Blog

Naše chodidlo je úžasná „architektura“. Skládá se z 26 kostí, které jsou spojeny klouby, vazy a obalené svaly. Díky nim se vytvářejí klenby chodidla – podélná (vnitřní) a příčná. Tyto klenby fungují jako tlumiče nárazů při chůzi, stoji či běhu a umožňují, aby se síla z chodidla správně přenášela výš – do kolen, kyčlí a páteře.

Na stabilitě klenby se podílejí především:

• m. tibialis posterior (zadní holenní sval) – hlavní „architekt“ vnitřní klenby,
• m. tibialis anterior (přední holenní sval) – pomáhá zvedat vnitřní okraj chodidla,
• svaly lýtka a plantární svaly chodidla – malé svaly pod prsty a ve středu chodidla, které bývají často oslabené,
• vazy a fascie (např. tzv. plantární fascie), které poskytují pasivní oporu.

Když tyto struktury nepracují optimálně, klenba se postupně „ztrácí“ – vzniká plochonoží.

V praxi je důležité rozlišit tyto dva stavy. Funkční plochonoží znamená, že noha má potenciál vytvořit klenbu – například když se postavíš na špičky, klenba se objeví. Problém je spíš ve svalech, které nedokážou chodidlo aktivně stabilizovat.

Strukturální plochonoží vzniká, když je samotná kostní stavba změněná. Klenba se nevytvoří ani při odlehčení, protože kosti a klouby jsou přestavěné. Tento stav je často vidět i na RTG snímku a někdy se řeší chirurgicky.

V praxi se však nejčastěji setkáváme s funkčním plochonožím, které vzniká v důsledku svalové slabosti, dlouhodobého přetížení či hypermobility.

Naše klenba se nedrží jen díky vazům – jejími největšími „strážci“ jsou svaly. Pokud jsou oslabené nebo nepracují správně, klenba se postupně propadá a vzniká funkční plochonoží.

Klenba nemá aktivní oporu → chodidlo se přetěžuje na vnitřní hraně.

Objevuje se únava nohou, tíha po dlouhém stání či chůzi.

Drobná svalovina chodidla se stává „línou“ – noha přestává reagovat na změnu povrchu a ztrácí pružnost. Následně trpí i kotník, koleno a kyčel, které musí „zachraňovat“ ztracenou stabilitu (především při zvýšené zátěži/únavě).

Nepanikař: oslabené svaly jsou často prvním krokem k plochonoží. Naštěstí, na rozdíl od strukturálních změn kostí, s nimi umíme pracovat – posílit je, probudit a naučit je znovu aktivně chránit naši klenbu.

Hypermobilita znamená, že klouby a vazy jsou volnější než je běžné. Někteří lidé to berou jako dar – jsou flexibilní, dokážou se víc ohnout či natáhnout. Jenže právě volnost vazů má i svou stinnou stránku.

Vazy v chodidle slouží jako „pasivní lano“, které drží klenbu. Pokud jsou příliš elastické, klenba má menší oporu a snadněji se propadá.

Svaly musí pracovat víc, aby nahradily tuto pasivní oporu. Pokud však nejsou dostatečně silné nebo se rychle unaví, noha se stává méně stabilní a plochonoží se zhoršuje.

Hypermobilita proto často znamená funkční plochonoží, které je možné ovlivnit cvičením – posílením svalů chodidla, lýtka a současně i stabilizátorů kyčle.

U hypermobilních lidí se vyplatí dbát na pravidelnou aktivaci svalů – krátce, ale často. Nestačí jedno cvičení týdně, protože vazy stále „pustí“ chodidlo do volnosti.

Valgozita paty znamená, že patní kost se naklání směrem dovnitř. Když se pata vychýlí dovnitř, vnitřní část chodidla je víc zatížená, klenba se snižuje a chodidlo se propadá.

Tento stav má přímý vliv na koleno, které se následně také stáčí dovnitř. Tak vzniká typické „X postavení nohou“.

Valgozita může být důsledkem i příčinou plochonoží – pokud je pata špatně postavená, klenba se časem zhroutí; pokud se zhroutí klenba, pata se nakloní. Často tedy jde o začarovaný kruh.

Proto je při terapii důležité kombinovat práci s chodidlem i se stabilitou pánve a kyčlí, protože právě silné hýžďové svaly dokážou bránit tomu, aby stehno i koleno padaly dovnitř a nepřetěžovaly patu nesprávně. Vždy je potřeba, abychom se na tento problém dívali komplexně.

- Nadváha nebo rychlý nárůst hmotnosti

Vyšší zátěž na klenbu může urychlit její propadnutí, zvlášť pokud už existuje svalová slabost nebo hypermobilita.

- Genetika a rodinné predispozice

Pokud má někdo z rodičů výrazné plochonoží nebo volnější vazy, je větší šance, že se podobný problém projeví i u dítěte.

- Těhotenství a hormonální změny

Hormonální vlivy uvolňují vazy v těle ženy, včetně těch v chodidle. V kombinaci s vyšší hmotností během těhotenství to může vést k oslabení klenby.

- Úrazy nebo onemocnění

Poranění kotníků, zlomeniny v oblasti nohy či neurologická onemocnění (např. postižení nervů ovládajících svaly) mohou být spouštěčem vzniku plochonoží.

Plochonoží je víc než jen „plochá noha“ – je to stav, který ovlivňuje celé naše tělo. Při jeho vzniku hraje roli několik faktorů: oslabené svaly, volné vazy při hypermobilitě, nesprávné postavení paty či nadměrná zátěž. Proto se při řešení nikdy nedíváme jen na chodidlo, ale na celý řetězec od kyčlí až po kotníky.

U malých dětí je plochá noha běžná, protože chodidlo má tukový polštářek, který klenbu překrývá. Podélná klenba se začíná formovat kolem 4. roku a může se vyvíjet až do 6–7 let. Do té doby není důvod k panice, pokud dítě nemá bolesti a při postavení na špičky se klenba objeví. Pokud by se vám však zdálo, že vaše dítě má výrazněji padlé kotníky směrem dovnitř, nebo po 6. roce mu klenba stále chybí, trpí bolestmi či výraznou únavou nohou, je vhodné vyhledat fyzioterapeuta nebo ortopeda klidně i dřív.