Blog

Jizva není jen vnějším znakem toho, že se něco zahojilo. Je to místo, kde se struktura tkáně definitivně změnila – nahradila ji vazivová tkáň s odlišnou pružností, citlivostí a funkcí. Pokud k tomuto procesu dochází v oblasti břicha, pánve nebo páteře, jeho následky mohou ovlivnit naši posturu, dechový stereotyp, funkci svalů i fungování vnitřních orgánů – v případě, že došlo ke vzniku srůstů (adhesí).

Při každém chirurgickém zákroku dochází k narušení:

• kůže, podkoží, fascií
• v některých případech i svalů, nervů a cév
• v případě břicha může dojít k narušení viscerálních struktur – dobrým příkladem je císařský řez, kdy se řeže i samotná děloha.

Proces hojení má následně 4 fáze, které je důležité respektovat i při práci s jizvou. V tkáni se tvoří kolagen, ale ne stejný jako v původní struktuře – jde o kolagen typu III, později I, který se ukládá chaoticky. Pokud se do procesu nezapojí pohyb, dech a jemná manuální stimulace, kolagenová vlákna se neuspořádají optimálně a jizva zůstává tužší, méně elastická nebo se spojuje s okolními strukturami – vznikají srůsty (adhese).

ZAJÍMAVOST: I při natržení svalu dochází k hojení jizvou. Proto je velmi důležitý pohyb a specifické cvičení už v první fázi hojení.

Jizva ovlivňuje napětí fasciálního systému, který je propojený od pánevního dna až po bránici. Fasciální systém propojuje celé naše tělo. Může měnit způsob, jakým dýcháš, držíš tělo, zapojuješ břišní svalstvo. Pokud je jizva „aktivní“, může způsobovat bolest, tlak, změněnou citlivost nebo poruchu pohyblivosti v okolí – často i ve vzdálenější oblasti (např. v bederní páteři). Srůsty v břišní dutině mohou naopak ovlivnit funkci orgánů – od trávení po plodnost.

Právě proto se jako fyzioterapeutka dívám na jizvu nejen jako na „kožní problém“, ale jako na funkční uzel, který může být tichým zdrojem potíží – i dlouho po operaci.

Pokud je tvoje jizva už zahojená (bez infekce, strupu nebo bolesti na dotek), můžeš začít s jemnou, ale cílenou prací. Nejde o masáž jako v kosmetickém salonu – jde o neuromotorickou stimulaci, mechanické ovlivnění tkáně a obnovení mobility kůže a podkoží. Častou otázkou bývá: „Kdy se o jizvu můžu začít starat?“ S jizvou můžeš pracovat už pár hodin po operaci. Každá fáze je odlišná a teď si prakticky vysvětlíme, jak celý tento proces zvládnout bez stresu.

Dechová vlna je to, co přirozeně „masíruje“ vnitřek břišní dutiny. Při povrchním dýchání do hrudníku se bránice neaktivuje dostatečně – a tkáň v oblasti jizvy přijímá velmi málo podnětů.

Technika: Hned po operaci si lehni, polož ruku na jizvu a při nádechu vnímej, jestli se břicho jemně rozšiřuje/zvedá i v této oblasti. Při nádechu si představ, že jizvu lehce „uvolňuješ“. Toto je začátek pohybové obnovy. Tuto techniku můžeš provádět už pár hodin po operaci, ale také později – na začátku každého cvičení.

Kůže v okolí jizvy může být necitlivá (hypestézie), nebo naopak přecitlivělá (hyperestézie). Obnova somatosenzoriky znamená, že jemnými dotyky s různými texturami (látka, kartáček, prst) znovu připomínáš mozku, že „tato část patří k tělu“. Proto by ses už několik hodin po operaci měla dotýkat okolních tkání břišní stěny.

Můžeš si je hladit a vnímat dotek.

Zajímavost: Citlivost se obnovuje díky tzv. neuroplasticitě – schopnosti mozku znovu vytvářet nervová propojení.

Cílem je, aby se jizva dokázala jemně „posunout“ všemi směry.

Použij bříška prstů, jemně uchop pokožku nad jizvou a:

• pohybuj s ní do stran, nahoru-dolů,
• dělej malé kroužky,
• pohybuj jí do stran, doprava-doleva.

Nezapomínej – jizvu netlačíme do bolesti! Každý pohyb by měl být vědomý, pomalý a respektující hranice těla. Při práci s jizvou nespěcháme a využíváme dech. Příklad: jemně posunu tkáň doprava, prodýchám 2–3× a až potom změním směr či sílu tahu.

Důležitou součástí je i samotný pohyb. Právě mechanické podněty – jemné pohyby, napětí v tkáni a strečink – pomáhají kolagenním vláknům orientovat se správně, tedy ve směru tahu, který daná tkáň běžně zažívá.

Tento proces se nazývá mechanotransdukce – schopnost buněk vnímat mechanické síly a na základě toho měnit své chování, včetně produkce kolagenu. Pohyb přirozeně podporuje krevní oběh a odtok lymfy – to znamená lepší zásobení hojící se tkáně kyslíkem a živinami, které jsou nezbytné pro rekonstrukci pokožky a regeneraci buněk.

Jednou z veľmi častých metód, ktorú fyzioterapeuti využívajú je aplikácia kineziotejpu, alebo crosstapu (viď. obrázok). Je to doplnková metóda, ktorá je primárne založená na mechanickom a neurologickom účinku. Najčastejšie sa využíva technika lymfatického tejpovania, ktorá dopomáha k redukcii opuchu a zlepšuje vnímanie jazvy.

Jednou z velmi častých metod, kterou fyzioterapeuti využívají, je aplikace kinesiotapu nebo crosstapu (viz obrázek). Jde o doplňkovou metodu, která je primárně založena na mechanickém a neurologickém účinku. Nejčastěji se využívá technika lymfatického tejpování, která napomáhá ke snížení otoku a zlepšuje vnímání jizvy.

Nezačnu vůbec – častý mýtus je, že „na jizvu se nesahá“, že není třeba se o ni starat. Pokud to ale necháš jen na přírodu, může se vytvořit funkčně omezující tkáň.

Začnu příliš brzy a necitlivě – práce na jizvě má svůj čas. Během zánětlivé fáze (1.–5. den) se jizvy nechceme příliš dotýkat, je přelepená a snažíme se do této oblasti pouze dýchat a dotýkat se okolní tkáně. A když začneme, vždy jemně.

Pracuji jen s jizvou, ne s jejím okolím – často je problém „skrytý“ v okolních tkáních, zejména po laparoskopické operaci. Operatéři pomocí nástrojů pracují ve větší oblasti, než je samotná jizva. Proto musíme pracovat ve větší části.

Zanedbám pohyb – pokud se po operaci málo hýbeš, tkáň nedostává podnět k reorganizaci a zůstává tužší.

Jizvu natahuji – jizvu nechceme natahovat od sebe.

Pracuji jen na povrchu kůže – častou chybou je, že se ženy bojí pracovat v hlubších strukturách. Při práci s jizvou je třeba pracovat nejen s kůží a podkožím, ale i s fasciemi. Proto se nemusíš bát vytvořit jemný tlak do hloubky a uvolňovat v této oblasti (pozor, až po zhojení). Nejlepší je poradit se s fyzioterapeutem, jak na to.

Nedostatečná edukace – mnoho žen není dostatečně informováno o tom, jak by se o jizvu měly starat, protože jim to často nikdo neřekne.

Dovolím si ti říct – jizva není jen kožní detail. Je to funkčně významná struktura, která může formovat tvé tělo zevnitř. Ale právě proto s ní můžeš pracovat – vědomě, jemně, v souladu s tělem. Pokud jí věnuješ pozornost, můžeš předejít mnoha problémům, které se neprojeví hned, ale až časem. Jako fyzioterapeutka ti doporučuji naučit se pracovat s jizvou ještě před samotným zákrokem (pokud je zákrok plánovaný) a vyhledat fyzioterapeuta/fyzioterapeutku i po operaci. Pokud tě toto téma zajímá, sleduj náš Instagram, kde najdeš praktické video, jak se o jizvu starat.

A pokud cítíš, že tvé tělo potřebuje znovu najít rovnováhu a posílit posturální svaly, skvělým začátkem je i náš 21denní program pro lepší držení těla.

Pomůže ti jemně, ale efektivně aktivovat hluboké svaly, zlepšit postavení pánve a uvolnit napětí, které si možná ani neuvědomuješ.

👉 Začni ještě dnes a dopřej svému tělu péči, kterou si zaslouží – zvenku i zevnitř.

Najdeš nás na fitshaker.cz – stačí se přihlásit a vybrat si svůj program. 💛