Nervus vagus patří mezi nejzajímavější nervy v lidském těle. Ovlivňuje náš tep, dýchání, trávení, imunitní systém i to, jak reagujeme na stres. Právě proto je v posledních letech předmětem intenzivního vědeckého výzkumu. Zároveň je však jednou z nejčastěji nesprávně interpretovaných témat na internetu. Pojďme se proto podívat na to, co nervus vagus skutečně dělá, proč je důležitý a co o jeho fungování říká současná věda.
Co je nervus vagus?
Nervus vagus, neboli bludný nerv, je desátý hlavový nerv a zároveň nejdelší z nich. Své jméno dostal podle latinského slova vagus, což znamená „putující“ nebo „bloudící“.
Tento název není náhodný – z mozku totiž putuje přes krk až do hrudníku a břišní dutiny, kde vytváří spojení s množstvím orgánů.
Na své cestě inervuje hrtan, hlasivky, srdce, plíce, jícen, žaludek, játra, slinivku břišní i velkou část střev. Je tak jakousi komunikační dálnicí mezi mozkem a vnitřními orgány.
Zajímavostí je, že přibližně 80 % nervových vláken nervus vagus vede informace z těla směrem do mozku. Jen zbylých 20 % přenáší pokyny z mozku zpět k orgánům.
To znamená, že mozek neustále „poslouchá“, co se děje uvnitř našeho těla – jaký je tep, jak pracuje trávení nebo zda probíhá zánět.
Autonomní nervový systém – dirigent našeho těla
Abychom pochopili význam nervus vagus, musíme si nejprve vysvětlit autonomní nervový systém. Jde o část nervového systému, která řídí všechny procesy, nad kterými vědomě nepřemýšlíme – tep srdce, krevní tlak, dýchání, trávení či regulaci tělesné teploty.
Autonomní nervový systém se skládá ze dvou hlavních částí:
- Sympatikus, který připravuje tělo na zátěž. Zrychlí tep, zvýší krevní tlak, rozšíří zornice a přesměruje energii do svalů. Je to systém „bojuj, nebo uteč“.
- Parasympatikus, jehož hlavním úkolem je regenerace. Zpomaluje srdeční frekvenci, podporuje trávení, obnovu tkání a šetření energie. Práve nervus vagus představuje jeho nejvýznamnější spojení s orgány.
Důležité je uvědomit si, že sympatikus není špatný a parasympatikus není dobrý. Potřebujeme oba. Problém nastává tehdy, když zůstáváme dlouhodobě v režimu stresu a regenerace nedostává dostatek prostoru.
Co všechno nervus vagus ovlivňuje?
Možná vás překvapí, kolik tělesných funkcí s ním souvisí.
- Srdce
Jedním z nejznámějších úkolů nervus vagus je regulace srdeční frekvence. Když se nacházíme v klidu, vagus pomáhá zpomalovat tep. Proto mají dobře trénovaní sportovci často nižší klidovou srdeční frekvenci – jejich parasympatický nervový systém bývá efektivnější. Naopak při stresu se aktivuje sympatikus a tep se zrychlí. Jde o přirozenou reakci organismu.
- Dýchání
I když dokážeme dýchání vědomě ovlivnit, velkou část práce řídí autonomní nervový systém. Právě pomalé a klidné dýchání může zvýšit aktivitu parasympatiku a podpořit přirozené zpomalení srdeční frekvence. To je jeden z důvodů, proč se dechová cvičení využívají ve fyzioterapii i psychologii.
- Trávení
Ne nadarmo se říká, že stres nám „zastaví trávení“. Když je aktivován sympatikus, tělo přesměruje energii do svalů a trávicí systém jde stranou. Naopak nervus vagus podporuje pohyb střev, tvorbu trávicích šťáv i vyprazdňování žaludku. I proto může dlouhodobý stres přispět k trávicím potížím, přestože není jejich jedinou příčinou.
- Imunita a zánět
Jednou z nejzajímavějších oblastí výzkumu je takzvaná cholinergní protizánětlivá dráha. Vědci zjistili, že nervus vagus dokáže prostřednictvím nervových spojení ovlivňovat činnost imunitního systému a pomáhat regulovat zánětlivou odpověď organismu. Neznamená to, že „vypne zánět“, ale může se podílet na jeho regulaci. Právě proto se zkoumá i využití elektrické stimulace nervus vagus u některých chronických zánětlivých onemocnění.
Proč by nás měl zajímat ve vztahu k našemu pohybovému aparátu?
Na tělo a bolest se dívám komplexně – s respektem k propojení fyzických, funkčních i psychických aspektů. Vystudovala jsem magisterský obor fyzioterapie na UCM v Trnavě a základem mé práce je přístup vycházející z medicíny založené na důkazech (EBM). Věřím, že velké procento problémů pohybového aparátu je možné efektivně řešit, přičemž klíčem k úspěchu je důkladná diagnostika. Ve své praxi se specializuji na vertebrogenní a ortopedické obtíže, viscerální terapii (terapii vnitřních orgánů) a pooperační stavy v oblasti břišní stěny. Významnou část mé expertízy tvoří specializovaná fyzioterapie pro ženy. Pomáhám pacientkám s diagnózou rakoviny prsu, ženám po preventivní mastektomii a také ženám trpícím endometriózou. Mým cílem je poskytovat odbornou a kvalitní péči v prostředí, kde se pacientky cítí bezpečně, vyslyšené a respektované. Své vzdělání si neustále rozšiřuji absolvováním odborných kurzů a certifikací: Fyzioterapie u žen s karcinomem prsu (Špecializovaná nemocnica sv. Svorada Zobor) Pohybová terapie při karcinomu prsu (Pink Ribbon) Viscerální manipulace: břišní dutina (The Barral Institute) Viscerovertebrální vztahy a jejich využití v klinické praxi (PhDr. Petr Bitnar) Diferenciální diagnostika a terapie stability bederní páteře a pánve (Mgr. Peter Obžera) Diagnostika a terapie funkčních poruch hybného systému Kineziotaping (Reha-In) BPP (Bazální programy a podprogramy) – koncept podle Čápové (Jarmila Čápová) SM Systém 1A, 1B, 1C, 1D (MUDr. Richard Smíšek)