Paulínka nám v rozhovoru prozradila, proč se pustila do hubnutí. Je úžasné číst, jak svědomitě, poctivě a super na to šla. Její tělo si to zapamatovalo, a proto i v pauze od cvičení nepřibrala shozená kila zpět. Důležité je podle ní vytrvat a nechtít zázraky přes noc. V tomto s ní souhlasíme a jsme velmi rádi, že se Paulínce podařilo změnit svůj životní styl a najít zálibu ve sportu, pohybu a zdravé stravě😊.
Paulínko, vzpomenete si na ten den D, kdy jste si řekla – dost, jdu se sebou něco dělat?
Je těžké odpovědět na tuto otázku nějak stručněji. Víte, já jsem v podstatě mnohaletá dietářka.
Nikdy jsem nebyla štíhlé a sportovně zaměřené dítě. Často jsem poslouchala posměšky na svoji postavu už na základní nebo střední škole. Právě na konci střední školy přišel první zlom. Chtěla jsem se dostat na Slovenskou zdravotnickou univerzitu, obor fyzioterapie. Přijímačky na školu byly kromě jiného i z běhu a plavání a tam začalo moje první hubnutí. Upravila jsem stravu, začala běhat a žít aktivněji. Zhubla jsem několik kilo, zlepšila kondici a dostala se tam.
Během vysoké školy jsem kolem sebe měla samé pěkné, štíhlé spolužačky a stále jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá, dost pěkná, dost štíhlá. Vždyť to známe všechny ženy 😊.
Moje spolubydlící a moje rodina by mohly vyprávět, jak jsem se trápila bílkovinovou dietou či jinými nesmysly.
Něco se mi po dietách opět podařilo zhubnout. Po čase však přišly jisté těžké životní situace, kdy jsem se musela vyrovnat se smrtí blízkého člověka, do toho závěrečná práce, státnice, stres a moje kila zase rostla.
A takhle to jako na horské dráze pokračovalo několik let. Nějaká kila nahoru, nějaká dolů. Stále jsem se trápila, ale utěšovala jsem se, že jsem aspoň „krev a mléko”, jak se říká 😅. Nebo jsem se utěšovala větou mého otce – když jsi cibule, nemůžeš být mrkev 😅.
Potom přišlo těhotenství a moje první myšlenky směřovaly k tomu, kolik asi tak proboha přiberu. Těšila jsem se, že bříško není velké. Ani jsem netoužila ho moc ukazovat a dneska trošku lituji, že jsem si ho s hrdostí neužila víc. Během těhotenství jsem nepřibrala až tak moc, asi 15 kilo, avšak odcházela jsem rodit jako 90kilová. Když jsem se vrátila z porodnice a postavila se na váhu, se zklamáním jsem zjistila, že porodem jsem zhubla jen 7 kilo.
A tu přišel ten zlomový bod, tak začala moje další cesta hubnutí, tentokrát nejúspěšnější, nejzdravější a doufám, že poslední 😁. Sice trvala dva roky, ale byla plná pohybu, zdravějšího jídla a hlavně disciplíny. Cesta dlouhá a náročná, ale všechno to stálo za to. Ten pocit, když vytrváte a dosáhnete toho, co jste chtěli, je největší odměna.
Cesta za novou postavou asi nebyla stále úsměvná a zalitá sluncem. Objevila se i svalová horečka, nemoc nebo nějaké jiné překážky, které jste musela zdolat?
Ne, vůbec nebyla úsměvná a snadná. Byla spojená s kojením, probdělými nocemi a vším, co mámy znají. Samozřejmě sem tam byla spojená i se svalovou horečkou nebo odporem. Když jsme šly s kámoškou Ninou do fitka, uvažovaly jsme, jestli se na to nevykašlat a nejít raději na kávu 😁.
Potom přišla omezení kvůli covidové situaci, a tak jsem se vrhla na cvičení doma.
Nemoci ani ne. Jedinou překážkou, když jsem začala běhat, byl operovaný hallux, který se zaněcoval po běhu, ale i navzdory tomu jsem se nevzdala a běhala.
Spíš hlava byla velký protivník. Když váha dlouhodobě stála nebo šla jen velmi pomalu dolů, bylo to demotivující. Ale teď s odstupem času už vím, že to bylo vlastně dobře.
Co bylo vaší největší motivací?
Asi já 😁. Nevím, dělala jsem to pro sebe. Chtěla jsem být pěkná maminka 😁. A samozřejmě to byly i fotky, které když někdo udělal, chtělo se mi plakat. Vždyť to známe všechny ženy.
Velkou motivací pro mě bylo i pár stránek na sociálních sítích, kde lidé sdíleli svoje proměny. Díky těmto stránkám a dostupným informacím, kdo jak zhubnul, jsem se na to vrhla i já. Po roce, kdy jsem zkoušela zmenšit porce, omezit pečivo a vynechat sladké, přišel na řadu IF. Pro toho, kdo neví, je to určitý druh půstu, kdy se člověk stravuje jen v určité hodiny a ty ostatní má půst. Tento půst mě naučil sebedisciplíně a hlavně pomohl odstranit večerní uzobávání.
Potom přišly na řadu kalorické tabulky a poctivé zapisování a to byla podle mě nejlepší věc, pro kterou jsem se rozhodla. Pokud mám ženám něco doporučit, tak z mojí zkušenosti je to právě tato kombinace. Člověk si může dopřát všechno, ale s rozumem. Já jsem například zjistila, že jsem jedla málo a špatně.
Po jaké době jste si všimla první změny na svojí postavě?
Zní to divně, ale někdy je nevidím ani teď 😁. My ženy jsme bohužel k sobě velmi sebekritické místo toho, abychom se milovaly a obdivovaly za všechno, co jsme v životě dokázaly a to je velká chyba.
Ale otevřeně, první změny jsem uviděla asi až po roce. Čímž chci říct každé ženě, že zázraky se nedějí na počkání. Buďte trpělivé, vytrvejte, všechno v životě chce svůj čas.
Velmi oblíbenou součástí hubnutí je nákup nových věcí. Musela jste změnit kompletně celý šatník? Jaké to bylo kupovat o tolik čísel menší oblečení?
Ano, kompletně celý šatník 😊, to bylo na tom nejpříjemnější. Šla jsem z velikosti 44 na 36 nebo S/XS, což je pro mě něco neskutečného. A vždy, když si kupuju tuto velikost, si uvědomuju, že se mi to asi celkem podařilo.
Mám však i oblíbené věci, u kterých je mi líto, že už mi nesedí 😅. Hlavně podprsenky 🙈🙈🙈.
Cvičila jste pravidelně každý den?
Ze začátku až tak ne. Na prvním místě u mě byla strava. Při malém nebylo dost času a energie. Ale časem jsem si uvědomila, že to byly jen výmluvy v mojí hlavě, a tak jsem začala doma cvičit.
Přidala jsem se do běžecké skupiny a začala trochu běhat, a když syn spal, přidala jsem i cvičení. Byl to úžasný pocit, kdy jsem ten čas využila pro sebe a na pohyb. Bylo období, kdy mě to pohltilo a cítila jsem se úžasně.
Teď už delší dobu aktivně necvičím, jsem po operaci, ale těším se, až zase začnu makat, protože člověk na sobě musí pracovat celý život 😊.
Měla jsem teď období, když jsem se učila fungovat bez zapisování jídel do tabulek a bez běhu, a sledovala jsem, jestli se váha udrží. Udržela a to je pro mě důkaz, že to, co jsem doteď dělala, a i to, že to šlo tak pomalu, bylo velmi dobře.
Máte nějaký tip, jak ženám poradit v tom, aby vytrvaly 😊?
Nechtít zázraky na počkání. Neřešit drastické diety, protože nikam nevedou. Jít raději po malých krůčcích. Hlavně si neříkat od pondělí, od prvního, od nového roku... Protože když něco chceš, je podstatné začít hned teď. Když člověk 7x spadne, je podstatné, aby 8x vstal. Jak v hubnutí, tak i v životě.
Pro mnohé ženy je největší motivací pochvala od okolí, když si právě blízcí lidé všimnou změny na postavě. Bylo to tak i u vás? Kdo si jako první všiml vaší proměny 😊?
Ano, okolí bylo motivací hlavně pro to vytrvat na svojí cestě. V rodině si toho asi až tak nevšimli, protože mě měli pořád na očích, a nevnímali až tak moje změny. Spíše mě pochválili moji pacienti nebo kamarádi, když mě po čase potkali.
Sem tam se mi stalo, že lidem trvalo, než si uvědomili, že jsem to já. Občas se někdo zeptal, jestli nejsem nemocná, a na to jsem s úsměvem odpověděla, že jsem se nikdy necítila lépe. Podle mě je však důležité dělat to hlavně pro sebe. Být sama sobě motivací.
Ale samozřejmě dobrá kamarádka, která při vás bude stát, podporovat vás a motivovat, je k nezaplacení. V tomto případě při mně stojí dvě úžasné osoby. Jednou je dlouholetá kámoška Baška, která je také fyzioterapeutkou. Zhubla ohromné množství kil, vypracovala se a její vytrvalost je ohromující. S úžasem sleduju, že jde ráno ve 4.50 běhat nebo cvičit a to vás jednoduše nastartuje k pohybu a k chuti na sobě pracovat.
Další úžasnou kamarádkou je Karolínka, navzájem se podporujeme, motivujeme, a hlavně na mě dává pozor, protože cesta hubnutí se někdy může zvrtnout. Je velké plus mít na té náročné cestě kolem sebe přítelkyně nebo tu cestu podniknout spolu. Jsem vděčná, že takové kolem sebe mám, a věřím, že mě budou stále podporovat.
Na závěr bych chtěla poděkovat vám, že jste mi dali možnost podělit se o svůj příběh. Nikdy bych nevěřila, že budu pro někoho motivací, a pokud to tak bude, budu šťastná.
I my děkujeme Paulínce, že se podělila o svůj příběh, a držíme jí palce, aby se jí dařilo i nadále ve všem, co si usmyslí 😊.
Začni pracovat na svojí proměně i ty. Přidej se k nám:
Úsměv na tváři, vařečka v ruce a stále nové nápady. Tak nějak bych se charakterizovala. Baví mě vymýšlet nové zdravé a hlavně bezlepkové recepty, na kterých si pochutná skutečně každý. Toho, že jsem komunikativní a ráda si povídám s lidmi, si můžete všimnout v rozhovorech, které pravidelně přibývají na našem blogu. Proto, jestli ti chybí motivace, rychle si nějaký přečti.