Blog

Lucie je důkazem toho, že trpělivost a vytrvalost přinášejí ovoce. Tři roky se snažila najít rovnováhu mezi mateřstvím, prací a péčí o sebe – až při Novoroční výzvě si konečně vytvořila návyk, který jí změnil život. Dnes cvičí s radostí, má víc energie, lepší náladu a sama cítí, že je spokojenější mámou i ženou.

S podporou manžela, který je jejím velkým motivátorem, se pustila naplno do aktivního životního stylu. V rozhovoru prozrazuje, co jí pomohlo vydržet, jak si organizuje den a jak důležitý je návyk, který se stane součástí každodenního života.

Myslím, že hlavní důvod, proč se mi konečně podařilo vytvořit si návyk, byl ten, že jsem se už cítila ve svém těle opravdu velmi špatně. Také mi trochu povyrostly děti a byla jsem konečně schopná najít si víc času sama na sebe. V neposlední řadě jsem se na sebe už naštvala, že mám opravdu dost kvalitních informací k tomu, abych je konečně dokázala využít a přetavit do nějakého schopného výsledku. Upřímně jsem byla i zvědavá, jestli to opravdu zafunguje, když se do toho konečně pořádně opřu. Vzala jsem to tedy sportovně, jako nějakou výzvu, a řekla jsem si, že zkusím opravdu poctivě makat. Že si konečně vytvořím návyk, kterého se už tak snadno nezbavím – a zatím, klepu na dřevo – to celkem funguje. Pomohla mi vyloženě vaše novoroční výzva, která trvala 50 dní, a ty jsem si opravdu poctivě každý den odcvičila. I když byl volný den, dala jsem si individuální silový trénink, abych si nepřerušila budování návyku.

Začala jsem se snažit i zdravěji stravovat a k tomu už nějakou dobu poctivě dodržuji i přerušovaný půst. Po novoroční výzvě jsem se rovnou pustila do programu MasterPack na vašem Fitshakeru a musím přiznat, že ten návyk už začíná být tak silný, že když výjimečně necvičím, jsem z toho smutná a těším se na další den, kdy se do toho zase pustím. Doufám, že mě to nadšení už neopustí. Musím přiznat, že jsem měla štěstí, že jsem za tu dobu nebyla moc nemocná, ale na druhou stranu mám pocit, že i to zdraví mám mnohem kvalitnější právě díky změně životního stylu.

Podle mě není nic lepšího než výzva. Je tam už nějaký pomyslný cíl, ke kterému se může naše hlava upnout, a dává nám příležitost vybojovat smysluplný boj sama se sebou. Výzva je pěkně rozmanitá. Každým cvičením jsem se postupně učila poskládat si týden plný pestrého pohybu. Díky výzvě jsem si oblíbila i tréninky, do kterých bych dříve vůbec nešla. Zaměřit se každý den na jinou partii těla – a i když jsem zmiňovala, že i ve volných dnech jsem cvičila, dnes už, když mám vybudovaný návyk, vím, že je potřeba zařadit i den na odpočinek a regeneraci.

Kromě různých typů cvičení jsou ve výzvě opravdu zajímavá informační videa – ať už se týkají zdravého stravování, motivačních videí o tom, jak zvládnout boj sama se sebou a překonat se, nebo celkově skvělých tipů ke zdravějšímu životnímu stylu a jídelníčku. Všechny tyto informace jsem pomalu vstřebávala skrze vaše výzvy během tří let, kdy jsem neustále začínala a selhávala ve snaze o změnu.

Udělala jsem si systém, že cvičím hlavně, když dám mladšího synka odpoledne spát. Díky tomu moc nemyslím na jídlo a daří se mi dodržovat svůj fasting. Po cvičení se plnohodnotně najím a mám ještě chvilku svůj relax. Potom mám ještě pohyb, když jdu pro staršího syna do školky a ještě se vyblbneme venku na hřišti. Naštěstí jsem stále na mateřské a jen brigádně vypomáhám po večerech v práci. To ale mnohdy vnímám spíš jako relax, protože dělám grafiku a je to spíš taková kreativní činnost.

Až ale nastoupím do práce, mám už plán, že si svoje tréninky odcvičím vždy ráno ve firemní posilovně (což mě snad nakopne do pracovního dne). Všímám si, že od té doby, co jsem si vybudovala návyk, se mi změnilo myšlení. Dřív pro mě bylo cvičení činností, kterou jsem dělala jen když jsem stihla. Nebyla to pro mě priorita. Teď to vnímám spíš tak, že se na to cvičení už od rána moc těším, začalo patřit mezi mé hlavní priority, skoro až mé hobby. Do budoucna chci být příkladem i pro své děti, pro které nebude cvičení nic cizího a bude to pro ně spíš přirozená aktivita, protože to uvidí u obou rodičů (manžel je odjakživa pohybově aktivní). Budou tak mít lepší zdravotní základ/návyk do budoucna – co se týče cvičení, tak i stravování.

Cvičení a pohyb jsem měla v podstatě ráda od malička, ale v dětství to přece jen nebyl můj každodenní chléb, a tak jsem si z toho nedokázala vytvořit právě ten důležitý návyk. To, že se to pro mě stalo mojí denní rutinou, mě velmi posílilo a vlilo do mě mnohem víc spokojenosti sama se sebou.

Každý den, když to zvládnu, si dám duševní high five a můžu být na sebe za něco mega hrdá. Mám i lepší náladu a myslím, že i děti to tak víc cítí ze mě – že jsem klidnější, spokojenější a vyrovnanější. Nejvíc mě upřímně baví tabata s Maťem Olejárem, HIIT s Honzou a klasický silový trénink s jednoduchými, nepřekombinovanými cviky (dřepy, kliky, angličáky, planky plus nějaká ta zvýšená zátěž). Pravdou ale je, že beru každé cvičení, které tu máte v programu, jako výzvu a vždy se těším, když odcvičím to, co je v kalendáři.

Veru tak, manžel odjakživa žije velmi zdravě. Pravidelně cvičí a snaží se zdravěji stravovat. Je pro mě velkým motivátorem, skoro až osobním trenérem a inspirací, i když zpočátku mě to neskutečně iritovalo a frustrovalo, když jsem viděla, jak všechny tyhle zdravé věci zvládá pravidelně bez reptání – na rozdíl ode mě. Já jsem během těhotenství a kojení měla minimální energii a neustálou chuť na sladké. Dokopat se ke cvičení byl pro mě předem prohraný boj, protože jsem věděla, že to nedokážu dělat pravidelně – neměla jsem na to ani mentální, ani fyzickou sílu s dvěma malými dětmi. Tak to i vypadalo s mými výzvami – začala jsem a vydržela maximálně dva týdny.

Potom se to zase jen zhoršovalo. Stále jsem se snažila do toho dokopat, ale aspoň jsem načerpávala teoretické znalosti. Teď, když děti trochu povyrostly, se mi to konečně podařilo a opravdu doufám, že si každý den dál buduju silnější návyk. Je to pro mě už pátý měsíc bez selhání, což je můj osobní rekord, a v hlavě jsem poprvé opravdu nastavená tak, že s tím nechci přestat. Neberu to už jako nějaké období, že do léta chci zhubnout do plavek, ale beru to jako něco, co chci dělat kvůli tomu, jak se ze sebe zdravě a spokojeně cítím.

Největší úspěch, na který jsem hrdá, je, že jsem se konečně dokopala k nějaké pravidelné pohybové činnosti a nepřestávám. Že mě to chytlo a místo toho, abych se do cvičení a zdravého jídla musela násilím nutit, se na to denně těším.Stejně tak je pro mě díky tomu každý den moje malé osobní vítězství a ještě k tomu se samozřejmě cítím lépe.

Určitě bych jim ráda vzkázala, ať si nedělají starosti, pokud se jim to nedaří. Mnohé z nás jsou maminky a každá máme u dětí směs různých nepředstavitelně těžkých a komplikovaných období. I když máme pocit, že stagnujeme nebo neustále selháváme, tak to tak není... je to proces a ten nějakou dobu trvá.

Mně to trvalo tři roky... Málokomu se životní změna dá udělat ze dne na den. Já jsem si sice myslela, že stále selhávám, ale teď zpětně vidím, že jsem postupně nabírala informace a odhodlání a jednoho dne se mi konečně podařilo se zatnout a najednou to šlo. Ale teda... najednou jako najednou... nejpodstatnější a nejdůležitější krok byl vytvořit si z cvičení právě ten mnohokrát opakovaný návyk. Dřív se říkávalo, že vytvoření návyku trvá cca 30 dní. Dnes, v době sociálních sítí, se náš mozek v této konkrétní věci trochu zpomalil a těch dní potřebuje trochu víc.

Těch 50 dní, jako trvala novoroční výzva, bylo pro mě akorát a každým dnem se mi ten návyk jen posiluje. V neposlední řadě bych ráda vzkázala, že je to ta nejlepší věc, kterou pro sebe můžeme udělat. Zdraví se vám zlepší, samy sobě se víc líbíte a i síla na děti je větší, takže toho víc stíhám a nejsem tak nervózní a unavená, jako jsem bývala.

✨ Posilujeme ženy, aby mohly být tou nejlepší verzí sebe samých! ✨

Na Fitshakeru věříme, že zdraví a pohoda začínají v kuchyni a pohybem. S našimi recepty, tréninky a podporou komunity ti pomáháme cítit se silná, sebevědomá a plná energie.

➡️ Přidej se k nám a začni svou cestu za lepším JÁ ještě dnes! 💪🌿