„Partnera si vybíráme podle svého rodiče.“
„Co nám chybělo v dětství, hledáme později ve vztahu.“
„Láska dokáže vyléčit stará zranění.“
Podobná tvrzení dnes často čteme na sociálních sítích. Znějí jednoduše, ale partnerské vztahy tak jednoduché nejsou. Ne vždy si vybíráme „kopii“ matky nebo otce. Ne vždy partner dokáže naplnit to, co jsme jako děti nedostali. A přestože laskavý vztah může být pro člověka velmi léčivou zkušeností, nemůže nést všechno, co patří do odborné pomoci nebo hlubší práce na sobě.
Budeme mluvit o výběru partnera, vztahové vazbě, strachu z opuštění, potřebě kontroly, opakujících se konfliktech i o tom, proč se někdy ve vztahu chováme způsoby, kterým samy nerozumíme.
Tento rozhovor není o hledání viníka v rodičích ani v partnerovi. Je o tom, jak lépe pochopit vlastní vzorce. Protože někdy v hádce nereagujeme jen na to, co partner právě řekl. Reagujeme také na pocit, který v nás zůstal už kdysi dávno.
Často se říká, že dětství ovlivňuje náš výběr partnera. Jak se to děje v praxi? Opravdu v partnerech hledáme něco známého z původní rodiny?
Naši rodiče jsou našimi prvními důležitými vzory – vzorem muže a ženy. V dětství se učíme, jak naši rodiče komunikují, jak se k sobě chovají, jak řeší konflikty a podobně. To je pro nás známé a předvídatelné. Nevědomě tento pocit hledáme i ve vztahu v dospělosti. A bohužel nemusí být příjemný. Ale je to to, co známe.
Je pravda, že si někdy nevědomě vybíráme partnera, s nímž se opakuje podobný pocit, jaký jsme zažívali v dětství, například nejistota, odmítnutí, boj o pozornost nebo potřeba zasloužit si lásku?
Přesně to se děje na nevědomé úrovni. Často pozoruji, jak lidé tento pocit vyhledávají celý život. Proto se stává, že i když jeden vztah ztroskotá, druhý a třetí jsou v principu velmi podobné.
Mgr. Peter Sunyík
Mnoho lidí nechce ve vztahu opakovat model svých rodičů. Proč se přesto často přistihneme, že reagujeme podobně jako máma nebo táta?
Často se snažíme nebýt jako naši rodiče. A právě tím můžeme nevědomě jejich vzorec posilovat. Dítě pozoruje a vstřebává všechno, co se mezi rodiči děje. Postupně si to ukládá jako normu. Takto má vypadat normální vztah. Ve stresu se vracíme k automatickým reakcím. Náš mozek tedy sáhne po nejstarším způsobu reagování, který se naučil. A tehdy si uvědomíme: „Proboha, přesně tohle dělala moje máma.“
Jak může vztahová vazba ovlivňovat partnerský život? Často se říká, že člověk s úzkostnou vazbou přitahuje někoho s vyhýbavou vazbou. Je to tak?
Miluju poctivé věci, nechávám se inspirovat šikovnými lidmi a bavím se knížkami, vařením a dalšími maličkostmi, které přináší každý den. Dělám věci, které mi přinášejí radost a ty zbylé omezuju na minimum. Jsem velký fanoušek dobrého jídla, kvalitních potravin, pozitivního myšlení a všeho zdravého. A myšlenky z těchto oblastí s vámi budu ráda sdílet.