v klidu, mě dokáže uspokojit víc než kakaové řezy, které do sebe natlačím během procházení e-mailů.

Tři pravidla, která nám pomůžou mít pod kontrolou množství jídla, tj zhubnout, jsou:

1. Jíst podle plánu, ne podle chuti.
2. Jíst jen tolik, kolik potřebuju (nepřejídat se).
3. Jíst vědomě, pomaleji a jídlo si vychutnávat.

A teď to nejdůležitější:

Tato pravidla si zapiš na viditelné místo!

Nic se nezmění, pokud je nebudeš mít na paměti nejbližších 6 měsíců. A těžko si na ně vzpomeneš, když si je nezapíšeš a nebudeš připomínat každý den. A tak ti doporučuju zapsat si je. Nechceme přece s hubnutím začínat zase příští rok. 😉

Nebude lehké je plnit, ale každé má svůj smysl a chce ti pomoct. Jsou tu na to, aby tvořila zábradlí, aby ti ukázala, kam až je to s jídlem ještě bezpečné.

Tato pravidla neber jako něco, co musíš nebo nemusíš. Jsou to pomůcky, aby tvoje tělo mohlo spálit energii, co na sobě nosí, a hned bylo vidět, jaká jsi pod těmi zásobami štíhlá kočka.

P.S.: Pokud tě trápí nadváha a chceš tento problém vyřešit jednou provždy,

získej zdarma můj návod: „Jak zhubnout svých prvních 10 kg (a zůstat štíhlá) – pokud ovládáš teorii, ale nemáš pevnou vůli.“

A pokud bys s tím chtěla pomoct individuálně, přečti si, jak pomáhám svým klientkám.