Blog

„Bylo jen dopoledne po návratu z krátké dovolené a já jsem cítila v těle třes, který se ale navenek vůbec neprojevoval. Den šel ve svém běžném tempu, připravovala jsem oběd, děti pobíhaly kolem, manžel vedle mě pokračoval v diskusi, aniž by si všiml, že se mnou něco není v pořádku.

Doběhla za mnou malá a přísahám, že netuším, co říkala… Zazvonil mi telefon – volá logopedka… V hlavě mi jen skočila myšlenka, sakra, zase jsem zapomněla domluvit termín. S mobilem v ruce na mě vyskočila upozornění z práce, sociálních sítí i od kamarádek… Kolem mě žila celá rodina a pořád každý řešil to svoje a chtěl něco ode mě…

Zalehlo mi v uších, slyšela a cítila jsem, jak silně a hlasitě mi bije srdce. Nevěděla jsem, na kterou stranu skočit dřív, dokud na mě nezařval manžel, co mi je a jestli ho vůbec poslouchám…“

Pokud znáš pojem syndrom vyhoření, jsi v podstatě úplně blízko. Burnout z angl. „vyhoření“ je stav dlouhodobého

• fyzického,
• emocionálního
• a mentálního vyčerpání.

Vzniká působením nadměrného, dlouhodobého a chronického stresu. Ne, není to stav, při kterém stačí dobrý 10hodinový spánek a den bez práce a lenošení na gauči.

Je to stav, kdy ti nepomůže ani ta nejluxusnější dovolená, či obsluha samotného tureckého šejka v sexy prádle.

Je to stav, který nekončí, násobí se a bere si svou největší daň. Tvé zdraví…

Dalšími prvky, kterými se toto vyhoření definuje, je pocit nekonečných povinností a nesplněných úkolů. Je to pocit, že víc dáváš než dostáváš a přitom, jak jde život a všechny povinnosti, už nestačí ani velká regenerace a dobrý spánek.

• usínáš a vstáváš unavená,
• ani po delším odpočinku (dovolené) se necítíš být „svoje“,
• nejčastěji se váže na stres a přetížení a z něj může dál přejít až do deprese.

Je to nejsilnější varovný signál pro tělo, který nepípá před koncem. Pípá tehdy, když jsi už dávno za horizontem. Jenže tělo a mysl jsou chytré mašinky. Nevzdají se jen tak jednoduše. Jdou a jdou, táhnou tě, drží, protože přece – to není až tak zlé!

Zvládáš domácnost, práci, povinnosti, tlaky a názory společnosti, vnucené tlaky sociálních sítí, zvládáš náklad rodiny, zvládáš požadavky nejbližších či kolegů. Zvládáš vlastní strachy a stresy, vlastní vnitřní boje, vlastní chyby i všechny vlivy z každé světové strany.

To tě možná zabolí, ale…

Zvládáš to všechno jen proto, že sis to ty sama dovolila. Možná vědomě, možná povahou. Možná z lásky a možná jen proto, že se to tak má.

Ale víš, co je na tom nejlepší? Že vůbec nemusíš…

Stačí si jen utřídit priority a sestavit žebříček povinností podle svých potřeb a povinností. Doslova, seřadit si život tak, jak se to líbí tobě. Aby ses cítila spokojená a ztotožněná s tím, jak žiješ a jak funguješ. Aby ti každé ráno přinášelo radost a aby ses každý večer ukládala ke spánku spokojená. Samozřejmě, život není ideál a někdy věci opravdu nejdou směrem, jak bychom chtěli. Ale k burnoutu se i přes silné prožívání a přidávání vážnosti problémům dokážeme dostat rychleji. Proto i pohled na svět a problémy je ve výsledku dost klíčový.

Uvědomění si a připuštění toho, že něco není v pořádku, je základem každého problému. Není to selhání, i když by se ti to takto mohlo zdát. Je to otevření mysli a uvolnění napětí z těla ven. Je to tak, jak to je. „Je toho na mě moc a chtěla jsem zvládnout víc, než je na jednoho člověka únosné.“ Teprve tehdy můžeš z tohoto koloběhu vystoupit a vykročit za změnou vpřed.

Heslo „zpomalím“ ať je tvým denním mottem. Ať se děje, co se děje, pokud nejde o život, nejde o nic. Počká zpráva z práce, počká kamarádka, počkají i děti, pokud to není opravdu neodbytné. Počká i nepořádek a prádlo a počká i každá povinnost, o které si myslíš, že se nedá odložit.

Řekla jsem si, že víkend je pro mě na odpočinek. Zrušila jsem víkendovou práci na PC i cvičení. Během týdne jsem si nastavila pracovní čas na jednu dobu – nepřetahuji ji. Stalo se mi, že jsem už byla tak vyčerpaná, že jsem prostě neodvezla děti na kroužky a zůstali jsme spolu doma a strávili čas spolu. Snažila jsem se jim to vysvětlit, nebylo to jednoduché, ale večer jsem si uvědomila, kolik stresu a tlaku mi to ušetřilo, protože kvůli 1 kroužku se musí transportovat celá rodina.

Stalo se mi, že jsem začala chodit pozdě a to byla pro mě kdysi jedna svatá ZÁSADA. Nechci tím říct, že je ok chodit pozdě na schůzky, ale naučilo mě to třídit si čas a schůzky tak, aby to bylo zvládnutelné a bez stresu.

Nastavila jsem se, že do postele si lehnu hned, jak uložím děti a půjdu spát. I když v kuchyni vybuchla bomba, zpracuju to ráno. A takto jsem se zamýšlela nad každou aktivitou, kterou jsem během dne měla. Po dvou týdnech jsem měla naplánované dny úplně jinak, než jsem žila dosud, a ono to začalo dávat smysl. Bylo mi opravdu lépe!

Jak sis mohla číst i výše, bez přehodnocení svého času a toho, jak ho trávíš, to nepůjde. A pokud to nezměníš ty, nezmění to nikdo. Protože máš na to, abys zvládla domácnost, děti či kdejaké povinnosti. Chce to jen hlavu a patu, plánování a třídění podle priorit. Nezapomeň, děláš to pro sebe! Sedni a piš 🙂

Jedno z největších rozhodnutí a změn v životě každého, kdo se to naučil. A já sama ti řeknu, že toto tvořilo 50 % úlevy mých stresů. Myslela jsem si, že musím každému odepsat, zařídit, vyřešit, poradit, pomoci, přijít, převézt, pohledat… a tak dál. Dokud mi nedošlo, že mě to už sežralo a že prostě nemám sílu každému vyhovět. Toto není o odmítání pomoci, je to o ochraně sebe a svých hranic. Pokud ti pomoc druhým nevadí a uděláš to s radostí, je to v pořádku. Jakmile ti ale při otázce druhé strany proběhne hlavou myšlenka, jestli musím a potřebovala jsem spíš něco pro sebe – přemýšlej. Toto je dotyk tvé hranice a čím dřív ukážeš, že se přes ně druhým nepodaří projít, tím lépe pro tebe i pro ně.

Samo okolí tě bude vnímat jinak, s větším respektem. Stačí krátká, jednoduchá odpověď: „Teď na to nemám prostor“, „Nemůžu, protože mám jiné plány“, „Mrzí mě to, dnes nemůžu“ – pozor ale na přílišné omlouvání, protože to samo v tobě může vzbuzovat pocity viny. Nastav si hranici: neudělám to, protože prostě nechci a je to v pořádku, protože to takto cítím já a šetřím si energii na jiné věci.

Tak jako se vždy říká, že cvičení je zdravé pro tělo, pomáhá i mysli. Vyplavování endorfinů zlepšuje náladu, aktivity na čerstvém vzduchu navíc uvolňují napětí o něco víc. Najdi způsob pohybu a aktivity, které tě budou bavit. Zabiješ jednou ranou několik much.

A pokud se chceš cítit ještě lépe, dopřej si pravidelné masáže, kosmetičku či posezení na pedikúře. Pokud na to prostor mít nebudeš, postačí večerní skin care vlastními rukama. Najdi si čas, zapal v koupelně svíčku a užij si pár minut sama se sebou.

Nebo, co tak čtení dobré knihy?

Nesnaž se za každou cenu vystoupit z tohoto kolotoče sama. Není hanbou poprosit o pomoc – dokonce je to dnes víc než jen odvaha.

Vypovídej se kamarádce či partnerovi, nebo komukoli, kde cítíš, že je to pro tebe bezpečné. Řekni o tom, jak se máš. Uvolníš ventil napětí a možná spolu najdete řešení, jak se postupně dostat k sobě zpět. Pokud je to osoba, která tě zná, možná pohled její strany otevře okna, přes která ty nevidíš.

A pokud to nestačí, rozhodně vyhledej odbornou pomoc. Nečekej na zázrak, ani že se to spraví samo. Pokud cítíš, že vynakládáš maximální úsilí ke změně a přesto to nejde – možná to opravdu chce názor nezainteresované osoby.

Nic z toho, co se ti děje, není hanba. Není důvod cítit se provinile ani jako zbabělec. JE to život, máš ho jen jeden, a pokud ho chceš prožít naplno, jsi jediná, kdo o to může zabojovat a napravit to, co ti nesedí.

Vstaň, hlavu vzhůru, nadechni se, usměj se a vykroč vpřed!

Netlač na sebe, že to chceš hned. I když jistě chceš. Potřebuješ čas, prostor, klid a otevřenou mysl.

Držím ti palce!

S láskou, Domi...