„Léčba už skončila, tak proč mě tělo pořád bolí?“
„Proč mám pocit, že mě něco táhne na hrudníku nebo v oblasti pánve?“
„Proč se už nedokážu hýbat jako dřív, když jsou výsledky v pořádku?“
Přitom se o tomto stavu mluví mnohem méně, než by bylo potřeba. Ženy často netuší, že jejich bolesti, pocit stažení, omezená hybnost nebo napětí mohou souviset právě s následky radioterapie.
Co je syndrom radiační fibrózy?
Syndrom radiační fibrózy vzniká jako následek ozařování. Radioterapie je velmi důležitou součástí léčby mnoha onkologických onemocnění a často zachraňuje život. Vedle ničení nádorových buněk však zasahuje i zdravé tkáně v okolí. Tělo následně reaguje procesem hojení, při kterém se tvoří vazivo a tkáně se stahují. Pokud je však tato reakce příliš výrazná, tkáň začne tuhnout, ztrácí pružnost i svou přirozenou schopnost pohybu.
Nejde jen o problém kůže nebo jizvy na povrchu. Fibróza může zasahovat svaly, fascie, nervy, lymfatický systém i hlubší struktury těla. Právě proto se příznaky mohou objevit až měsíce nebo roky po léčbě.
Některé ženy popisují, že jejich tělo je jako neustále v napětí. Jiné mají pocit, že se nemohou pořádně nadechnout nebo že se jim změnilo držení těla. Mnohé se začnou pohybovat opatrněji, protože je jejich tělo „už nepustí“ do pohybu tak jako dříve.
Co se děje s prsem při ozařování?
Po léčbě rakoviny prsu se fibróza může objevit v oblasti prsu, jizvy, podpaží, hrudníku nebo ramene. Často se postupně začne měnit hybnost celé horní poloviny těla.
Ženy velmi často říkají:
- „Nemůžu pořádně zvednout ruku.“
- „Při protažení cítím silný tah.“
- „Rameno je pořád ztuhlé.“
- „Mám pocit, jako bych byla zkřivená na jednu stranu.“
A dává to smysl. Pokud se tkáně po ozařování stávají méně elastickými, tělo si začne vytvářet ochranné mechanismy. Hrudník se méně otáčí, rameno se začne pohybovat jinak, mění se dýchání i držení těla. Postupně může vzniknout bolest, únava nebo omezení pohybu.
Fibróza po gynekologických onemocněních a ozařování malé pánve
Mnohem méně se mluví o ženách po ozařování malé pánve. Přitom právě zde může mít fibróza obrovský dopad na každodenní život.
tlak nebo napětí v pánvibolesti při sezeníbolesti v křížipotíže s močovým měchýřemzácpubolestivý pohlavní styknebo pocit, jako by byla pánev neustále „stažená“.
Velmi často si přitom myslí, že je to normální. Že tělo po tak náročné léčbě prostě musí bolet. Jenže ne vždy je to něco, co je potřeba jen pasivně snášet.
Fibróza totiž může ovlivnit elasticitu pánevních tkání, svalů i nervového systému. Tělo následně reaguje zvýšeným napětím a ochrannými mechanismy.
Některé ženy se proto začnou bát pohybu nebo intimity. Jiné přestanou sportovat, protože mají pocit, že jejich tělo „už nezvládá to, co dřív“.
Jak s těmito tkáněmi pracovat?
Právě zde má velký význam fyzioterapie a správně vedený pohyb.
Fibróza sice není proces, který bychom dokázali úplně odstranit, ale můžeme výrazně ovlivnit to, jak se žena ve svém těle cítí. Můžeme pracovat s pohyblivostí tkání, bolestí, dýcháním, držením těla i funkcí svalů. A co je nejdůležitější – pohyb může tělu pomoci znovu najít pocit bezpečí.
Velký význam mají jemná mobilizační cvičení. Jejich cílem není výkon, ale návrat elasticity a pohyblivosti do oblastí, které zůstaly ztuhlé.
Může jít například o:
- mobilitu hrudníku
- rotace páteře
- jemné otevírání hrudníku
- pohyb ramene nad hlavu
- mobilitu pánve
- dechová cvičení
Tkáně po ozařování totiž potřebují pravidelný pohybový podnět. Když se tělo přestane kvůli strachu nebo bolesti hýbat, může fibróza postupovat ještě více. Ptáte se, zda je vhodný například i silový trénink? Ano, silový trénink může být po onkologické léčbě velmi prospěšný. Ne proto, aby žena podávala maximální sportovní výkon, ale proto, aby tělo znovu získalo sílu, stabilitu a důvěru v pohyb.
Výzkumy ukazují, že přiměřené silové cvičení může zlepšit kvalitu života, snížit únavu a podpořit svalovou hmotu. Nemusí jít o nic extrémního. Často úplně postačí cvičení s vlastní vahou, odporovými gumami nebo lehkými činkami.
Pohyb po rakovině není luxus
Dnes už víme, že rehabilitace po onkologické léčbě není jen „doplněk“. Je důležitou součástí návratu ke kvalitnímu životu. Organizace World Health Organization i American College of Sports Medicine doporučují pravidelný pohyb během onkologické léčby i po jejím skončení. Pohyb totiž neovlivňuje jen svaly, ale také únavu, psychiku, bolest a celkové fungování organismu.
Mnoho žen po ozařování žije s bolestí, napětím nebo pocitem ztuhlosti potichu. Myslí si, že je normální cítit se po léčbě „jinak“. Že jejich tělo už nikdy nebude fungovat jako dřív. Jenže tělo po onkologické léčbě nepotřebuje jen přežít. Potřebuje se znovu naučit hýbat, dýchat a fungovat bez neustálého strachu a napětí.
Na tělo a bolest se dívám komplexně – s respektem k propojení fyzických, funkčních i psychických aspektů. Vystudovala jsem magisterský obor fyzioterapie na UCM v Trnavě a základem mé práce je přístup vycházející z medicíny založené na důkazech (EBM). Věřím, že velké procento problémů pohybového aparátu je možné efektivně řešit, přičemž klíčem k úspěchu je důkladná diagnostika. Ve své praxi se specializuji na vertebrogenní a ortopedické obtíže, viscerální terapii (terapii vnitřních orgánů) a pooperační stavy v oblasti břišní stěny. Významnou část mé expertízy tvoří specializovaná fyzioterapie pro ženy. Pomáhám pacientkám s diagnózou rakoviny prsu, ženám po preventivní mastektomii a také ženám trpícím endometriózou. Mým cílem je poskytovat odbornou a kvalitní péči v prostředí, kde se pacientky cítí bezpečně, vyslyšené a respektované. Své vzdělání si neustále rozšiřuji absolvováním odborných kurzů a certifikací: Fyzioterapie u žen s karcinomem prsu (Špecializovaná nemocnica sv. Svorada Zobor) Pohybová terapie při karcinomu prsu (Pink Ribbon) Viscerální manipulace: břišní dutina (The Barral Institute) Viscerovertebrální vztahy a jejich využití v klinické praxi (PhDr. Petr Bitnar) Diferenciální diagnostika a terapie stability bederní páteře a pánve (Mgr. Peter Obžera) Diagnostika a terapie funkčních poruch hybného systému Kineziotaping (Reha-In) BPP (Bazální programy a podprogramy) – koncept podle Čápové (Jarmila Čápová) SM Systém 1A, 1B, 1C, 1D (MUDr. Richard Smíšek)