Blog

Hory umí léčit – tělo i duši. A když se k nim přidá bezpečný prostor, vzájemná podpora a ženská energie, vzniká komunita, která dokáže měnit životy. Přesně o tom jsou Horsalky – Ženy na horách, jediný ženský turistický klub v rámci KST na Slovensku.

Založila ho Zuzka po návratu z Alp s touhou vytvořit místo, kde se ženy cítí přijaté, motivované a svobodné. Dnes stojí za projektem šest inspirativních žen, které ho tvoří srdcem, ve volném čase a bez nároku na odměnu. V rozhovoru prozradily, jak vznikl jejich nápad, co jim tato komunita dává a proč věří, že každý krok na horách může být krokem k sobě samé.

Celý nápad vznikl v hlavě naší Zuzky, zakladatelky a srdce Horsalek. Po několika letech života v Alpách se vrátila na Slovensko s velmi jasným pocitem – že tu chybí ženský prostor pro turistiku. Komunita, ve které by se ženy cítily bezpečně, přijaté a podpořené. Ne místo, kde se porovnáváme výkonem, ale kde můžeme být samy sebou, sdílet, smát se a kráčet spolu.

Zuzka měla jasno – chce vytvořit klub, který nebude jen o túrách, ale o smyslu, sounáležitosti a ženské energii. A tak se postupně kolem ní vytvořil tým holek, které už předtím znala, tuto vizi sdílely a daly jí konkrétní podobu. Peťka, Zizka, Bea, Dominika a Kika. To jsou momentálně inspirativní ženy, které stojí za klubem a projektem Horsalky – Ženy na horách, dnes jediným ženským turistickým klubem v rámci KST na Slovensku.

Základní tým tvoří 6 žen, které se navzájem skvěle doplňují – každá přináší jiný pohled, jiné zkušenosti a schopnosti.

• Zuzka – zakladatelka, která drží celý klub pohromadě. Má na starosti výstupy, komunikaci s KST, koordinaci výzev a celkové směřování projektu.
• Peťa – řeší členství, účetnictví našeho z. s. a organizaci Festivalu Výšina.
• Domi – je technická posila. Stará se o web a jeho blogerky, které pro nás píší.
• Zitka – má cit pro detail a emoci, fotí, dokumentuje, spravuje Instagram.
• Beuš (Bea) – tvoří grafiku, příběhy a obsah na Instagram. Spolu se Zitkou dávají našemu vizuálu duši.
• Kika – přišla do týmu jako poslední. Začínala jako účastnice výletů, dnes spravuje Facebook a sama organizuje výstupy pro klub.

Každá jsme z jiného kouta Slovenska, ale díky společné vizi jsme se spojily v silný tým. Na projektu pracujeme ve volném čase dobrovolně bez nároku na odměnu, vedle jiných povinností, práce a dětí. A držíme pohromadě už více než dva roky – protože to celé děláme srdcem.

Všechny nás to baví, protože to má smysl. Není to jen o výškových metrech či fotkách z vrcholů. Je to o příbězích žen, které se odhodlají vyrazit, posouvat své limity, své hranice komfortu, učit se, i když se bojí. O přátelstvích, která vznikla na túrách. O důvěře, kterou si ženy mezi sebou budují. O bezpečném prostoru, ve kterém mohou ženy na horách růst.

Hory léčí – jak psychicky, tak fyzicky. A když se k tomu přidá bezpečný prostor, kde se necítíš „méně“, ale naopak přijatá – vzniká něco, co člověku zůstane navždy.

Projekt děláme všechny bez nároku na odměnu, ale s obrovskou vděčností za to, co nám vrací zpět – energii, přátelství, zážitky. A jak často říkáme – možná to není placená práce, ale je to práce od srdce. :)

Co se týče teambuildingů, většinou je plánujeme několik týdnů dopředu, protože nás je 6 holek a každá jsme z jiného kouta Slovenska, máme svůj život, takže není jednoduché sladit čas, datum a místo. 😀

Na společné výstupy s našimi členy chodí pravidelně Zuzka, Peťka a Kika, takže kalendář společných výstupů plánují podle svých volných víkendů. Proto máme někdy více společných výstupů za měsíc, jindy zase jen jeden. 🙂

Obsah na sociální sítě si plánujeme asi týden–dva dopředu. Zitka a Bea spravují Instagram a Kikuš Facebook. Troufám si tvrdit, že už jsme celkem sehrané a sladěné. 🙂

Do turistického klubu KST Horsalky se může přidat kdokoli – žena, muž, student, dítě, důchodce… Stačí vyplnit formulář na našem webu zenynahorach.sk (sekce členství), uhradit členský poplatek a následně ti během pár dní přijde na e-mail elektronický průkaz, který si můžeš stáhnout do Apple Wallet nebo do Google Peněženky.

Členství kromě příslušnosti ke klubu přináší mnoho výhod. Pojištění na hory pro případ zásahu horské služby ve 4 zemích na celou roční sezónu, slevy na ubytování na horských chatách, slevy na vybavení a skvělou komunitu.

Přes naše komunikační kanály sdílíme všechny společné túry, výlety, akce a kurzy, ke kterým se mohou členové připojit.

Vždy je pro mě těžké vybrat jednu top túru, ale v rámci našeho klubu bude pro mě asi nejvíce památný první společný výstup na Baranec, v magickém termínu 24. 2. 2024 :) Neměli jsme velká očekávání ohledně účasti, i kvůli ne úplně ideálnímu počasí, které mělo ten den být, přesto přišly desítky lidí a užili jsme si krásný zimní den na horách. Baranec v zimě však není radno podceňovat, je to náročný vrchol, ale za krásného počasí nabízí překrásné výhledy a člověk má pocit, jako by se ocitl v Himálajích.

A ještě mi nedá nezmínit společnou túru na Tlstou a Ostrou ve Velké Fatře, která je mojí srdcovkou a zřejmě i ostatních turistek, protože na této společné túře jsme měli rekordní účast. A rozhodně právě tuto doporučuji každému – nádherné skalnaté hřebeny, velkofatranská divočina a neopakovatelné scenérie s výhledy.

Nevím, jestli je úplně neznámá, ale já jsem až minulý rok objevila kouzlo Babek a Chaty pod Náružím. Jde o krásný vyhlídkový vrch v Západních Tatrách, ale bez davů turistů. A pokud ti to bude málo, okruh si můžeš prodloužit ještě přes Sivý vrch. Ideální túra za mě na Liptově.

Za mě turistika nikdy nebude o sportovním výkonu, nemám na to predispozice haha. Jelikož ale pracuji s lidmi, pro mě jsou hory ideální na psychický odpočinek a načerpání energie. A protože ještě miluji i focení, jsem schopná půldenní túru natáhnout klidně na celý den, rozplývat se nad kytičkami, kochat se výhledy nebo jen tak být.

Občas je to však i výzva, vždyť když si vzpomenu na sebe před pár lety a své nejisté kroky na horách, teď miluji skalnatý terén, řetězy, i náročnější úseky, či delší túry s větším převýšením a kilometry a pocit, že jsem dokázala něco, na co bych si před lety netroufla. :) A i toto chceme, aby bylo jedním z hlavních poslání našeho klubu a komunity, abychom se společně posouvali, podporovali, zkoušeli nové věci či překonávali své limity.

Velmi se mi líbí, jak je pozitivní skupinové nastavení nakažlivé. Počasí na horách je nepředvídatelné a stane se i nám, že na den společné klubové turistiky vychytáme mlhu, vítr, nějaké dešťové kapky. Ale jakmile jsme jako skupina dobře naladění, i túra s horším počasím se dokáže proměnit ve skvělý den na horách. A to je perfektní.

Určitě ale nezapomenu na to, jak jsme na hřebenovce Nízkých Tater, tedy čtyřdenní túře s trasou dlouhou cca 100 km, předposlední den seděli a holky reflektovaly, co všechno si přibalily navíc a teď to musí nést v batohu. Na takovéto túře je totiž správné úsporné balení polovina úspěchu a člověk cítí každé kilo navíc. Jedna vytáhla obrovskou taštičku s líčidly a druhá malý kovový obouvák. To jsem opravdu nečekala 😁. Všichni se ale učíme, i na vlastních chybách, takže i toto je součástí cesty sbírání zkušeností turistek.

Na společných túrách jsme potkali medvěda, měli zásah horské záchranné služby, pomáhali slabším turistům, pro které byla technická část trasy příliš velkým soustem, zastihlo nás špatné počasí.

Všechny tyto momenty lidi spojují. Ale mám pocit, že je ještě víc spojují i pozitivní společné zážitky, které na klubových akcích prožili. Stejně jako společné překonávání překážek a sama sebe. Dávají pocit sounáležitosti, spolupatřičnosti a ty jsou v dnešní individualistické době velmi vzácné.

Osobně si myslím, že ženy, i když se často podceňují, jsou silné, bojovné, jsou prostě vlčice schopné všeho. A když se ženy spojí do nějaké skupiny, má to obrovskou sílu. A tohle je přesně důvod, proč to celé děláme. Když zorganizujeme nějaký výstup a akci, kde ženy překročí svou komfortní zónu (nejen ve výškových metrech, ale i v různých jiných faktorech jako je neideální počasí, délka trasy, zima, sníh, únava,..) a navzdory všemu se jim potom objeví úsměv na tváři a štěstí v očích, tak to je to nejvíc.

Protože to je přesně ta energie, kterou z toho chceme mít i my a kterou potom můžeme i my šířit dál. Je to energie, která i nás pohání vpřed a motivuje k této dobrovolné práci. A o tom to celé je. Dělat věci, které mají smysl, a motivovat k takovýmto výkonům a výstupům z komfortní zóny i jiné ženy, které v sobě díky tomu objeví svou sílu a potenciál, jsou na horách šťastné a svobodné.

V první řadě asi to, že strach je jen v naší hlavě. Skutečný život totiž začíná za hranicí své komfortní zóny a každý krok do neznáma přinese něco pozitivního. Mně samotné se to už několikrát potvrdilo, a proto chci tímto vyzvat i další ženy. Výstupů a akcí u nás se určitě nemusí nikdo bát. Vždy tam panuje dobrá nálada, sejde se příjemná partička, hodně se nasmějeme, ale také se vzájemně podpoříme. Nijak se neporovnáváme a nesoutěžíme. Jen si užíváme přítomný okamžik.

Pokud se ale ptáte na to, jestli vyrazit na hory o samotě, tak to je asi na delší debatu a je to velmi individuální. Před pár lety jsem ani já neměla problém jít na hory sama. Avšak pod vlivem médií se i u mě objevil strach z medvědů, a proto raději chodím na hory v nějaké společnosti. Na tom ale není nic špatného, protože prvořadá je bezpečnost, že ano? Pokud ale žena cítí, že si potřebuje vyzkoušet nějaký trek o samotě, určitě jí tímto posílám podporu. Mluvila jsem s mnoha ženami, které prošly stovky až tisíce kilometrů o samotě, a přineslo jim to do života velmi mnoho. Vlastně to v nich změnilo úplně všechno. Tak proč to nezkusit? :)

DĚKUJEME Horsalkám za rozhovor a přejeme mnoho skvělých zážitků a úspěchů!

💪 Chceš posílit tělo, aby ti turistika přinášela ještě více radosti a bezbolestných kroků?

Vyzkoušej naši 21denní výzvu na zdravá a silná záda – ideální pro všechny ženy, které milují nejen hory, ale pohyb v jakékoli formě.