Blog

Možná je malá, možná výrazná. Možná si ji nosíš po porodu, operaci, úrazu nebo po nešťastné kuchyňské nehodě. Jizva. Tichý důkaz, že tvé tělo zvládlo něco náročného.

Ale víš, že jizva není jen o vzhledu? Může ovlivnit tvé pohyby, cítění, způsobovat přenesenou bolest a dokonce ovlivňovat tvé trávení či menstruaci. Jako fyzioterapeutka se dnes podíváme na to, co se ve tvé kůži vlastně děje – proč jako fyzioterapeuti řešíme jizvu a co všechno může aktivní jizva způsobovat v tvém těle.

Kůže je tvá první ochranná linie – proti mikrobům, UV záření i vůči mechanickému poškození. Když dojde k poranění břišní stěny – například chirurgickým řezem (např. při laparoskopii, sekci, operaci kýly), – tělo spustí komplexní reparační proces, jehož cílem je obnovit kontinuitu tkáně.

Tento proces sestává ze 4 základních fází, které si následně vysvětlíme (je důležité je pochopit, abyste chápali, co se s vaším tělem děje):

1. Hemostáza – zastavit krvácení (hned po poranění)

Cévy se stáhnou a krev se začne srážet. Vznikne dočasná sraženina, která chrání ránu před infekcí. Trombocyty zároveň vyšlou chemické signály, které spustí další fáze hojení.

2. Zánětlivá fáze (přibližně 1. – 5. den)

Přicházejí bílé krvinky – čistí místo poranění od bakterií a odumřelých buněk. Objeví se zarudnutí, mírná bolest, otok. Právě v této fázi se jizvy ještě nedotýkáme, ale už můžeme začít s jemným dýcháním do oblasti jizvy a vnímat okolní tkáně – dotýkat se jich. Prevence infekce je klíčová.

3. Proliferační fáze (4. – 21. den)

Tělo začíná „stavět“ novou tkáň. Tvoří se kolagen typu III – jemný, zatím ne příliš pevný. Vzniká granulační (novotvořená) tkáň, která vyplňuje ránu.

Tady je ideální čas začít s jemnými technikami manuální práce s jizvou, dýcháním a aktivací bránice, či navštívit fyzioterapeuta (závisí však i na hojení).

4. Remodelační fáze (od 3. týdne do 1–2 let)

Kolagen se postupně zpevňuje, tkáň se organizuje podle pohybu. Jizva bledne, stává se pružnější. A právě zde je důležité, jak se k ní postavíš – jestli ji necháš „zarůst“ svévolně, nebo ji vědomě podpoříš pohybem, dotekem a terapií.

Tyto fáze mohou trvat od několika dní až po několik měsíců (či dokonce let!). A právě tady se láme chleba – v tom, jak se tělo s tímto procesem vyrovná.

Optimálnym výsledkom hojenia rany je zrelá, dobre zahojená jazva. Normálne hojenie vedie k správnej, svetlej a pružnej jazve, ktorá nepresahuje pôvodnú oblasť poškodenia a je esteticky prijateľná. Pozor, takéto jazvy môžu byť na prvý pohľad klamlivé, pretože síce sa javia ako správne zahojene- no aj tak môžu byť aktívne. Veď čítajte ďalej.

Medzi faktory zvyšujúce riziko patologického zjazvenia patrí: vek, anatomická lokalizácia, rasa, fajčenie a typ poranenia.

Závažným problémom je vznik patologických jaziev, ako sú hypertrofické jazvy, keloidy (viď. foto) a atrofické jazvy. Výskyt keloidov a hypertrofických jaziev sa pohybuje medzi 4,5 % a 16 %.

Patologické jazvy sa prejavujú nízkou pevnosťou v ťahu, zmenou pigmentácie, zvýšeným napätím tkaniva a poruchami citlivosti. Neoddeliteľným problémom pooperačných jaziev sú adhézie (zrasty).

Optimálním výsledkem hojení rány je zralá, dobře zahojená jizva. Normální hojení vede ke správné, světlé a pružné jizvě, která nepřesahuje původní oblast poškození a je esteticky přijatelná.

Pozor – takovéto jizvy mohou být na první pohled klamavé, protože se sice jeví jako správně zahojené, ale přesto mohou být aktivní. Čtěte dál.

Mezi faktory, které zvyšují riziko patologického zjizvení, patří: věk, anatomická lokalizace, rasa, kouření a typ poranění.

Závažným problémem je vznik patologických jizev, jako jsou hypertrofické jizvy, keloidy (viz foto) a atrofické jizvy. Výskyt keloidních a hypertrofických jizev se pohybuje mezi 4,5 % až 16 %.

Patologické jizvy se projevují nízkou pevností v tahu, změnou pigmentace, zvýšeným napětím tkáně a poruchami citlivosti.

Neoddělitelným problémem pooperačních jizev jsou adheze (srůsty).

Ty vznikají po každé břišní operaci, ale většina z nich zůstává bezpříznaková. Některé však mohou způsobovat chronické bolesti břicha, opakované střevní neprůchodnosti, bolesti zad nebo dokonce problémy s otěhotněním.

Po vnitrobřišní operaci císařského řezu se adheze vyskytují v 7 % případů po první sekci a až v 68 % při opakovaných zákrocích. Navzdory pokrokům v chirurgii zatím neexistuje spolehlivá strategie pro zvládání pooperačních srůstů. Po hlubokém poškození kůže se často objevuje hypestézie, hyperalgezie a funkční omezení.

Zrasty (odborne adhézie) si môžeme predstaviť ako spojenie alebo “prilepenie” tkanív, ktoré by za normálnych okolností mali byť voľne pohyblivé a oddelené. Môžeš si ich predstaviť ako neželané jazvovité „lepidlo“ medzi orgánmi, svalmi alebo fasciami, ktoré môže vznikať po operácii, najčastejšie v oblasti brušnej steny.

Pri hojení po operácii sa na mieste poškodenia začne tvoriť väzivové (jazvové) tkanivo. To je prirodzené – organizmus sa snaží „opraviť“ narušené miesto. Problém nastáva vtedy, keď sa toto väzivo „rozrastie“ aj tam, kde nemá – spojuje spolu dve susediace štruktúry, ktoré by mali byť voľne pohyblivé (napríklad črevo a brušná stena, maternica a močový mechúr, jazva a podkožie, alebo jednotlivé svalové vrstvy).

Srůsty (odborně adheze) si můžeme představit jako spojení nebo „přilepení“ tkání, které by za normálních okolností měly být volně pohyblivé a oddělené. Můžeš si je představit jako nežádoucí jizevnaté „lepidlo“ mezi orgány, svaly nebo fasciemi, které může vznikat po operaci – nejčastěji v oblasti břišní stěny.

Při hojení po operaci se v místě poškození začne tvořit vazivová (jizevnatá) tkáň. To je přirozené – organismus se snaží „opravit“ narušené místo. Problém nastává tehdy, když se toto vazivo „rozroste“ i tam, kde nemá – spojuje spolu dvě sousední struktury, které by měly být volně pohyblivé (například střevo a břišní stěna, děloha a močový měchýř, jizva a podkoží nebo jednotlivé svalové vrstvy).

Jako příklad si můžeme představit laparoskopickou operaci, která se často využívá k diagnostice endometriózy. Laparoskopie sice znamená menší řezy a šetrnější přístup, ale stále jde o chirurgický zákrok, který narušuje přirozené tkáně a spouští proces hojení – a právě ten může vést k tvorbě srůstů (adhesí).

Na povrchu sice vidíme 3 až 4 malé jizvy, ale je důležité si uvědomit, že lékaři se pomocí operačních nástrojů pohybují po větší ploše v oblasti břišní dutiny. Z tohoto důvodu mohou srůsty vznikat i v oblasti vaječníků, dělohy nebo tenkého střeva. Proto je při ošetření jizev po tomto typu operace důležité věnovat pozornost celé oblasti břišní dutiny.

O tom si ale povíme víc v druhé části tohoto blogu.

• Tlak, pnutí nebo bolest v oblasti jizvy
• Pocit „tahání“ při protažení, cvičení nebo během menstruace
• Bolest při pohlavním styku
• Trávicí problémy – například nadýmání, plynatost, pocit těžkosti
• Přenesené bolesti, například neurčité bolesti zad
• Bolest při vyprazdňování
• Potíže s otěhotněním – v závislosti na lokalizaci srůstů

Jizva není jen estetický detail, ale funkčně významná součást tvého těla, která může ovlivnit pohyb, vnímání, trávení, ale i tvou bolest. Ve mnoha případech je jizva neaktivní – nezpůsobuje problémy, ale nemusí to tak být vždy. Proces hojení je dlouhý a komplexní – a to, jak proběhne, může mít výrazný dopad na tvé zdraví. Proto si každá jizva zaslouží pozornost, péči a často i odbornou pomoc od fyzioterapeuta. Pokud tě čeká nebo jsi absolvovala jakoukoli břišní operaci (laparoskopie, císařský řez, operace po zánětu slepého střeva atd.), je důležité s jizvou pracovat. Ve druhé části tohoto blogu se podíváme na to, jak s jizvou pracovat, kdy a proč vyhledat fyzioterapeuta – a co můžeš udělat sama pro to, aby jizva byla opravdovým znakem uzdravení, ne tichým zdrojem potíží.

Nemáš čas, ale chceš být fit? 💪
Přidej se k programu FIT in 15 min a cvič s námi každý den jen 15 minut – rychle, efektivně a z pohodlí domova!