Blog

Příběh Dominiky tě chytí za srdce 😊. Něco podobného prožívá hodně z nás – vytyčila si cíl, řekla si, že za ním tvrdě půjde, a opravdu to dokázala 😊. Jak zhubla Dominika za půl roku 22 kilo? Přečti si to, vážně to stojí za to 😊.

Všechny vás ve FS srdečně pozdravuju 😊.

Novoroční výzva 2022 byla skutečně tím nejtěžším začátkem v mém osobním životě, jelikož jsem šla do něčeho, co jsem neznala. Nikdy předtím jsem necvičila déle než 5 dní, o stravě nemluvě. Vždycky jsem selhala, a ačkoliv jsem po změně velmi toužila, tento začátek ve mně dodnes evokuje strach. Ne že se něco stane, ale že znovu samu sebe zklamu, a věděla jsem, že toto už nechci.

Manžel nebyl nikdy ten typ, který by kritizoval moji váhu a vzhled, vždy mě bral takovou, jaká jsem, a neřešil, jak vypadám. Jsem maminkou tří dětí, asi to prostě bral tak, že to tak možná má být. Ale, upřímně, nevím 😄.

Z nejbližšího okolí mi moje kamarádka Majka dodnes říká, že takto velkou mě nikdy nevnímala. O Fitshakeru mi však stále povídala, dokonce jsem 2- či 3krát začala, ale potom přišlo tisíce ALE a vždy to krachlo.

Moje máma, můj největší kritik, právě na Vánoce 2021 řekla, že by už bylo třeba něco se sebou dělat. Ne ve zlém, ale proto, že jsem si vědomě i nevědomě soustavně stěžovala, že mě něco bolí, že se sama v sobě necítím dobře. Na rozhovor u stromečku si dodnes detailně pamatuju.

Jelikož máme výborný vztah, asi to byla právě ona, která mě na začátku „hecovala“ nejvíc. Občas pěkně, občas i uštěpačně, neboť pozná moji povahu a ví, že když se urazím a zažeru, jdu do věcí naplno.

Vlastně to asi dělali celý život i moji bratři, jelikož ti měli donedávna pravidelné připomínky k mojí váze. Karta se však obrátila, dneska se valí s pupky oni a věřím, že by mě ani nedoběhli. A? Dnes jsou ticho, kdoví proč 😊.

Takže jsem, berme to jako celou výzvu, začínala na dvou lodích. V jedné jsem seděla sama, kdy jsem potřebovala najít svoje odhodlání, a v té druhé seděli moji nejbližší, kteří hlasitě skandovali a drželi mi palce.

Dodnes děkuju právě mámě, manželovi a kamarádce, protože se mnou prožívali nejen úspěchy, ale i ty krize. A právě na tom jsem to celé postavila.

Do Novoroční výzvy jsem se přihlásila hned začátkem ledna a už cca týden před oficiálním startem jsem začala omezovat stravu, trošku více chodit.

Důvěra v sebe: úroveň -300. Ale chuť na změnu byla silnější než sebedůvěra a to mě tahalo dopředu.

Ale ty skutečné pochybnosti přišly mnohem dřív, než jsem sama čekala. V tom největším odhodlání člověk začíná vždy s plným nasazením a já jsem to dělala přesně takto.

Ale přešlo pár dnů, přišel hlad, chuť na sladké, svalová horečky a až tehdy pro mě začal skutečný boj. Ta pravá, skutečná výzva. Myslela jsem stále jen na několik věcí a ty jsem si opakovala dokola.

Dokonce jsem si všechno zapsala do diáře od FS a opakovaně to četla. Důvody, proč to chci. Že se nechci špatně cítit, nechci špatně vypadat, chci zvládnout vyběhnout do schodů, ohnout se k dětem. Dovádět s nimi venku, zvednout nohy výš než do výšky potřebné pro chůzi. Velkým pomocníkem mi byla motivační fotka na telefonu, kterou tam stále ještě mám.

Mnozí se smáli, že s tím už nemám nikdy počítat, na fotce mám cca 56 kg. Nebo že jsem samolibá, když se dívám na sebe. Nikdy jsem neodpověděla. A když, tak jen těm, kteří mi za to stáli. Jen já jsem věděla, že to potřebuju mít každý den před očima, a ne jen jednou. Vždy, když ťukám do mobilu kvůli hodinkám, jsem tam viděla sebe, krásnou, usměvavou a spokojenou právě proto, že mám přiléhavé šaty a vím, že v nich vypadám krásně. Sepsat si důvody, vidět to, čeho chci dosáhnout – to mě drželo, táhlo a motivovalo.

Tak v první řadě DĚKUJU, obrovsky děkuju Jance z novoroční výzvy za dokonalý jídelníček, který mi dokázal, že i zdravá strava může chutnat. Přiznám se, že jsem se ho držela den po dni na 120 %. Nikdy jsem nebyla typ na počítání kalorií, příjem – výdej. Dodnes neznám kalorické hodnoty jídel.

Svoje stravování jsem postavila na tom, že pokud chci být spokojená, musí mi jídlo chutnat. Napumpovala jsem svoje jídla množstvím zeleniny, všechny mléčné výrobky, jogurty, smetanu a mléko jsem nahradila rostlinnými a začala jsem sledovat obsah jídel na obalech. Ne kolik tam čeho je, ale jaká je hodnota v kcal a první příčky složení. Myslím, že toto mi zůstane už navždy.

Nesním cokoliv a snažím se k tomu vést celou rodinu. Stravování jsem si snížila na 3 jídla denně, potřebovala jsem stáhnout rozmlsaný žaludek. A mně osobně to takto stačí. Nejím nic kromě jídelníčku, žádné dobrůtky, ani jen jeden kousek na chuť.

Prostě jsem se v hlavě přepnula, že budu jíst jen to, co potřebuju. Chce to čas a trpělivost, ale došlo mi, že od ledna jsem nejedla žádnou sladkou čokoládu a už mi přestala chybět. Vidím krásné výsledky, procítila jsem svoji dřinu a krize, a i když by mi jeden dílek neublížil, nevím, jednoduše jsem si řekla, že nechci a hotovo.

Není nic krásnějšího než vidět zamračené okolí, jak vám nutí sladké, a vy s úsměvem poděkujete a nedáte si. Jsou to právě lidé a naše okolí, které nás naplno ovlivňuje, a celou touto výzvou jsem pochopila, že prvořadá jsem já, moje pocity a až potom jsou tu ti druzí, kteří vás budou nutit, provokovat a smát se: „jak dlouho ti to vydrží“? Tak se dnes směju já a říkám jim, že dokud si neřeknu, že si dám.

Toto je jinak skvělá otázka, protože od 10. 1. 2022, začátku novoroční výzvy, jsem dodnes nevynechala ani jediný den bez cvičení, ani neděle. Můj Fitshaker je zelený jako tráva na jaře.

Ve výzvě jsem cvičila vždy to, co bylo přidělené v daný den, po výzvě jsem měla měsíc HIIT, potom měsíc tabatu a potom začala plavková výzva.

Výjimkou pro mě byly dny, kdy byly jóga, pilates (ty mi nedoporučili ze zdravotních důvodů pro hypermobilitu a často jsem po těchto cvičeních cítila bolesti) a tanec s Elierem. Potřebovala jsem a potřebuju cítit teplé tělo, pot a takovou tu bolest, která ve vás vyvolá radost.

Dnes, když je na programu jóga apod., vezmu expander, činky nebo i švihadlo a vyskládám si cviky na nohy, ruce, břicho a nějaké to kardio. Vždy se směju, že půlhodinka s Fitshakerem je úžasná a stačí mi, ale když cvičím sama, tak dám ještě toto, pak ještě toto a dojde mi, že cvičím i hodinu.

Našla jsem si v tom i svoji terapii, svoji osobní psycholožku, která mi pomáhá přemýšlet, vybít si nervy a zlost. A plus ten nenahraditelný pocit po, to je něco, co zažije člověk skutečně jen po tréninku.

Celkově je to od ledna do června cca 22 kg. Novoroční výzva ze mě vzala 6,3 kg, další kila od konce novoroční do plavkové byla zhruba 9,7 kg.

Plavkovou výzvu jsem začala jako cca 71kilová osoba a další kila a centimetry jsou pryč. V centimetrech jsem zhubla též krásná čísla, ta jsou pro mě mnohem lepším ukazatelem.

Tato čísla však, myslím, zaujmou málokoho, fotky jsou tím nejkrásnějším důkazem. A tedy taky to, že velikost XL vystřídalo aktuální S 😊.

Nikdy si neříkejte, že to nedokážete. Dokážete to, jen je potřeba najít si svoji cestu. Nechte se motivovat a vést druhými, na tom není nic špatného.

Hledejte však svoje JÁ, svoji sílu, svoji energii. Samu sebe proměňte na to, co chcete, v rámci svých možností.

Hodně lidí po mně opakuje, snaží se cvičit, co já, jíst, co já. Já říkám, že toto není o tom, aby šli druzí mojí cestou. Každý si musí najít ten svůj způsob.

Často se stane, že vás demotivuje, když nezvládnete tolik jako někdo druhý, ale to je úplně v pořádku.

Využijte svoji silu, kterou vám dá vaše tělo, svoje odhodlání, které máte. Cvičte tak, abyste z toho měli radost.

Pokud makáte ve zlosti a nervech, určitě nedosáhnete po cvičení toho pocitu, který má být, a ani výsledku. Pokud chcete změnu, a že ji skutečně chcete, dělejte to s radostí. I bolest se dá snést tak, že si dáte pauzu, prodýcháte to a jdete dál.

Nezvládám už vůbec nic, úplně a celkově se vzdávám? Na to jsou přece lehčí verze a varianty cvičení.

A pokud už jste úplně na konci svých sil a nejde to žádným směrem, přestaňte, sedněte si ke stolu a napište si všechny svoje důvody, proč jste chtěli změnu. Hledejte sebe, svoje rozhodnutí, které jste do sebe vložili na začátku. Najděte fotky, svoje cíle a sny a dívejte se. Čtěte... Zamyslete se... a nechoďte zas hned cvičit. Dopřejte si čas, přemýšlejte a vraťte se tehdy, když to tak cítíte.

Já jsem to dělala nespočetněkrát a přiznám se, že toto byl můj tahák, když všechno bolelo. Důvod, proč to chci. Když ho najdete a je pravý a upřímný, zvládnete to.

I já jsem začínala s nulovým egem, nulovou odvahou a bídnými představami. Dnes jsem hrdá, že jsem se nevzdala. Všem nepřejícným jsem ukázala, že na to mám, a sama sobě jsem dokázala, že jsem silnější, než jsem si myslela, odvážnější, než jsem čekala, a bojovnější než kdykoliv předtím.

Kolik do toho vložíš, tolik se ti toho vrátí. Proměna těla je naštěstí spravedlivá přímá úměra, žádné nerovnice a zkratky. Nakolik si dokážeš věřit, nakolik se snažíš, přesně tolik ze sebe dokážeš vytěžit.

V mém případě to bylo víceméně kromě fyzické proměny i o takovém psychologickém progresu, nastavení režimu, osobních pravidel a

A co bych vzkázala sama sobě, svému starému JÁ?

Že mu děkuju, že v mém těle vyrostly 3 zdravé děti, že to moje tělo vydrželo, porodilo, ale tady to končí. Pozdravuju ho a posílám někam do pá pá, a ať se už nevrací.

Totiž nevěřila jsem tomu, ale tvrzení, že se musíš naučit milovat samu sebe takovou, jaká jsi, je na 100 % pravdivé. Našla jsem smíření se sebou, se svým starým já, přece jsem z nějakého důvodu takto vypadala. Celé jsem to poskládala z toho, že se miluju, ale chci být jiná.

Začátkem proměny jsem se přestala vrtat v tom, proč a z jakých důvodů jsem takto dopadla. Jednoduše jsem se sama objala, poděkovala si, zatřásla „špeky“ a pozdravila je a dnes jsou skutečně pryč 😊.

Na samém začátku jsem si jako výhružku zapsala, že pokud zhubnu na 60 kg, půjdu dělat trenérku. Nevěřila jsem, že se k tomu číslu vůbec ještě přiblížím. A dnes ho mám na dosah, s tím nejlepším našlápnutím, a i navzdory překážkám jsem tady, stále cvičím a co je ještě lepší, zamilovala jsem si to.

Den bez cvičení u mě nepřichází v úvahu a nehodlám to ani změnit.

Stalo se mým koníčkem a odreagováním asi tak, jako chodí moje máma na zahrádku 😊. Ale pokud bych mohla mít fitness cíle, chtěla bych být součástí Fitshakeru. Je to tak dokonale promakaný projekt, nápad s krásnými cíli a výsledky, že pokud by byl něco vrchol mých snů, bylo by to tričko s logem FS a vědomí, že jsem součástí úžasné věci a ve velmi pozitivně nabitém týmu lidí.

Nebudu však lhát, jako svoji osobní výhru a odměnu jsem si už sama se sebou dohodla, že nějaký ten kurz trenéra si udělám, možná ne proto, že se tomu budu i věnovat, ale proto, abych ještě trochu odborněji a kvalitněji uměla cvičit, poradit jiným a motivovat ty, kteří o to stojí 😊.

Na toto velmi ráda odpovím, jelikož jsem dlouho hledala popis toho pocitu. Ten základní rozdíl je lehkost.

Najím se, ale cítím se lehká. Cvičím a cítím se lehká. Chodím, běhám, zdvihám ruce a cítím se lehká.

Je to nepopsatelný rozdíl jak ve fyzickém vnímání, tak i v tom psychickém, v hlavě. Radost z výsledku, pochvala od okolí, uznání manžela, že ačkoliv jsem nikdy pro něj nebyla škaredá a vždy jsem se mu líbila, dnes jsem krásná. Menší oblečení i závistivé pohledy, vědomí, že žiju zdravě, stravuju se zdravě.

A ještě bych sem napsala řádky a řádky o tom, jaké to má celé benefity. Jsem hrdá a pyšná sama na sebe a toto je v životě základ. Sebeláska a spokojenost se sebou samým. Tady všechno v našich životech začíná a já jsem skutečně šťastná, že jsem to dokázala znovu objevit.

Přeju to z celého srdce každému, kdo po tom touží. Nevzdávejte se, nikdy. Za žádných okolností.

Za chvíli si můžeš začít užívat i další výzvu! Už 4. 9. totiž startujeme Restart po létě! Pojď se přidat a vyformuj si svoji postavu snů.

Bude to společná, energií nabitá jízda, která tě zaručeně bude bavit. Už se na tebe těšíme! ❤️