Mirčin příběh je důkazem toho, že i když máme na bedrech nekonečný seznam povinností, pořád si dokážeme – a máme právo – najít čas pro sebe. V rozhovoru s touto inspirativní mámou, manželkou, zaměstnankyní (a fitšejkračkou tělem i duší) se dozvíš, jak si dokázala uprostřed pracovního a rodinného kolotoče vybudovat pevné návyky, vrátit do života pohyb, naučit se naslouchat svému tělu a změnit svůj mindset. Mluví o tom, proč nejsou čísla na váze tím nejdůležitějším, jak jim doma skvěle funguje plánování a proč je podpora partnera klíčová.
Tento rozhovor ti ukáže, že i pár minut denně pro sebe může znamenat velkou změnu.
Mirko, kdy sis řekla, že je čas něco změnit a začít se víc starat o sebe? Co bylo tím rozhodujícím momentem?
S Fitshakerem cvičím od poloviny dubna 2024, ale takový ten správný wake-up call u mě nastal po těhotenství a porodu, takže jsem na této – jak tomu já říkám – cestě za zdravím už delší čas.Mám celoživotně celiakii, nejvyšší stupeň, a ještě jedno přidružené autoimunitní onemocnění. Těhotenství bylo těžké, porod ještě těžší a mateřská byla pro mě velmi náročná nejen po fyzické, ale i po psychické stránce.
Jako únik od každodenních povinností jsem zvolila právě sport, a zejména běhání. Ke sportu jsem měla vztah vždy tak „střídavě oblačno“. Top formu jsem měla v roce 2016 a nejhorší před těhotenstvím, okolo roku 2020 – to jsem se při své výšce 162 cm vyšplhala na 68 kg. Výrazně k tomu přispělo nové sedavé zaměstnání a samozřejmě období covidu, kdy se i ten přirozený pohyb venku úplně vytratil.Každopádně, těhotenství u mě doprovázelo neustálé zvracení a nevolnosti, ale chválabohu všechno dobře dopadlo.
Z porodnice jsem šla 65kilová, tedy lehčí než před těhotenstvím, ale velmi slabá. Porod byl pro mě velmi náročný a musela jsem být po něm ještě chvíli v péči lékařů – a právě to mě absolutně nastartovalo. Během prvního roku mateřské jsem zhubla na váze nějak přirozeně, protože jsem řešila celou řadu zdravotních komplikací a do toho mi náš malý absolutně nedal vydechnout. Ale nebyla to ta ideální cesta. Každopádně jsem se ale po nějakém čase začala cítit lépe a nabrala jsem sílu a i odvahu vzít zodpovědnost za vlastní zdraví do vlastních rukou.
Zhruba po dvou letech na mateřské jsem se dostala na 61 kg, v podstatě jen stravou a přirozeným pohybem kolem malého a občasným běháním. No a potom jsem nastoupila po mateřské zpět do práce a najednou jsem neměla vůbec na nic čas. Cítila jsem, že se tak nějak ztrácím ve věčných povinnostech. Být v sedavé práci 8 hodin denně, být každou možnou chvilku s malým, postarat se o pejska, zajistit nákupy, vaření, krabičkování, péči o domácnost...
Sport a pohyb šly zase úplně stranou. Ale právě tehdy jsem si řekla, že to takhle nemůže být. Ženy to mají v dnešním světě neuvěřitelně náročné. Mají být matky, manželky, zaměstnankyně, ženy v domácnosti... Prostě ne. Museli jsme si s manželem sednout, promluvit si a říct si, že každý z nás musí mít čas i pro sebe.Když už jsme u manžela – toho taky musím pochválit a musím říct, že podpora doma je extrémně důležitá věc a přála bych všem ženám, aby si to dokázaly doma vykomunikovat. Mě manžel neuvěřitelně podporuje a od té doby, co si zažil svůj čas na mateřské (mimochodem doporučuji všem mužům), má obrovské pochopení pro spoustu věcí. Někdy se ani nestačím divit, že ho například samotného napadne naložit pračku, případně oloupat zeleninu, nachystat mi suroviny na vaření, nebo nakrabičkovat jídlo pro všechny na další den.
Vidím, že tvůj život je velmi dynamický – práce, dítě, pejsek, domácnost… Jak sis do toho všeho našla prostor i na pohyb?
Tady je odpověď velmi jednoduchá. Plánování :) Je to neoddělitelná součást našeho života.
A co pro tebe znamená Fitshaker a jak ti pomohl zařadit pravidelné cvičení do života? Máš za sebou rok jako fitšejkračku, jak to vnímáš?
Po třech měsících po nástupu do práce po mateřské jsem cítila, že nemám čas a už pomalu ani sílu na nic – jen věčný kolotoč povinností. A potom jsem narazila na Fitshaker. Zapojila jsem se do Plavkové výzvy, ale začala jsem s FS asi měsíc před ní.
A to mi dodalo takovou neuvěřitelnou motivaci a sílu... Je to pro mě bezedná studnice inspirací, příběhů lidí, receptů, tréninků... V tu chvíli to bylo absolutně a přesně to, co jsem potřebovala. Potřebovala jsem mít vyskládaný cvičební plán, abych nemusela něco hledat ráno nebo večer na YouTube.Potřebovala jsem přístup ke všem – nejen cvičebním, ale i vzdělávacím a motivačním příspěvkům. A hlavně! Potřebovala jsem ten pocit, že v tom nejsem sama. A tohle mi Fitshaker všechno dal.
Jaká byla tvoje největší výzva na této cestě a jak jsi ji překonala? Co tě žene vpřed na cestě k překonávání překážek?
Největší výzva pro mě byla najít svou sebehodnotu. Před mateřstvím mi do velké míry do formování sebehodnoty vstupovaly akademické a pracovní úspěchy. Jak jsem ale zmiňovala, mateřská byla pro mě náročná nejen po fyzické, ale i po psychické stránce, protože jsem na dlouhou dobu vypadla z akademické sféry i z práce.Ale jak jsem také už zmiňovala, v důsledku těžkého těhotenství a porodu jsem se postupně vydala na „cestu za zdravím“ a určila jsem si zdraví sebe a své rodiny za jednoznačnou prioritu. Nebylo to jako lusknutím prstu, celé to trvalo nějaký čas.Ale naučila jsem se stanovit si priority a reálně podle jejich důležitosti přijímat každý den stovky rozhodnutí (některá zásadní a jiná úplně malicherná).
No a momentálně stavím svou sebehodnotu na přijetí každého kousku svého já. Že jsem matka, manželka, zaměstnankyně, sestra, dcera, teta, členka komunity Fitshakera :) Já jsem prostě já, a ani v jednom ohledu nejsem dokonalá, ale jsem všechno toto a ještě mnohem víc každý den a zvládám to :) A jsem na to nesmírně hrdá.
Máš celiakii a další autoimunitní onemocnění – jak se ti daří skloubit speciální stravu s běžným životem a rodinou? Jak vnímáš okolí a výmluvy, že se stravou je to náročné?
Musím říct, že stravu mám dobře nastavenou odjakživa – kvůli, nebo i díky té celiakii. Nákupy, vaření a krabičkování mě provázejí celý život. Jsem pravidelně sledovaná u gastroenterologa, alergo-imunologa, také u endokrinologa a přirozeně i u gynekologa. Takže opravdu musím říct, že jsem ke stravě měla vždy odpovědný přístup a krabičkování a balení svačin mě provází celý život.
Co musím podotknout – za to patří dík hlavně mojí mamince, protože nutričně hodnotné a vyvážené jídlo bylo u nás doma odjakživa prioritou a naprosto přirozenou součástí života.Je pro mě úplně přirozené odjakživa se velmi detailně zajímat o to, co ve formě potravy přijmu. V každém případě ale – alespoň mně – pomohlo, když jsem přijala fakt, že od jídla přímo závisí kvalita mého zdraví a tedy i kvalita mého života. Když si dáte na pomyslné misky vah čas strávený plánováním jídla, nákupem, vařením, sbalením si jídla do práce, jeho přenášením... A na druhou misku vah si dáte kvalitu svého zdraví, svého života a v konečném důsledku život jako takový, tak věřím, že budete k celému tomu procesu kolem jídla přistupovat s menším stresem a s větší radostí.
Hodně žen trápí, že nevidí rychlé výsledky na váze. Ty ale mluvíš o změně mindsetu – co to pro tebe znamená?
Já jsem momentálně s FS rok. Během Výzvy do plavek (dva měsíce) jsem zhubla ze 61 na 59 kg. A momentálně celkově za čas, co jsem s FS, z těch 61 na 54 kg.Celkově tedy mínus 7 kg, pas mínus 5 cm, boky mínus 6 cm, stehno mínus 8 cm.Rozhodně to není šokující proměna typu „30 plus kilo dolů“. Ale u mě je to absolutně šokující proměna mindsetu.Naučila jsem se jídlo (a vodu) brát opravdu jako zdroj života a energie.
Naučila jsem se spojit se svým tělem a víc ho poslouchat. Naučila jsem se cvičit pilates, jógu, silové tréninky, pochopila jsem, že kardio a běh nejsou to jediné, co na světě existuje.A díky tomu dokážu být výkonnější právě i v tom běhu a ještě víc si ho užívám (pokud mám čas a chuť jít běhat).Celá rodina jsme si našli režim, ve kterém dokážeme fungovat a ve kterém já dokážu začlenit cvičení opravdu každý den do svého života. Těch 20–30 minut se opravdu dá denně najít.
A i když mi je hůř – například PMS, menstruace, ovulace či nemoc (pokud není úplně vážná) – cvičení nevynechávám, ale vyměním si dynamičtější za klidnější, nebo si dám alespoň nějaký ten strečink.A já jsem dokonce po pár měsících návratu do práce i změnila zaměstnání. Protože celá tahle moje vnitřní proměna u mě nastartovala hledání rovnováhy v životě – pro mě a moji rodinu.A jak já říkávám – ta vzhledová stránka je jen příjemný bonus.
A ještě prakticky – jak vypadá tvůj běžný den? Máš nějaký tip, jak si zorganizovat čas tak, aby zbyl i pro sebe?
Já vstávám každý pracovní den v 5.30 ráno, zacvičím si půl hodiny, vyvenčím pejska a vyrazím do práce.
V 7.00 už většinou sedím v práci.
Běžně se přes týden všude přesouvám pěšky nebo MHD a jen výjimečně používám výtahy. :) Manžel vstává s malým a odvede ho do školky. Já končím v práci dřív, snažím se nejpozději ve čtyři vyzvednout malého cestou rovnou z práce. Pak jsme spolu většinou někde venku, běháme po hřištích, prostě se nezastavíme. Manžel končí v práci později a jde rovnou domů, vyvenčí pejska a pak se někde potkáme. Dohodneme se, co je potřeba udělat, a nějak si rozdělíme úkoly.
Přes týden většinou jednou nakupujeme potraviny, děláme online nákupy s přesně promyšleným seznamem na celý týden.
Já obvykle vařím třikrát týdně – vždy máme teplé a vařené: polévku i hlavní jídlo. Většinou jíme dva dny totéž a pak se zase vaří. Každý večer se krabičkuje jídlo. Já si vždy beru do práce v zásadě jídlo na celý den, protože jsem zjistila, že mi vyhovuje mít nastavený stravovací režim, a ten se mi nejlépe dodržuje v práci.
Kolem 7.30 mívám snídani – to už mám odcvičeno a procházku s pejskem za sebou. Snídaně mívám většinou slané: brynza, lučina, cottage cheese, pomazánky a kupa zeleniny a oříšků/semen.
Kolem 12.00 mám oběd – polévku a druhé, obojí teplá, doma vařená jídla.
Kolem 18.00–19.00 většinou jím poslední jídlo dne (buď bílý jogurt/acidko s vločkami a kupou ovoce, nebo nějaký bezlepkový chleba s něčím).Chodím spát kolem desáté večer spolu s malým a manžel ještě jde před spaním vyvenčit pejska.Víkendy a volnočasové aktivity máme vždy vyskládané v duchu lásky k pohybu a přírodě, s plným batohem nakrabičkovaného jídla pro celou rodinu. :)
Možná to někomu zní jako z vojenské školy :D ale nám to takhle skvěle funguje a nedokázala bych si to už představit jinak.
Co bys vzkázala ženám, které cítí, že se ztrácejí ve svých povinnostech a samy sebe dávají na poslední místo?
Chtěla bych ženám vzkázat, aby opravdu dávaly sebe na první místo a aby se naučily říkat ne. Aby to nebraly jen jako nějakou frázi, ale reálně to zkusily i praktikovat v každodenním životě. Mně velmi pomohlo určit si hodnotovou pyramidu a opravdu se podle ní chovat.Také se mi podařilo najít svou formu reflektivního štěstí. Pro mě je to pohyb v kombinaci s hudbou. K tomu se ráda vracím, když cítím, že je toho na mě příliš. Dám si sluchátka a jdu běhat, případně si dám jen nějakou jógu. Velmi ráda vzpomínám na den, kdy se mi podařilo na paddleboardu na moři zacvičit si jógu a poslouchat při tom hudbu při západu slunce.Ženy, ptejte se samy sebe i několikrát za den, jak se máte a jak se cítíte.
Například včera jsem šla domů s vidinou, kolik věcí ještě musím ten den stihnout. A normálně jsem se začala v autobuse potit a zrychleně dýchat.No a když jsem vystoupila z autobusu, neutíkala jsem hned na poštu či do drogerie, ale sedla jsem si na lavičku, pustila si hudbu, snědla jsem si své domácí bezlepkové muffiny a vypila acidko. Takto jsem si poseděla asi pět minut, rozdýchala jsem to a nabrala energii dokončit všechny ostatní věci.Takže, ženy, myslete na sebe, zastavte se, dopřejte si to, co vám způsobuje reflektivní štěstí a co vám pomůže dobít baterky – a uvidíte, že tak toho dokážete zvládnout mnohem víc, než jste si myslely.
✨ Posilujeme ženy, aby mohly být tou nejlepší verzí sebe samých! ✨
Na Fitshakeru věříme, že zdraví a pohoda začínají v kuchyni a pohybem. S našimi recepty, tréninky a podporou komunity ti pomáháme cítit se silná, sebevědomá a plná energie.
➡️ Přidej se k nám a začni svou cestu za lepším JÁ ještě dnes! 💪🌿
Miluju cvičení, zdravý životní styl, motivační knihy, ale v první řadě svoji rodinu. Jako máma často potřebuju nekonečnou dávku tvořivosti a nápadů, jak to všechno skloubit a vytvořit zdravé prostředí pro moji rodinku. Přestože se víc věnuju cvičení, vaření nezůstává pozadu. Ráda zkouším nové recepty, a to tak, že tradiční potraviny vyměním za zdravé varianty, abychom neopustili tradice, a zároveň se posouvali vpřed. Základem zdravého života je jídlo, protože je to náš hlavní zdroj energie. A jaký zdroj si dáš, tak dobře se máš. 😊