Blog

Dnešní rozhovor je pro mě velice mimořádný, protože na otázky bude odpovídat Denis Kováč z mého oblíbeného projektu Mozgová atletika. Součástí projektu je edukační podcast, jehož epizody jsou věnovány různým vědeckým a psychologickým tématům z oblasti osobnostního rozvoje, které, jak Denis rád říká, „jsou okořeněny primitivním humorem“.

Od roku 2021 přináší Denis společně s bratrem Patrikem výživný obsah v rámci projektu Mozgová atletika, který vznikl během jeho ročního pobytu v Kanadě. Aktuálně je podcast jedním z nejoblíbenějších na Slovensku a podle magazínu Forbes je Denis třetím nejvlivnějším influencerem na Slovensku za minulý rok.

Stejně tak stojí za značkou NOTROPY, která se snaží formou výživových doplňků zkvalitnit a zproduktivnit život. Koncem minulého roku vydal knižní debut s názvem (A)Sociálne prasa, kde originálním stylem popisuje životní příběh Dária a jeho obrovský osobnostní rozvoj.

Tady zmíním jen ty nejzákladnější věci. Když chce mít člověk kvalitní den, je to odrazem hladiny hormonů v těle. V první řadě musí mít tedy kvalitní spánek 7–8 hodin, ale 7–8 hodin reálného spánku neznamená, že když je člověk 8 hodin v posteli, tak 8 hodin spí. Hodně lidí se chybně domnívá, že to tak je. Není!

Doporučuju si tedy spánek měřit například hodinkami nebo já osobně používám prsten Oura. Když si totiž něco neměřím, nevím, jestli se v tom zlepšuju.

Co dělat po probuzení? Nejčastější chybou je, že člověk hned po probuzení sáhne po telefonu, jde na nějakou sociální síť, kde má spoustu zábavy. Tato aktivita uvolní hodně dopaminu, což rozhází dopaminový systém a celý den už jsme roztržití, hůř se soustředíme a mozek chce už potom celý den víc takové zábavy, jakou zažil ráno, což negativně ovlivňuje náš den.

A další věc, kterou dělám já a která mi pomáhá, je vedená meditace od Sama Harrise – aplikace Waking Up. Je to tak trochu klišé, protože hodně lidí meditaci nechápe. Když medituju, můžu pustit myšlenky a soustředit se na dech. Když na mě večer přijde myšlenka, že ježiš, tohle jsem nestihl nebo zítra mám tohle a stresuje mě to, nechám se tím ovlivnit a to narušuje můj klid i spánek. Ale když medituju, dokážu to okamžitě pustit a emocionálně mě to nijak nezasáhne.

Je to ve zkratce trénink mysli, který všichni podceňujeme navzdory tomu, že se od toho odráží kvalita našeho života. Doporučuju každý den aspoň 10miutový trénink a pokud umíte anglicky, udělat si 30denní kurz v Samově appce Waking Up.

Jsou nějaké studie, které ukazují, že káva má pozitivní vliv na dlouhověkost. Obsahuje hodně antioxidantů, které lidé v běžném jídle většinou nepřijímají v dostatečném množství.

Kofein zároveň blokuje receptory v našem mozku, na které se váže adenozin, který způsobuje naši ospalost, takže jakoby blokuje únavu. Není to samozřejmě jen dokonalé, protože káva může škodit, hlavně tehdy, když narušuje spánek.

A proto, když si člověk dopřeje příliš mnoho kávy nebo ji pije pozdě, může narušovat spánek, snižovat kvalitu hlubokého i REM spánku. Člověk se může cítit rozbitější a další den si dá ještě víc kávy. To zase sníží kvalitu spánku a zvýší příjem kávy. Je to takový koloběh.

Všeobecné pravidlo je: žádná káva aspoň 10 hodin před spaním. I já mám dokonce takové pravidlo: ne víc než dvě kávy denně. Ale samozřejmě to platí o jakémkoliv kofeinu.

Nejzákladnější věc, kterou by měl udělat každý, kdo se zajímá o dlouhověkost, je přestat se sebepoškozujícím chováním ve formě kouření, alkoholu nebo drog. Dnes už můžeme s vysokou pravděpodobností říct, že cigarety a alkohol nemají žádné zdravotní benefity v jakémkoliv množství a jsou to karcinogeny, které zkracují náš život.

Pak by se měl člověk soustředit na čtyři základní věci – spánek, strava nebo vlastně životospráva celkově, pohyb a mentální zdraví. To znamená dbát na kvalitu spánku, nejíst nekvalitní zpracované potraviny, pracovat se svým mentálním zdravím. Když nemám dobré období v životě, zjišťovat proč. Jestli netrávím moc času na sociálních sítích, jestli rozvíjím svoje sociální vztahy a jestli se dostatečně hýbu.

To znamená lidé, kteří pravidelně sportují nejen v mladém věku. Už po třicítce, čtyřicítce musím mít obrovské rezervy, protože ve vyšším věku se kondice propadá. Nejdůležitější věc, kterou lidé můžou dělat pro dlouhověkost, je pravidelně se hýbat a pod pohybem myslím i kardio. To znamená řekněme aspoň 120 minut týdně nějaké intenzivní aktivity a silového tréninku. A to většina z nás nedělá. Zároveň však stejnou dobu nemáme problém strávit denně před obrazovkou.

Vím, na co se ptáš, ale za mě není jedna taková knížka, která by způsobila úplnou otočku. Byl to postupný proces.

Odmalička jsem se díval na Pokémony, Strážce vesmíru. Později jsem byl velkým fanouškem Pána prstenů, Star Wars i Spidermana. A tohle všechno mě dodnes definuje. Doteď všechno používám i ve svých podcastech i ve svojí knize. Potom to byl film jako There Will Be Blood (Až na krev), kde hrál hlavní postavu Daniel Day Lewis, který je pro mě absolutní hereckou špičkou a přípravu na každou roli bere absolutně vážně. To mě fascinovalo v tom, abych pracoval precizně.

Potom to byly desítky knih. Patří mezi ně takové, které byly úplně o ničem, ale našla se tam jedna věc, která mi do života něco dala, a naopak takové, které byly celé dobré, ale já jsem například nic neudělal, protože jsem je zhltl příliš rychle. Všechno to ale zůstává někde v hlavě a nějakým způsobem mě to dodnes ovlivňuje.

Často vidím, že lidi čtou hodně takové literatury, ale nic z toho neaplikují do života. Za mě to je obrovská ztráta času, protože pokud čtu několik hodin knížku, ale nic z toho, co doporučuje, nedělám, tak je to ztráta času. I já to můžu říct z vlastní zkušenosti, protože takových knih, ze kterých jsem si nic nevzal, jsem přečetl kvantum.

Na druhou stranu mi však ta kniha dá informaci, že vím, co mám dělat a co je správně, ale nedělám to. Takže to ve mně vytváří konflikt, který mi může škodit.

Snažím se vybrat z každé knížky něco, z čeho potom můžu udělat epizodu nebo co mi zlepší život anebo mě může posunout někam dál. Ale už se snažím i ty knížky filtrovat, protože jich je strašně moc na podobná témata, které se píšou stejně. Na začátku kapitoly jsou citáty, příběh známého podnikatele, a tenhle trend už mě hrozně nebaví.

V podstatě ta myšlenka až tak nevznikla. Mě oslovili kluci z vydavatelství Interez v Banské Bystrici s tím, že hledají autory a jestli bych pro ně nechtěl napsat knížku. Já jsem váhal, ale rozhodl jsem se, že do toho půjdu. Protože jsem si vždycky představoval, že knihy píšou lidi po čtyřicítce, kteří mají zkušenosti a jsou ošlehaní životem.

Pro mě bylo psaní knížky objevováním, o čem vlastně bude a kam tím příběhem půjdu a o tom, že jsem se vracel k věcem, které pro mě byly těžké a emocionální. (A)Sociálne prasa mi pomohlo uvědomit si některé věci ohledně mého života a dokonce jsem měl při dopisování na konci knížky slzy v očích.

Největší posun nastal v lednu roku 2023 na Kypru, když jsem tam jel na dva týdny psát a napsal jsem tam podstatnou část, podle níž jsem následně knížku přepsal. Knížku jsem v podstatě psal pro sebe a tak dělám i podcast. Dělám věci tak, aby bavily mě. A když baví mě, baví i lidi, kteří jsou jako já. Doteď, když si pustím některé pasáže z knížky, tak se nad nimi zasměju, protože jsou to moje dobré zážitky a dobré vzpomínky. A takovým způsobem se snažím dělat všechno, protože kdybych se věci snažil dělat pro lidi, tak je tam hodně mantinelů, na které si budu dávat pozor, co komu může vadit.

A tak já pracovat nechci, tak moje kreativita nefunguje.

Tak v první řadě chci dát celou Mozgovou atletiku na video. Jsme v procesu zařizování studia a byl bych velmi rád, kdyby už v půlce roku byly všechny formáty podcastu Mozgová atletika i na videu.

Minulý rok jsme s tím trochu experimentovali a ukázalo se to jako dobrý tah. Tohle bude velká věc tím, že chceme dostat svoje myšlenky ještě dál.

Součástí mého života je samozřejmě i firma Notropy, která se věnuje doplňkům výživy na produktivitu nebo zlepšení spánku. Tam teď chystáme velké věci, nějaké nové produkty, a je to něco, co je taková moje srdcovka.

No a zároveň do toho všeho přišla výzva Ironman, což je elitní triatlon, který se skládá ze 4 kilometrů plavání na otevřené vodě, 180 km je jízda na kole a 42 km běh. Letos si dáme polovičního Ironmana, takže půlka toho všeho – 2 km plavání, 90 km kolo a 21 km běh. Připravuju se i s bratrem a bratrancem už dva měsíce. Je to obrovský diskomfort, ale přesně ten diskomfort jsem v životě potřeboval.

Je to něco, co v mojí hlavě leželo pět let, a řekl jsem si, že když já, který nemám nijakou silnou sportovní minulost, dokážu dát i Ironmana, tak každý člověk z naší komunity dokáže dát cokoliv ve svém životě. Takže proto to chceme i celé dokumentovat. Dáváme dohromady i nějaká videa z přípravy. Je to super projekt. No a už jenom taková třešnička, že mám v hlavě i další knížku a mám chuť i psát. Jen teď není čas při všech projektech.

Čekám na první příležitost, kdy se mi uvolní pár týdnů a měsíců, abych si mohl udělat nějaký plán. A možná bych chtěl začít psát už letos.

Z mého úhlu pohledu, i když se podíváme na evoluci, žili naši předkové v neustálém diskomfortu, a tak se vyvinula i naše fyziologie. I proto, když David Sinclair zkoumal dlouhověkost, zjistil, že diskomfort spouští některé „geny dlouhověkosti“. Ať už je to přerušované hladovění, sauna, otužování a intenzivní trénink, to všechno působí na naše tělo a prodlužuje nám život.

Během svého ročního pobytu v Kanadě jsem zažíval hodně diskomfortu a můj život se dělí právě na období před Kanadou a po ní. Protože člověk, který odcházel do Kanady a který se vrátil, jsou dvě rozdílné osobnosti.

Ty jsou součástí života. A tím, že já si je vybírám dobrovolně, jsem lépe připravený jim čelit, když přijdou nedobrovolně.

Člověk nebude mít zážitek z toho, že hraje doma na gauči PlayStation nebo je pět hodin na TikToku, ale z toho, že dělá něco venku a možná zažívá diskomfort.

Takže já každému doporučuju dávat si každý den aspoň jednu diskomfortní věc. Říkám tomu terapie diskomfortem, protože ve stereotypu člověk chřadne a upadá. Když se člověk pravidelně nehýbe, jeho tělo chřadne. I mozek upadá, když ho neprokrvujeme, když nemáme nové zážitky. A to je přesně ten stereotyp. Tehdy nám život protéká mezi prsty.

Na začátku jsem to sledoval. A člověk může jednoduše spadnout do toho, jaká má čísla a kolik má podcast poslechnutí. Ale rychle jsem si uvědomil, že to nebylo to, proč jsme s bratrem začali dělat Mozgovou atletiku. My jsme si chtěli dělat nějaké srandovní věci pro sebe, abychom nezapomněli na dobré myšlenky, a ne proto, abychom naháněli nějaké tisíce poslechnutí a nevím co.

Ta čísla a to všechno, čeho vlastně Mozgová atletika dosáhla, jsou podle mě vedlejším produktem toho, že to není naší prioritou. My se snažíme všechno dělat autenticky podle toho, jak to vyhovuje nám nebo jak se to líbí nám. A tím přitahujeme lidi, kteří jsou podobní jako my. To znamená, že si budujeme komunitu. Vždy, když se potkám s někým z naší komunity, vidím, že to je člověk, který je podobný mně. Já jsem otevřený a on je velmi podobný mně, tak ho to ke mně táhne a možná mu to dává smysl.

Pokud to takhle budeme dělat, budu v pohodě i já sám se sebou a budu v pohodě i s naší komunitou, protože jen co bych začal dělat věci proto, aby nám rostl Instagram a aby nám rostl YouTube, už to pro mě není v pořádku, protože to nejsem já. Byl by tam kalkul a to já nemám rád. Já nemám rád, když lidi dělají věci z vypočítavosti a ne autenticky. Je pro mě v podstatě splněný sen, že můžu mít takovou obrovskou komunitu, ale nějak se na to nesoustředím.

Tady bych zmínil hlavně kofein. Když člověk pije hodně kofeinu nebo ho přijímá krátce před spaním, tak může snižovat kvalitu spánku.

Hodně světla před spaním nebo čas před obrazovkou taky může narušovat spánek. Dobrá věc je mít zatemněnou ložnici tak, aby tam neproniklo moc světla. Ideálně mít tmavé závěsy a chladnější místnost, protože tehdy se nám lépe spí, což ukazují i data.

Pokud má člověk problém s usínáním, může před spaním zkusit teplou vanu nebo teplou sprchu. Naše tělo se rychle oteplí a následně teplota těla klesá. A když teplota klesá, tak usínáme.

Problémem při usínání může být i analyzování různých věcí, které jsem přes den (ne)udělal nebo které mě naopak čekají. A to je přesně o práci s mozkem nebo myslí. Tady pomáhá právě ta meditace. Umět nechat všechno jít a uvědomit si, že teď z postele ty věci nevyřeším. Když se ráno vzbudím, tehdy můžu řešit. Když je člověk ve stresu a napětí, pociťuje úzkosti, doporučuju dechová cvičení, kde jsou výdechy delší než nádechy. Když to člověk několikrát zopakuje, pocítí výraznou relaxaci a to zlepší i kvalitu spánku, protože největším nepřítelem spánku je úzkost.

Dostatek pohybu taky zlepšuje spánek. Na tohle téma jsem dělal celou epizodu, kde jsem shrnul všechny vědecké věci, které ovlivňují spánek.

V naší firmě Notropy máme produkt Restart, který pomáhá s relaxací před spaním, tedy i se spánkem. Já ho používám už přes půl roku. A jak jsem řekl, doporučuju si spánek i měřit například hodinkami nebo prstenem.

To znamená, že se musíme starat o svoje tělo i o svoji mysl, nemít sebepoškozující chování, budovat vztahy. To je velmi důležité. A hlavně trávit míň času v online světě a na sociálních sítích a víc času trávit venku pohybem, interakcí s reálným světem.

Ne každý člověk má takový automatický stav, že je šťastný, když nic nedělá. Jsou lidi, kteří se, když nic nedělají, necítí dobře. Ale já vždycky říkám, že to není zadarmo, že pro to prostě musíme něco dělat a být proaktivní a věnovat se více důležitým oblastem svého života. Pasivita vytváří jen stereotyp a úpadek, ale jejím vedlejším produktem spokojenost nikdy nebyla a nebude. To je moje hluboké přesvědčení.